Spisovatel Milan Kundera požaduje pod hrozbou soudní žaloby omluvu od časopisu Respekt za to, že o něm časopis zveřejnil článek,v němž ho označil za udavače, jehož udání v roce 1950 poslalo na 14 let do vězení Miroslava Dvořáčka. Pokud by se snad v Respektu zápolili s otázkou, v čem by omluva Kunderovi měla spočívat, zde je jeden návrh textu.
Vážený pane Kundero,
Dovolte, abychom se Vám omluvili za zveřejnění textů v našem časopisu, jejichž tón a jednoznačná interpretace událostí z roku 1950, v nichž jste hrál jistou roli, vyzněly tak, že jste udavač, který nejspíš vědomě udal agenta-chodce Miroslava Dvořáčka, čímž ho poslal na 14 let do komunistického vězení.
Prosím povšimněte si, že text naší omluvy Vám začínáme na rozdíl od autora článku, kvůli kterému požadujete omluvu od našeho časopisu, tím, že Vás neoslovujeme gramaticky nesprávně a poněkud buransky „pane Kundera“. Také se na rozdíl od zmíněného autora, Adama Hradílka, který tvrdí, že jste od něj obdržel fax s otázkami týkajícími se Vašeho případu, aniž by si doručení faxu stoprocentně ověřil, ujistíme, že tato omluva se k Vám skutečně dostala.
Dovolte nám, abychom předeslali naši omluvu vyjádřením lítosti nad skutečností, kterou jsme při zveřejnění textu Adama Hradílka (napsaného ve spolupráci s naším spolupracovníkem Petrem Třešńákem) nijak nekomentovali, a které si kupodivu nepovšimli ani kritici našeho článku—že totiž pan Hradílek použil k očištění jména své příbuzné Ivy Militká-Dlaskové státem zřízený ústav pro Studium totalitních režimů, kde je zaměstnán.
Zavazujeme se, že coby investigativní časopis si budeme v budoucnosti více všímat toho, zda ve výše zmíněné instituci nepracuje na podobných rodinných a dalších soukromých melouších více jejích zaměstnanců. Budeme si také více všímat toho, zda autor, který se snaží očistit jméno své příbuzné, nemá jakousi motivaci svalit celou vinu na někoho jiného.
A teď k meritu věci. Dovolte, abychom se omluvili, za to, že námi zveřejněný dokument z kriminálky v Praze 6, datovaný 14. března 1950, který o Vás neříká nic víc, než že jste přišel oznámit, že si u jedné studentky na koleji uložil její známý kufr, jsme interpretovali způsobem, který mohl dosti jednoznačně vyznít tak, že jste přišel vědomě udat zběha Miroslava Dvořáčka, z něhož se po zatčení vyklubal takzvaný agent-chodec.
Omlouváme se také za to, že námi zveřejněné texty nevyjádřily podiv na tím, že v policejním záznamu chybí číslo Vašeho občanského průkazu, a že policejní spis neobsahuje žádný Vámi podepsaný protokol.
Dále se omlouváme za to, že jediným dalším „důkazem“ Vaší údajné viny, který námi zveřejněný text přinesl, je tvrzení výše zmíněné Ivy Militká-Dlaskové, že se jí její manžel Miroslav Dlask před smrtí údajně svěřil, že Vám o Dvořáčkovi řekl. Uznáváme, že právě proto, že Iva Miltiká byla dlouho podezřívána, že Dvořáčka udala právě ona, mohla mít jistou osobní motivaci učinit takové ničím neověřitelné prohlášení.
Proto uznáváme, že naše interpretace událostí z roku 1950 měla být mnohem střízlivější. Vše, co jsme měli právo na základě získaného dokumentu a tvrzení Ivy Militká říci, je toto:
Z policejního záznamu nalezeného ve spisu Miroslava Dvořáčka, který byl zatčen 14. března 1950 a později odsouzen k dlouholetému vezení, vyplývá, že strážmistr Rosický, který policejní záznam sepsal, ve zmíněném záznamu tvrdí, že se téhož dne dostavil na služebnu kriminální policie studující Milan Kundera, nar. dne 1. 4. 1929 v Brně, bytem v Praze VII, studentská kolej, Tř. Krále Jiřího VI, a oznámil, že si u jedné studentky na koleji uložil její známý Miroslav Dvořáček kufr a zase si pro něj přijde.
Z uvedeného záznamu nikterak nevyplývá, že dotyčný Kundera věděl, že kufr patří člověku, z něhož se po zatčení vyklube vojenský zběh či dokonce takzvaný agent-chodec. Obvinění, že to Kundera věděl, je založeno zcela na výpovědi Ivy Militká, příbuzné autora článku v našem časopisu Adama Hradílka, podle které se jí její manžel Miroslav Dlask před smrtí údajně svěřil, že Kunderovi o totožnosti majitele kufru řekl. V tomto kontextu je namístě zmínit, že Dlask a Militká byli před zveřejněním našeho textu podezřelí, že Dvořáčka udali právě oni.
V zájmu objektivity je také třeba zdůraznit, že jelikož v policejním dokumentu chybí podpis a číslo občanského průkazu Milana Kundery, nelze nade vší pochybnost prokázat, že to byl právě on, kdo informoval policii o přítomnosti kufru neznámého člověka na koleji. Stejně tak je třeba zdůraznit, že v době vrcholícího komunistického teroru, neměl Kundera, pokud právě on přítomnost kufru neznámého člověka na koleji skutečně oznámil, na vybranou poté, co mu přítomnost kufru nahlásila Militká, Dlask nebo někdo jiný. Nemohl si totiž být jist, že se coby člověk nedávno vyloučený z komunistické strany nestal obětí provokace tajné policie.
Ponecháváme na čtenářích, aby si o možné míře viny Milana Kundery udělali na základě výše zmíněných faktů úsudek sami.