Po příštích sněmovních volbách bychom se mohli stát svědky vládních námluv mezi hnutím ANO a Občanskou demokratickou stranou. Nejenže to může být při současném vývoji české politiky jediný způsob, jak sestavit stabilní většinovou vládu, ale navíc se zdá, že uvažování lídra hnutí ANO Andreje Babiše se ubírá právě tímto směrem.
Nasvědčuje tomu už skutečnost, že Babiš se po prezidentské volbě stáhl v hnutí do pozadí, a jeho nejdůležitější pobočníci, kteří se stali hlavními tvářemi hnutí v posledních týdnech—Alena Schillerová a Karel Havlíček—se snaží vykreslovat hnutí nově jako nacionálně-konzervativní politický subjekt, který klade důraz na národní suverenitu a tradiční hodnoty. Způsob, jakým Havlíček a Schillerová o novém směřování ANO mluví, dost připomíná rétoriku některých konzervativních politiků ODS, včetně jejích europoslanců.
O tom, že by ANO mohlo uvažovat o vládní koalici s ODS, popřípadě i s dalšími konzervativními stranami současné koalice, svědčí i výroky exprezidenta Miloše Zemana v rozhovoru pro ČTK poté, co se Zeman setkal s Babišem.
Zřejmě i pod vlivem rozhovoru s Babišem Zeman vyjádřil jistou skepsi ke scénáři povolební spolupráce ANO s SPD, když řekl, že sice razí podobné názory v domácí politice, ale neshodnou se na vztahu k Evropské unii.
Zároveň prohlásil, že není přesvědčen, Babiš bude sestavovat příští vládu, protože pro to potřebuje buď koaličního partnera, nebo opozici, která ho bude tolerovat.
Toto vyjádření lze chápat dvěma způsoby. Buď Zeman spolu s Babišem anticipují, že Babiše po příštích volbách opět obejdou strany současné vládní koalice, anebo to—pravděpodobněji–znamená, že ústup Babiše do pozadí v hnutí ANO, spojený s údajným obratem hnutí ke konzervativismu, je manévrem, který má usnadnit jednání stran, jako je ODS, s hnutím ANO o příští vládě. V těchto jednáních by ANO reprezentoval Havlíček coby předseda stínové vlády ANO, nikoliv Babiš.
Programové průniky
Současné průzkumy stranických preferencí ukazují, že by ve sněmovních volbách zvítězilo hnutí ANO, které by o pár procentních bodů porazilo i koalici Spolu. Do voleb se samozřejmě může mnohé změnit, ale zdá se, že ANO zůstane na české politické scéně dominantní politickou silou. Výrazně oslabit by ho mohl snad jen úplný odchod Babiše z hnutí a politiky, o čemž Babiš možná uvažuje.
O tom, že Babiš v rozhovoru se Zeman tuto možnost připustil, svědčí i skutečnost, že Zeman v rozhovoru s ČTK prohlásil, že bude apelovat na vedení hnutí ANO, aby Babiš zůstal v politice. Zeman coby zkušený politický harcovník a analytik politického dění dobře ví, že pokud by Babiš z ANO odešel úplně, může to hnutí výrazně oslabit, protože je to v prvé řadě Babišův osobní projekt.
To, že ANO nyní mluví o tom, že je nacionálně-konzervativním hnutím, pravděpodobně též znamená, že už neuvažuje o povolební spolupráci se sociální demokracií, pokud by se ta dostala do Sněmovny. Takovou spolupráci bylo možné v programové rovině hájit jak v hnutí ANO tak v ČSSD, když se ANO profilovalo jako populistické levicové hnutí. ČSSD by ovšem jen těžko mohla jít do vlády s nacionálně-konzervativním hnutím, za které se ANO nově vydává.
Obraz ANO coby nacionálně-konzervativního hnutí by naopak mohl být přijatelný pro část ODS a pro lidovce. Mezi ODS a ANO vzniklo jisté programové srozumění už na začátku roku 2021, kdy oba politické subjekty, spolu s SPD, zrušily superhrubou mzdu. Od té doby všechny tři subjekty mluví skoro stejně, když řeč přijde na zvyšování daní z příjmu fyzických osob. Lidem prý nelze zvyšovat daně v době krize, je prý třeba ponechat peníze, které zrušením zdaňování superhrubé mzdy získali, v jejich peněženkách.
Nyní, kdy se Babiš a jeho pobočníci hlásí k nacionálnímu konzervatismu, lze najít mezi ANO a ODS (přinejmenším jejím vlivným konzervativním křídlem) rozhodně více programové shody než kupříkladu mezi ODS a STAN, TOP 09 či Piráty, jejími současnými koaličními partnery. Je také otázkou, jak dlouho může ANO, které se nyní hlásí k nacionálnímu konzervativismu, a jehož lídr se paktuje s představiteli stran krajní pravice, jejichž setkání organizuje v Budapešti Babišův politický spojenec, Viktor Orbán, zůstat ve frakci liberálů v europarlamentu.
Bylo by zcela logické, kdyby ANO po eurovolbách v příštím roce frakci liberálů opustilo a připojilo se kupříkladu k frakci Evropští konzervativci a reformisté, kde už je ODS, nebo polská vládní strana Právo a spravedlnost. Symbolika takového kroku by docela jistě usnadnila jednání o společné vládě ODS a ANO po příštích sněmovních volbách u nás.
Pragmatismus moci
ODS a ANO už spolupracují v zastupitelstvech a radách řady měst. Oba subjekty se shodnou, protože k politice přistupují podobně: na jedné straně slyšíme ideologické fráze o tom, čím údajně jsou, na straně druhé jsou velmi pragmatické, pokud jde o získání vlivu a moci.
Dobrým příkladem může být právě skončené vyjednávání o nové koalici na ostravském magistrátu. Když primátor Ostravy Tomáš Macura, zvolený za ANO, hnutí opustil poté, co podpořil v prezidentské volbě Petra Pavla proti Babišovi, a následně zformoval s dalšími bývalými členy klubu ANO osmičlenný klub nazvaný Jdeto!!!, z vyjednávání o nové koalici, která by město vedla, byl fakticky vyšachován.
Devět zastupitelů koalice Spolu, mezi nimiž má hlavní slovo ODS, preferovala jednání s 13 zbylými zastupiteli ANO a dalšími subjekty, které před tím tvořily koalici, kterou vedl Macura. V jednání s Macurovým klubem přitom koalici Spolu a dalším politickým subjektům bývalé koalice přitom nebránila aritmetika. V pětapadesátičlenném zastupitelstvu by většinu devětadvaceti zastupitelů měla i koalice Macurova Jdeto!!!, Spolu a hnutí Ostravak se Starosty. Pokud by je podpořili Piráti, měla by takováto koalice 32 zastupitelů.
Zvítězil ovšem mocenský pragmatismus. Co na tom, že Macura byl nejúspěšnější ostravský primátor po dlouhé době, a městu se pod jeho vedením neobyčejně dařilo. A co na tom, že se vzbouřil proti Babišovi–údajně největšímu politickému nepříteli Spolu a Pirátů na celostátní úrovni.
Co se dělo v politickém zákulisí samozřejmě nevíme, a není tedy vyloučeno, že k tomu, že nakonec vznikla koalice ANO, Spolu, hnutí Ostravak se Starosty, a Pirátů, přispělo nějak i hnutí Ostravak. Jisté je, že strany, které spolu spolupracují na vládní úrovni, veřejně ani neuvažovaly o tom, že by v čele ostravského magistrátu zůstal Macura. Raději přistoupily na pragmatické řešení, kdy oslabené ANO přenechalo výměnou za více míst v městské radě primátorské křeslo Janu Dohnalovi z ODS.
Víme, že podobným směrem se ubíraly úvahy členů pražské ODS, když se jednalo o nové koalici v Praze. Piráti málem byli jako koaliční partner vyšachováni ve prospěch spolupráce ODS s ANO. Tomuto scénáři, zdá se, zabránila nakonec jen intervence z nejvyšších míst ODS, kde si negativní symboliku takového kroku uvědomovali zřejmě lépe než pražští politici ODS.
Pokud vezmeme v úvahu, že Babiš by už možná neusiloval o post premiéra po příštích volbách, že ANO se začalo programově profilovat jako nacionálně-konzervativní subjekt, a že v ODS je silné křídlo pragmatiků, kteří by se spolupráci s ANO na vládní úrovni nebránili stejně, jako se jí už nebrání ve velkých městech a v krajích, neměli bychom být překvapení, pokud budeme po příštích volbách svědky jednání o velké koalici mezi ANO a ODS.
Deník Referendum, 28.4.2023