Pro obyvatele ČR jsou klíčovými problémy sociální systém, zdravotnictví a nehynoucí korupce, a pouze funkční sociální stát je s to se ubránit vzmáhajícímu se neonacismu, xenofobií a rasistickým tendencím a poskytnout bezpečí většinové populaci i menšinám, napsal politolog Lukáš Jelínek v textu Nasupenost není volební téma (Právo, 6.1.2010).
Od této úvahy, s níž jistě souhlasí většina levicově smýšlejících lidí, se odráží k varování: nasupené chování politických lídrů nám prý často splývá, ale neměli bychom podléhat dojmu, že všechny politické subjekty a jejich programy jsou stejné. Neměli bychom věřit ujišťováním, že korupci a klientelismus chtějí vymýtit oranžoví i modří, protože například ODS je proti úpravě lobbingu či střetu zájmů. Je třeba číst pozorně slova politiků, ne jen novinové titulky.
Potíž je v tom, že slova politiků (včetně programů stran) čte a analyzuje do hloubky jen naprostá menšina společnosti. Zbytek, jak ukazují průzkumy, se rozhoduje na základě emocí. V takové situaci se ovšem volebním tématem stává i politické vystupování, k němuž může patřit například nasupenost, coby dominantní politický styl nějakého politika.
Vrcholní politici jsou prodavači idejí. Úspěšným politikem je nejčastěji ten, komu občané věří a jsou ho ochotni následovat. I proto, že si s ním spojují takový styl vystupování a osobní integritu, kterými ručí za ideje, jež nabízí. Má-li takový politik charisma, o to lépe.
Nabízí-li ČSSD, jak píše Jelínek, recepty na neduhy naší doby, jak je možné, že údajně tak silné a pozitivní poselství zajišťuje vnitřně konsolidované straně jen zhruba pětiprocentní vedení v průzkumech nad vnitřně rozvrácenou ODS, s programem údajně velmi nevěrohodným?
Nemůže to být například i tím, že když se předseda ČSSD Jiří Paroubek utká v televizi s předsedou ODS Mirkem Topolánkem, programové poselství zcela utone v jakési patologické osobní nechuti jednoho k druhému, doprovázené neustálými vzájemnými výpady, jež předseda ČSSD navíc pepří nasupeností, kterou hravě překonává i nasupenost svého soka?
Pro mnoho diváků se z obou lídrů už dávno stala jakási patologicky působící mediálně-politická améba, které můžeme říkat buď Paroublánek nebo Toporoubek.
U politického „zboží“ záleží více než u jiného na jeho prodavačích. Bohužel někteří prodavači, kteří údajně nabízejí skvělé zboží ČSSD, by si v žádném lepším politickém obchodě na západě ani neškrtli. Pokud nebude ve světle tristní situace v ODS nakonec ČSSD schopna vyhrát volby tak, aby sestavila silnou vládu, mohou za to poděkovat její lídři jen sami sobě.
Právo, 9.1.2010