Volby do Evropského parlamentu jsou vnímány českou veřejností i politickými stranami spíše jako volby druhé kategorie, čemuž odpovídá i nízká voličská účast. Nadcházející volby ale mohou být výraznou výjimkou.
Nejenže se konají jen rok před volbami do Sněmovny, a jejich výsledky budou tedy vnímány jako důležitý signál o rozložení politických sil u nás. Mají také potenciál vyplavit napovrch některé zásadní rozdíly mezi stranami vládní koalice, a tím koaliční spolupráci oslabit.
Když se psal vládní program, rozdílné pohledy vládních stran na Evropskou unii byly odsunuty na druhou kolej. Pětikoalice se rozhodla nezvedat příliš otázku přijetí eura a po špičkách se chodilo i okolo skutečnosti, že vládní strany zasedají v EP ve třech různých frakcích, které jsou navzájem často v konkurenčním vztahu. Opatrně se našlapovalo i okolo skutečnosti, že nejsilnější strana vládní koalice, občanští demokraté, hlasují často stejně jako europoslanci za hnutí Svoboda a přímá demokracie a komunistickou stranu.
Na domácí scéně se tak příliš neakcentovaly kupříkladu rozdílné postoje jednotlivých stran k evropskému „zelenému údělu“—a obecně k postupu ohledně klimatických hrozeb. Ačkoliv Piráti jsou členy eurofrakce Zelených, zásadní rozdíly uvnitř vládní koalice mezi jejich pohledy na ekologická témata na jedné straně a zejména konzervativní ODS na druhé straně druhé z evropské úrovně do domácí politiky příliš nepronikaly.
S mlčením o rozdílných pohledech na evropskou politiku souviselo i mlčení v otázkách rozdílných pohledů jednotlivých vládních stran na budoucnost visegrádské spolupráce. Ačkoliv bylo zřejmé, že kupříkladu Piráti zastávají mnohem kritičtější postoje k chování Maďarska a Polska, než konzervativní strany, tyto rozdíly se v zájmu udržení jednoty vládní koalice příliš nezdůrazňovaly.
Podobně tomu je v otázkách kulturně-politických. Ačkoliv kupříkladu obhajoba manželství pro všechny patří přímo do genetické výbavy Pirátů, zatímco odpor k manželství pro všechny naopak charakterizuje jak lidovce tak konzervativní část ODS, rozdílné názory na tato témata nikdy nepřerostly do otevřených sporů, které by otřásly jednotou vládní koalice.
Co se změní
Volební kampaň před eurovolbami nejspíš mlčení vládních stran okolo rozdílných pohledů na řadu témat prolomí. Už proto, že ve svých volebních programech budou muset k řadě z výše zmíněných témat zaujmout jasnější postoj.
Ve volební kampani před eurovolbami se tak mnohem jasněji vyjeví, že vládní pětikoalice je do značné míry umělý politický projekt, jehož hlavním cílem bylo odstavit od moci Andreje Babiše. A že zatímco se v zájmu soudržnosti vládní koalice vládní strany shodnou na ekonomických opatřeních, jakož i opatřeních, které se týkají provozu státu, ve vztahu k evropským a kulturně-politickým tématům jsou velmi rozdílné.
Pikantní bude už skutečnost, že se ve volební kampani nebudou vymezovat jen proti Babišově hnutí ANO a SPD, ale i navzájem proti sobě. Televizní a další debaty se nebudou odehrávat jen v rámci polarity „zástupce vládní (prodemokratické) koalice versus zástupce (nesystémové) opozice“, na kterou si česká veřejnost od voleb zvykla, ale vládní strany budou muset soupeřit i mezi sebou.
Ve velmi prekérní situaci pak bude zejména koalice Spolu, která tvoří páteř vládní pětikoalice. Tím, že se v zájmu udržení značky Spolu tři strany této koalice rozhodly kandidovat společně do EP, ocitly se potenciálně v politickém minovém poli.
Kandidátku Spolu bude tvořit na jedné straně euroskeptická ODS, která zasedá v EP ve frakci Evropští konzervativci a reformisté společně s polskou stranou Právo a spravedlnost a se stranou Bratři Itálie premiérky Meloniové. Na straně druhé pak proevropští Lidovci a TOP 09, kteří patří k Evropské lidové straně.
Napsat pro společnou evropskou kandidátku Spolu společný program bude cvičením v minimalismu a obecných frázích, protože tři strany mají velmi rozdílné pohledy na celou řadu evropských témat, včetně (ne)přijetí eura.
I kdyby tyto strany chtěly během volební kampaně svoje rozdíly zastírat, je jisté, že ostatní strany, včetně vládního hnutí Starostové a nezávislí a vládních Pirátů, budou na nejednotnost v pohledech stran Spolu na EU upozorňovat. A těžit z nich. Snaha spojit nespojitelné se tak může stranám, které tvoří Spolu, nakonec vymstít.
Voliči, kteří by kandidátku Spolu chtěli volit, budou stát před těžkým dilematem: zavřít v zájmu pokračování této koalice na domácí scéně nad rozdílnými postoji tří stran k EU oči, anebo tyto rozdíly neignorovat. Voliči, kteří se přikloní k druhé variantě, budou pak konfrontování kupříkladu s dilematem, že pokud budou chtít poslat do EP kandidáta své strany, dají chtě nechtě hlas i kandidátům strany, s jejímiž postoji k EU mají zásadní problém.
Buďme konkrétní: proevropský volič, který by chtěl poslat do EP kupříkladu proevropského Luďka Niedermayera z TOP 09, který je na třetím místě společné kandidátky, svým hlasem podpoří i lídry kandidátky, euroskeptiky Alexandra Vondru a Veroniku Vrecionovou z ODS. Bude volit s vědomím, že eurposlanci zvolení za Spolu se po volbách rozejdou do rozdílných eurofrakcí, které jsou spolu v konkurenčním vztahu.
Dá se předpokládat, že už z tohoto důvodu, vypukne mezi voliči jednotlivých stran koalice Spolu kroužkovací válka. A i když v eurovolbách může volič zakroužkovat jen dvě jména, nedá se vyloučit, že kroužkování nakonec posune do EP některé kandidáty z nižších míst kandidátky, a naopak. To může způsobit po volbách mezi jednotlivými stranami Spolu nemalé napětí.
Tato zjevná slabina společné kandidátky Spolu může být výhodou pro hnutí Starostové a nezávislí a—zejména–pro Piráty. Ti nejsou na rozdíl od STAN obtíženi skandály, které v případě STAN mohou nemálo voličů od podpory hnutí odradit. Na druhou stranu STAN může výrazně zabodovat tím, že nabídlo společné místo v čele kandidátky nedávné prezidentské kandidátce Danuši Nerudové, která měla výraznou podporu u mladé generace.
STAN také může profitovat z toho, že nemálo dosavadních proevropských voličů TOP 09 neb i lidovců, je může považovat za přijatelnější volbu, než kandidátku Spolu, kterou povedou euroskeptici Vondra a Vrecionová. Takoví voliči zřejmě nebudou ve větších počtech naopak přebíhat k Pirátům, kteří jsou po ně příliš „levicoví“.
Úskalí pro opozici
Souboj o křesla v EP se samozřejmě odehraje i mezi vládními stranami a současnou opozicí. Její extrémnější složka, SPD, nebude příliš soupeřit ani s vládními stranami, ani s ANO, protože na rozdíl od vládních stran a ANO je jasně protievropská, ba zpochybňuje samotné členství ČR v Unii.
Společná kandidátka SPD a hnutí Trikolóra bude přitahovat voliče, kteří mají zásadní problém nejen s EU, ale i s liberální demokracií. A též voliče, kteří jsou proti pomoci Ukrajině ve válce s Ruskem.
Otázkou je, kolik těchto voličů nakonec přijde volit. Pokud by SPD v eurokampani akcentovala převážně témata spojená s jejími odmítavými pohledy na EU i na politiku EU vůči Ukrajině, nemusí to být dostatečná motivace, aby voliči z nesystémovými pohledy skutečně k volbám přišli. SPD se tak bude snažit z euroboleb udělat referendum o domácí politice.
O to samé se bude snažit i ANO. Bude se o to pokoušet o to víc, že bude mít ve srovnání s minulými volbami do EP jistý hendikep. Ten spočívá v tom, že zatímco roce 2019 se ANO ještě snažilo na evropské úrovni nabízet liberální tvář, a mělo na eurokandidátce zajímavé osobnosti, jako třeba Ditu Charanzovou, v příštím roce bude jeho obraz odlišný.
Babiš se od prezidentských voleb, v nichž prohrál, snaží ANO portrétovat jako nacionálně konzervativní politický subjekt. Už zcela otevřeně se paktuje kupříkladu s maďarským Viktorem Orbánem.
To ANO nasměrovalo do kolize s frakcí evropských liberálů, jejíž součástí ANO bylo. Babiš se sice snaží současné postoje ANO v debatách s evropskými liberály rozmlžovat, nechce být z liberální eurofrakce postupně vyhozen ještě před příštími eurovolbami, ale je téměř jisté, že ANO má po volbách nakročeno spíše do jedné z nacionálně konzervativních frakcí v EP.
To může být určitý problém pro některé dosavadní voliče ANO. Vzdělanější část voličů ANO, která–na rozdíl od silné báze ANO v podobě důchodců v menších městec–chodí volit v evropských volbách, pochází z časů, kdy ANO začínalo jako liberální subjekt. Otevřený příklon ANO k orbánovským postojům ve vztahu k EU může tyto voliče odradit.
Babišův tým se tak bude nepochybně snažit v kampani cílit na domácí politiku. Nejen proto, že má tak větší šanci mobilizovat voliče nespokojené s vládní politikou, ale také proto, že tak může zakrýt, že v evropské politice přestalo patřit k liberálnímu proudu i třeba jen v rétorické rovině.
Tento rozpor v tom, co chce ANO představovat, je samozřejmě příležitostí pro některé strany vládní koalice. Zejména STAN a Piráti mohou ve volební kampani legitimně upozorňovat, že ANO na evropské úrovni už dávno není liberálním hnutím, ale že směřuje do stejných vod jako SPD nebo ODS.
Nebylo by koneckonců divu, kdyby ANO po eurovolbách skončilo ve stejné eurofrakci jako ODS, což by také položilo základy k možné vládní spolupráci obou politických subjektů po sněmovních volbách v roce 2025.
Eurotřaskavina
Je jisté, že eurovolby mají potenciál zásadně destabilizovat současnou konfiguraci politických sil na české politické scéně. V případě výrazného neúspěchu koalice Spolu, která vsadila na rizikový projekt společné kandidátky, může nastat mezi třemi stranami nemalé pnutí.
Výrazný úspěch Pirátů a STAN na úkor Spolu naopak může—zejména u Pirátů—odstartovat debatu, zda by se měli od vládní koalice začít před sněmovními volbami distancovat.
Podobnou debatu může paradoxně odstartovat i neúspěch Pirátů. Může totiž prohloubit spory, které existují už od sněmovních voleb v roce 2021 mezi vedením strany a jejími dosavadními europoslanci. Neúspěch by totiž mohl být interpretován i tak, že k němu přispělo pokračující vládní angažmá Pirátů, k němuž někteří europoslanci byli od začátku kritičtí.
Eurovolby budou také testem pro hnutí ANO. Pokud jeho taktika udělat z eurovoleb referendum o domácí politice selže, v čemž může sehrát roli i změna obrazu ANO na evropské scéně, může to otřást jeho zatím pevným postavením v domácí politice coby nejsilnější strany.
Důležité, jak už bylo řečeno také bude, kam ANO zamíří po eurovolbách. Že zůstane u evropských liberálů, je dosti nepravděpodobné už proto, že ho liberální eurofrakce nemusí do svých řad znovu přijmout. ANO pak bude mít na výběr mezi frakcemi, které praktikují mírnější verzi konzervativního nacionalismu, jako je frakce Evropští konzervativci a reformisté, v níž zasedá ODS, a extrémnější frakcí, kterou chce zformovat maďarský Fidesz.
Jisté je, že eurovolby přinesou na českou politickou scénu novou dynamiku, včetně možnosti, že v nejsilnější vládní straně, ODS v případě neúspěchu projektu společné kandidátky Spolu vypukne boj o nové vedení. Politiky ODS, kteří byli proti společné kandidátce Spolu, přitom spojuje mnohem „pragmatičtější“ pohled na možnou spolupráci ODS a ANO po příštích volbách.
Deník Referendum, 3.11.2023