Ministryně spravedlnosti Marie Benešová spustila proces, na jehož konci by měla vládě nabídnout ke schválení kandidáta na post nejvyššího státního zástupce. Sešla se s vrchními státními zástupci Lenkou Bradáčovou a Ivo Ištvánem, konzultuje i s dalšími lidmi z oboru.
Údajně už několik kandidátů má. Tvrdí přitom, že chce, aby po Pavlovi Zemanovi, který se rozhodl—zejména prý kvůli tlakům Benešové—rezignovat, nastoupil do funkce někdo, kdo v systému státního zastupitelství už pracoval, a má tak potřebné zkušenosti.
Opozice i část občanské společnosti se obávají, že Benešová se bude snažit do pozice nejvyššího státního zástupce ustavit někoho, kdo bude loajální k současné vládní moci. A jelikož je známá svými úzkými vazbami na prezidenta Miloše Zemana, hrozí prý také, že by nový nejvyšší státní zástupce mohl být fakticky člověkem Hradu.
Jenže Benešové brání v tak prvoplánovém rozhodnutí několik okolností. Tou první je skutečnost, že se jí za celou dobu jejího pobytu ve funkci ministryně spravedlnosti nepodařilo prosadit reformu soustavy státního zastupitelství. Kdyby prošla reforma, kterou prosazovala, bylo by paradoxně těžší nejvyššího státního zástupce odvolat, protože by to už nečinila vláda, ale dělo by se tak na základě výsledků kárného řízení.
Jenže Benešová se svoji reformou neuspěla, a nejvyššího státního zástupce tak vláda může i nadále jednoduše odvolat v podstatě bez důvodů na návrh ministra spravedlnosti a jmenovat někoho jiného.
To ovšem Benešové svazuje ruce. Vybere-li někoho, jehož hlavní „kvalifikací“ je zjevně blízkost Hradu nebo současné vládě, dost by riskovala. Jelikož totiž současné průzkumy stranických preferencí naznačují, že vládu by mohly po volbách sestavovat současné opoziční strany, příští vláda může takového nejvyššího státního zástupce jednoduše odvolat.
Strany současné vládní koalice jsou si navíc nepochybně vědomy toho, že kdyby vláda schválila na návrh Benešové do pozice nejvyššího státního zástupce někoho, jehož jméno vyvolá pobouření v občanské společnosti, může to mít negativní dopady na volební preference vládních stran, zejména hnutí ANO, které Benešovou na post ministryně nominovalo.
Dá se tedy spíš očekávat, že Benešová bude postupovat ve svém výběru uvážlivě. Je sice pravda, že i jí navržený nejvyšší státní zástupce, kterého by současná vláda schválila, ale ta příští případně odvolala, může ve spolupráci s ministryní spravedlnosti provést ve státním zastupitelství i během jen několika měsíců nemalé personální změny. Jenže takové změny, pokud by byly zjevně účelové, by nepochybně nejen vyvolaly nemalé občanské protesty, ale také před volbami přihrály opozici argumentační palivo, v jejím tažení proti současné vládě.
Navíc ani takové změny nejsou nezvratné. Nejvyšší státní zástupce sice může navrhnout ministru spravedlnosti jmenování vrchních státních zástupců a může navrhnout ministru spravedlnosti odvolání jakéhokoliv vedoucího státního zástupce, ale pokud by příští vláda takového nejvyššího státního zástupce odvolala a jmenovala někoho jiného, ten může ve spolupráci s novým ministrem spravedlnosti provedené změny odčinit.
Můžeme tedy být svědky možná až překvapivě vyvážené snahy Benešové najít do funkce nejvyššího státního zástupce někoho, kdo nebude trnem v oku ani odborné ani občanské veřejnosti, a ani nepopudí současnou opozici, a ve funkci i po volbách vydrží.
ČRo Plus, 3.6.2021