Jsme svědky zvláštního úkazu: navzdory tomu, že si západní
společnosti, včetně té české, užívají největší míry blahobytu v dějinách,
rostou už několik let strach a nejistota. Sílí pocit, že nemáme věci pod
kontrolou.
Zde jsou hlavní důvody.
1. Dřívější dominantní světové postavení Západu je stále
více relativizováno prudkým ekonomickým vzestupem jiných částí světa.
2. Národní politika je stále více krátká na řešení stále většího
počtu globálních výzev-od tlaků globálních finančních trhů až po masovou
migraci.
3. Expandující techno-věda, která nám má usnadňovat život a
vysvětlovat svět, působí stále více jako oživený golem, jehož šém se ztratil.
4. Informační přesycenost a interaktivita vede
k zveličování hrozeb. A také často k cílené manipulaci. Lidé se tak
často nejvíc bojí jevů, které jim
v dané zemi reálně nehrozí a zároveň podceňují hrozby, kterých by se bát
měli.
Přirozenou politickou reakcí na pocit „ztráty kontroly“ nad
vlastním osudem jsou sliby politiku nacionalizovat. Vždyť kdo jiný než národní
stát by měl svoje občany ochránit před rostoucí úzkostí z neznámého?
Jenže naše éra se vyznačuje další zvláštností. Relativní
ekonomický blahobyt, kterého si západní společnosti užívají, už dávno nezávisí
na výkonech národní politiky a na výkonech místních podnikatelů. Světové
ekonomice vládnou nadnárodní korporace.
Ano, můžeme si dopřát iluze většího bezpečí tím, že se
opevníme ve vlastním státě, ale bude to zároveň skoro jistě znamenat ekonomický
úpadek. A to zejména v zemích, jako je Česko, jejichž ekonomika nestojí na
vývozu surovin, ale na vývozu zpracovaného zboží.
Těžko řešitelný paradox současnosti zní: více otevřenosti,
kterou si vynucuje zapojení do globální ekonomiky a nadnárodních integračních
celků, přináší stále více jevů, které působí strach; více uzavřenosti zase znamená, že
bychom sice měli některé věci politicky více pod kontrolou, ale exportně
orientovaná ekonomika by začala chřadnout.
Pochopit, že nám ve vlastním zájmu nezbývá než úporně hledat
rovnováhu mezi „globálním“ a „národním“, a že řešením nakonec nemůže být útěk
ze stále více globalizovaného světa do „bezpečí“ národních států, ale naopak
globalizace politiky, není snadné. Navíc se všude rojí politici, kteří oportunisticky
tvrdí, že nás spasí právě jen pochod zpět do minulosti.
Izolacionismus slibovaný Donaldem Trumpem ovšem neučiní
„Ameriku opět velkou“ a brexit nevrátí Velké Británii nic z jejího
dřívějšího lesku. A případný rozpad Evropské unie by většině jejích členských
států nezajistil nejen o nic větší blahobyt než dnes, ale ani o nic větší
bezpečí.
Občané západních demokracií na to budou muset přijít sami.
Než se tak stane, může bohužel nastat lecjaký karambol. Příštích několik let
rozhodne, jak velké tyto karamboly budou.
Novinky, 3.1.2017