Schopnost Spojených států amerických rozumně si vládnout je stále více oslabována archaickým ústavním rámcem a těžko odstranitelnými politickými, a ideologickými přežitky, které vyhovují mocným soukromým zájmům. Negativní roli hraje i zpolitizovaná justice a stále větší role peněz ve volbách na všech úrovních. Součástí problému se stává ve stále komplexnějším světě i systém dvou stran, v nichž politické menšiny buď ztrácejí hlas, anebo mohou za určitých okolností vydírat svoje strany.
Ústava Spojených států byla jednou z prvních ústav demokratických režimů, které se začaly rodit na konci 18. století. Ponecháme-li stranou, že mnohé z toho, co bylo v americké ústavě zakotveno, pokud jde o rovnost občanů, bylo ještě dlouho jen pouhou aspirací ve společnosti, v níž přežívalo otroctví a později rasová diskriminace, byl to progresivní dokument, který sloužil jako inspirace rodícím se evropským demokraciím.
Hlavním současným problémem ústavy USA je její archaičnost v některých jejích částech, která neodráží měnící se poměry. Ústava byla přijata v roce 1788, a od té doby bylo přijato 27 dodatků.
Rozdělíme-li je na ty, které americkou demokracii posunuly jasně kupředu v souladu s měnícími se společenskými poměry a ty, které dnes působí v USA těžko řešitelné problémy, do první skupiny nepochybně patří zrušení otroctví v roce 1865, zakotvení práva volit bez ohledu na rasu v roce 1870, přiznání volebního práva ženám v roce 1919, a snížení věku, od nějž občané mohou volit, na 18 let v roce 1971.
Do druhé skupiny patří zejména dnes hojně diskutovaný druhý dodatek, který v roce 1789 zakotvil právo držet a nosit zbraně. Některé dodatky, jako ten čtrnáctý o zaručení práv a výhod občanství, také obsahují pasáže, které jsou nejasně formulovány, což působí problémy.
Příkladem budiž ustanovení, jímž se zakazuje veřejným činitelům, kteří se dopustili vzpoury pro ústavě, kandidovat ve volbách na veřejné funkce. Když některé státy nedávno chtěly využít tohoto ustanovení k zákazu kandidatury Donalda Trumpa kvůli jeho roli v útoku davů na Kapitol ze 6. ledna 2021, Nejvyšší soud rozhodl, že tak nelze učinit jen soudním rozhodnutím v daném státě Unie, bez schválení Kongresu. Ten už má přitom k dispozici proces impeachmentu.
Hlavním problémem americké ústavy se navzdory existenci sedmadvaceti dodatků stala její faktická nezměnitelnost. Aby dodatek prošel, musí být navržen dvěma třetinami hlasů v každé komoře Kongresu nebo ústavním konventem svolaným dvěma třetinami států, a následně ratifikován zákonodárnými sbory nebo státními konventy tří čtvrtin států. V ostře rozdělené zemi to dnes falticky znamená, že žádný zásadnější dodatek šnaci projít.
Právo nosti zbraně
Největší kontroverze dnes budí 2. dodatek zakotvující právo držet a nosit zbraně. Byl přijat v době, kdy se Američané, zejména kolonisté, nemohli ještě plně spoléhat na ochranu státu, a museli se buď bránit sami, nebo formovali nejrůznější ozbrojené milice.
V dnešní době, v níž napříč USA fungují složky státní moci (jak té federání, tak jednotlivých států Unie) i kompexní systém policejní moci organizovaný municipalitami, ztratilo právo na držení zbraně svůj původní význam. Technologický pokrok navíc přinesl vnzik nejrůznějších typů automatických zbraní, které, jak argumentují kritici druhého dodatku, nepatří do rukou civilistů.
Zejména ty jsou odpovědné za masové vraždy, které se odehrávají se železnou pravidelností. Definice toho, co konstituuje masovou vraždu, se různí, ale občanské organizace monitorující tuto oblast i Výzkumná služba Kongresu definují masovou jako událost s použitím střelných zbraní, která má čtyři a více obětí.
Použijeme-li tuto definici, k 31. květnu tohoto roku došlo v USA k 225 případům masové střelby, při nichž zemřelo celkem 318 lidí a 836 bylo zraněno.
Pokusy omezit přístup ke zbraním, zejména k těm automatickým, narážejí v obecné rovině na 2. dodatek ústavy, v konkrétní pak na mocnou zbrojařskou lobby, jejíž politickou tváří je Narodní asociace držitelů zbraní (NRA). V politice zejména Republikánská strana hájí zájmy zbrojařské lobby právě s poukazy na 2. dodatek ústavy, a je tak skoro nemožné prosadit i jen dílčí změny, jako je důkladnější kontrola lidí chtějícíh zakoupit zbraní. Nebo úplný zákaz prodeje některých typů autmatických zbraní, které mají sloužit především potřebám ozbrojených složek.
Právě 2. dodatek americké ústavy je ukázkou toho, jak faktická nemožnost změnit archaické ustanovení v základním právním textu země přispívá k obrazu USA coby země zachvácené násilím. USA mezi demokratickými zeměmi vevodí i statistikám v počtech jiných trestních činů, než jsou masové vraždy, spáchaných s pomocí střelných zbraní. V průměru je v USA v poslední dekádě postřeleno více než 110 tisíc lidí ročně, z toho jich více než 40 tisíc na následky střelných zranění zemře.
Nefunkční politika
Politická paralýza, která znemožňuje přijetí účinné legislativy v obasti, jako je kontrola zbraní, je často přičítána polarizaci americké politiky. Problém je ovšem hlubší, institucionální.
Aby mohl být v USA přijat jakýkoliv zákon musí se na něm nejen shodnout obě komory Kongresu, které často buď nesouhlasí, nebo přijmou odlišná znění zákonů (která se pak pokouší sladit v dohadovacím řízení). V obou komorách sice stačí k přijetí zákonů prosté většiny, ale v Senátu, se kvůli dřívejším obstrukcím (tzv. filibusters) ustálila praxe, v níž je k projednání zákona potřebný souhlas 60 senátorů.
V obou komorách, ale zjeména ve Sněmovně reprezentantů, mají na to, co se bude projednávat, také zásadní vliv předsedové komor. Jak jsme nedávno viděli v případě blokování zákona o pomoci Ukrajině, dokázal předseda Sněmovny odkládat projednání zákona celé měsíce. Existují sice mechanismy, jak předsedu obejít, ale jsou dosti kmplikované.
Problémem je i volba samotného předsedy, který potřebuje v Kongresu rozděleném mezi dvě strany získat hlasy v podstatě všech zákonodárců za svoji stranu. To dává radikálním stranickým menšinám možnost vydírat většinu.
Netýká se to přitom jen volby předsedy. Jak jsme viděli v minulých letech, radikální menšina v Republikánské straně opakovaně dokáže blokovat komopromisy potřebné ke schvalování státních rozpočtů a obecně financování vlády. Jedním z jejích nástrojů jsou i hrozby, že vyvolá hlasování o odvolání předsedy dolní komory, pokud by chtěl uzavřít kompromis s demokraty.
Rozdělené strany
Možnost radikálních menšin v obou stranách, které ovládají americkou politiku, paralyzovat chod Kongresu, úzce souvisí s tím, jak jsou tyto strany konstituovány. K samotné existenci systému dvou stran přispívá jednokolový většinový systém, který se v USA využívá na všech úúrovních.
Aby ten který kandidát mohl v jednokolovém většinovém systému zvítězit, musí mít za sebou širokou koalici různých zájmů. Různé koalice zájmů časem kondenzovaly do podoby svou velkých stran.
Systém svou stran fungoval, dokud se se byly ochotné dohodnout na určitých kompromisech. Jenže řada nových jevů přispěla v posledních letech k rostoucí politické polarizaci, v níž se strany staly postupně především mluvčími rozdílných mocenských zájmů.
Zároveň rostoucí komplexita společenskkých a globálních jevů ovšem vytváří– mnohem více než v minulosti–v těchto stranách názorové frakce. Kdyby USA využívaly systém poměrného zastoupení, mohly by tyto názorové proudy v obou velkých stanách existovat jako samostatné politické strany, a většiny by se v Kongresu tvořily na základě koaličních kompromisů, občas i přes politický střed–jak je to obvyklé v evropských demokraciích.
V politickém systému USA není nic takového možné, koalice se tvoří uvnitř každé ze dvou vellkých stran. Když jsou názorové rozdíly v jednotlivých stranách příliš hluboké, mají menšiny s pomocí specifického fungování svých stran v Kongresu možnost blokovat fungování samotného Kongresu.
Politický a ideologický fundamentalismus v obou stranách, který se v minulosti dařilo překonávat s pomocí kompromisů přes politický střed, získal v prostředí extrémní polarizace nebývalý vliv a ohrožuje chod celého demokratického systému v USA.
Archaické mechanismy
Jedním z politicko-ústavních mechanismů, který dává v současnosti stále menší smysl, je tzv. electoral college. Tedy výběr určitého počtu volitelů v jednotlivých státech, jejichž celkový počet v táboře jednoho ze dvou havních prezidentských kandidátů rozhodne, kdo se stane prezidentem.
Tento mechanismus dával smysl v době, kdy fakticky ještě neexistoval americký politický démos, a hrozilo, že lidnaté státy budou v americké federaci– založené na vyvažování vlivu států Unie–prosazovat svoje zájmy na úkor těch méně lidnatých. USA jsou ale dnes politickým národem, v němž, jak argumentují kritici systému volitelů, by měl mít každý hlas stejnou váhu, ať už pocházíte z velkého státu nebo malého státu. Nebo ze státu obecně liberálnějšího (modrého) či konzervativního (červeného).
Systém, v němž může jeden prezidentský kandidát vyhrát až o několik miliónů hlasů v celostátním měřítku, a přesto se kvůli systému volitelů nestane prezidentem, je problematický. Neúměrný vliv dává takzvanným “swing states”, v nichž jednou vítězí demokrat, podruhé republikán.
Volbu amerického prezidenta také stále více problematizuje rostoucí vliv peněz ve volební kampani. Zatímco v roce 1988 utratil republikánský kandidát George Bush 191 miliónů dolarů, zatímco jeho protivník George Dukakis 183 milónů, v roce 2020 utratil vítězný Joe Biden přes 3 milardy dolarů a Donald Trump zhruba 800 miliónů dolarů.
Je jasné, že nemůže-li dnes prezidentský kandidát nebo kandidát ve volbách do Kongresu či na post guvernéra státu Unie uspět bez obřích finančních částek, stává se závislým an celé řadě zákulisních soukromých zájmů. Má to za následek, že obsahová dimenze americké politiky je často zcela zastíněna potřebou neustále dělat kampaň. Kandidáti na post prezidenta často začnou vést kampaň svého druhu několik let před volbami, obsahová stránka politiky se vytrácí.
Zpolitizované soudnictví
Nefunkční politický provoz by mohla a měla v právním státě vyvažovat nezávislá justice. Ta sice v v nižších patrech funguje v USA poměrně dobře, jakkoliv i tam vidíme velké rozdíly mezi USA a jinými vyspělými demokratickými zeměmi.
USA mají zdaleka největší počet vězňů na světě—a to jak v absolutních číslech, tak v přepočtu na obyvatele. V amerických věznicách je v současnosti 1,8 miliónů lidí. V demokratických zemích v Evropě je počet vězňů v přepočtu na obyvatele několikakásibně nižší než v USA, těm se blíží jen Rusko a Čína.
Hlavním problémem amerického justičního systému je ale ve stále více politicky polarizované společnosti skutečnost, že státní zástupci a soudci jsou v podstatě vybíráni též politicky. Vedoucí státní zástupci soutěží o své posty ve volbách, soudci ve významných pozicích jsou ustavováni prezidentem. A ačkoliv tyto nominace podléhají schválení zákonodárců na té které úrovni, výsledkem je, že jsou soudci často silně straničtí.
Nejvyšší soud je v současnosti silně poznamenán tím, že se během prezidentství Donalda Trumpa uvolnilo několik pozic, které Trump s pomocí republikánské většny v Senátu nahradil konzervtivními soudci. Už to, že na doživotí jmenovaní soudci nejvyšší soudní instance v US, která má obrovský vliv, jsou vybírání podle jejich ideologického zaměření, spíše než odbornosti a osobních kvalit, má na chod americké demokracie negativní dopady.
Sooudkyně jmenovaná Trumpem na Floridě, nyní aktivně zrdžuje proces s ním kvůli odmátání vydat tajné dokumenty. Nejvyšší soud protahuje bez zjevných důvodů rozhodnutí, zda byl Trump chráněn imunitou v případě svých snah zasahovat do výsledkl voleb v roce 2020 či iniciování útoku davů na Kapitol.
Celkově stále méně funkční americký politický systém a systém zpolitizované justice přispívají k tomu, že USA se ve srovnání s nejvyspělejšími západními demokraciemi jeví v některých oblastech jako země třetího světa. Sociální a další reformy, které pomohly ostaním demokraciím přizpůsobovat se pružně měnícímu se světu, se v USA neuskutečnily.
USA jsou sice i nadále velmi flexibilní, pokud jde o podnikání, a velkou roli v zemi hraje rozvinutá občanská společnost, ale zablokovaný politický systém se stává stále větším problémem. A to nejen doma, ale i mezinárodně.
Skutečnost, že reálnou šanci vyhrát v prezdientských volbách má fašizující kandidát, netající se autoritářskými plány, lze připsat nejen politické polarizaci, jak se často tvrdí, ale i stále méně funkčnímu politickému systému, který ho nedokáže zastavit. Modernizace tohoto systému je přitom nereálná, a nahromaděné frustrace v amaerické společnosti mohou, jak varují někteří komentátoři, vést až k tomu, že současná “studená občanská válka” přeroste v masové násilí.
Deník Referendum, 7.6.2024