V Polsku a na Slovensku se budou na podzim tohoto roku konat parlamentní volby, jejichž výsledky mohou zásadně změnit současné poměry i uvnitř Visegrádské čtyřky, kterou tvoří kromě dvou zmíněných zemí ještě Česká republika a Maďarsko.
Visegrádská spolupráce byla v posledních letech poznamenána několika faktory. Když se V4 společně vymezovala proti některým iniciativám Evropské unie na poli migrace poté, co Evropu zasáhla v roce 2015 velká migrační vlna, začaly některé západní země vnímat tuto regionální skupinu jako nekooperativní a nesolidární. Země Visegrádu ale i navzdory této kritice ještě několik let držely pevně pospolu.
Jejich spolupráci významně nerozklížila ani řízení, která Evropská komise zahájila s Polskem a Maďarskem kvůli porušování principů právního státu. Obě země si navzájem přislíbily pomoc pro případ, že by věci došly tak daleko, že by se v Evropské radě rozhodovalo, zda odejmout hlasovací práva jedné z nich. Česká republika i Slovensko sice aktivní podporu Polsku a Maďarsku v takovém případě neslíbily, ale ani se nepřipojily k bruselské kritice obou zemí.
Visegrádskou jednotou otřásla až ruská invaze na Ukrajinu. Zatímco Česká republika, Slovensko a Polsko se jednoznačně postavily na stranu napadené Ukrajiny, Maďarsko v čele s premiérem Viktorem Orbánem se v řadě případů chovalo více jako pátá kolona Moskvy v Evropské unii než solidární člen unie a západního společenství obecně.
To vyvolalo kritiku v ostatních zemích visegrádského uskupení. Nově zvolený český prezident Petr Pavel dokonce začal otevřeně mluvit o tom, že visegrádská spolupráce by měla být podrobena revizi, a Česká republika by možná měla iniciovat nové formy regionální spolupráce.
Nejlepší vztahy má naše země v rámci V4 se Slovenskem, v jehož čele stojí prozápadní prezidentka Zuzana Čaputová. A i když slovenská vláda nebyla vždy stabilní, nezpochybňovala demokracii a zakotvení Slovenska v Evropské unii i západních bezpečnostních strukturách. Situace se ale může po podzimních volbách v Polsku a na Slovensku zásadně změnit.
Pokud by v Polsku zvítězila současná opozice, může se Polsko přes noc proměnit ze země, která stojí na evropském pranýři kvůli porušování principů právního státu, ve významného evropského hráče. A Maďarsko by tak ve svém střetu s Evropskou komisí pravděpodobně přišlo o svého dosavadního spojence.
Pokud by svoje postavení v čele vlády naopak obhájila strana Právo a spravedlnost, bude střet Polska s Bruselem pokračovat, ba možná sílit. Oba scénáře budou mít zásadní dopady na poměry uvnitř Visegrádské čtyřky, přičemž každý z nich by kladl odlišné nároky na českou zahraniční politiku.
Pro naší zemi jsou ale možná ještě důležitější volby na Slovensku. Pokud by v nich zvítězil Smer Roberta Fica, který se chce na politické výsluní vrátit s pomocí protizápadní rétoriky i kritiky západní pomoci Ukrajině, a netají se tím, že by se ve vládní koalici byl ochotný spojit i se slovenskými fašisty, může relativně dlouhé období těsné česko-slovenské spolupráce, která pomáhala naší zemi navigovat i v rámci Visegrádu, skončit.
Česká vláda by se měla připravit zejména na scénář, v němž v Polsku obhájí svoje pozice strana Právo a spravedlnost a na Slovensku stane v čele vlády Fico. Zůstala by v takovém případě v rámci Visegrádské čtyřky v podstatě osamoceným ostrovem liberální demokracie.
Před českou politickou reprezentací by pak stály zásadní otázky. Za prvé, zda další účast ve visegrádském uskupení dává pro naší zemi ještě smysl. Za druhé, zda v případě formálního setrvání ve Visegrádské čtyřce aktivně nehledat spojence spíše na západ od nás. Jisté je, že v závislosti na tom, jak volby v Polsku a zejména na Slovensku dopadnou, může Česká republika čelit jedné z největších zahraničně-politických výzev za poslední roky.
ČRo Plus, 11.5.2023