Často slyšíme, že česká společnost je beznadějně polarizovaná. Jednu její polovinu tvoří v tomto narativu lidé, kteří obecně hají stejné hodnoty jako současná vládní pětikoalice demokratických stran, k nimž patří i podpora pro liberální demokracii a zakotvení naší země v západních bezpečnostních strukturách.
Druhou polovinu pak tvoří lidé, kteří ostře odmítají současnou vládu, včetně některých hodnot, které hájí. A pak lidé odmítající demokratický systém jako takový. V parlamentní politice tuto část společnosti reprezentují dva vůdcovské politické subjekty—hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Jenže skutečnost je pestřejší. Sociologové přišli před časem s dělením české společnosti do zhruba šesti tříd, přičemž kam kdo patří se odvíjí nejen od majetkových poměrů, ale i sociálního kapitálu. Podle těchto a dalších kritérií rozdělili společnost na dva segmenty vyšší střední třídy, tři segmenty nižší střední třídy, a pak třídu takzvaně strádajících, do níž patří vesměs nekvalifikovaní lidé postrádající všechny druhy sociálního kapitálu. Těch je podle studie v české společnosti asi 18 procent.
Když ale zůstaneme u dělení politického, můžeme mluvit o zhruba čtyřech částech společnosti. Podstatné v tomto dělení jsou postoje příslušníků jednotlivých skupin k demokracii, spíše než k vládní politice.
První skupina sestává z lidí, kteří podporují liberální demokracii a zakotvení země v západních bezpečnostních strukturách, ač mohou být kritičtí k různým aspektům vládní politiky.
Druhá skupina je tvořena lidmi, kteří preferují silné vůdce a jejich populistickou politiku. Tato část společnosti, kterou reprezentují v parlamentní politice v současnosti ANO a SPD, ovšem není apriori antisystémová, nemalé její části demokratický režim vyhovuje–a to více voličům ANO než voličům SPD.
Třetí skupinu tvoří lidé, kteří mají vyhraněně antisystémové postoje. V posledních týdnech jejich představitelé uspořádali několik demonstrací, na nichž zněla hesla nejen o potřebě donutit k odchodu současnou vládu, ale též volání po změně systému v zemi či vystoupení z NATO a EU.
Čtvrtou část společnosti pak tvoří lidé, kteří na politiku zcela rezignovali, což je ovšem též politický postoj. Nechodí k volbám, ale lze předpokládat, že se někteří účastní výše zmíněných demonstrací antisystémových sil.
Proč je toto dělení české společnosti podle politických postojů užitečnější než teze o polarizaci? V současnosti kupříkladu proto, že může rozhodnout, kdo se stane příštím prezidentem.
Čtyři kandidáti s reálnými, ač různě odstupňovanými šancemi uspět obecně vyjadřují hodnoty první skupiny—tedy prodemokraticky, prozápadně orientované části české společnosti. Jenže k dosažení případné nadpoloviční většiny v druhém kole bude muset kterýkoliv z nich oslovit i část voličů, kteří ve sněmovních volbách sice volí populisty, ale nejsou apriori proti současnému systému. To bude vyžadovat nemalé politické schopnosti.
Proti nim stojí v osobě Andreje Babiše kandidát druhé ze zmíněných skupin, tedy populistického tábora. Průzkumy přitom ukazují, že pokud se Babiš dostane do druhého kola, může v prezidentském klání nakonec uspět pouze za předpokladu, že se mu podaří mobilizovat kromě voličů ANO i voliče SPD, kteří ovšem mají k demokracii problematičtější postoj než voliči ANO, a také část lidí ze skupiny antisystémových voličů. Najít střední cestu mezi těmito voliči tak, aby snahy oslovit antisystémové voliče nevylekaly ty ostatní, bude ovšem velmi těžké.
ČRo Plus, 24.11.2022