Do tábora stran, které se označují jako vlastenecké a odmítají údajný diktát Evropské unie—nyní zejména v oblastech migrace a zelené politiky–, po volbách do Evropského parlamentu u nás přibyla strana Motoristé sobě. Ta v koalici s hnutím Přísaha skončila ve volbách třetí.
Průzkumy stranických preferencí v příštích měsících ukážou, zda se jedná jen o kometu, která zmizí, anebo o novou stálici na české politické scéně. Zdá se ale, že v osobě volebního lídra této koalice, Filipa Turka ze strany Motoristé sobě, našel tábor vlasteneckých a protestních voličů novou hvězdu, která z českého politického nebe hned tak nezmizí.
To je nemilá zpráva zejména pro lídry dalších vlasteneckých a protievropských stran, protože v této části politického spektra u nás je už docela plno. Najdeme tam jak SPD Tomia Okamury, tak Trikolóru v čele se Zuzanou Majerovou, plus tříšť menších mimoparlamentních stran. A na voliče těchto stran také nově míří v podobě posunu ke konzervativnímu nacionalismu hnutí ANO Andreje Babiše.
Mezi subjekty, které uspěly v evropských volbách patří i koalice Stačilo!, v jejímž čele stála předsedkyně Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná. Program této koalice byl samozřejmě kořeněn i tématy, která tradičně zvedají levicové strany, ale v obecné rovině i tento subjekt patří do rodiny vlasteneckých, euroskeptických stran.
Nabídka v této části politického spektra tak začíná převyšovat poptávku. Podíváme-li se do české politické historie po roce 1993, zjistíme, že strany patřící ke krajní pravici a levici měly ve Sněmovně po každých volbách dohromady patnáctiprocentní až dvacetiprocentní zastoupení. Jinými slovy: v české společnosti setrvale podporuje nesystémové strany, hlásící se k protievropské a nacionalistické politice, zhruba pětina voličů.
Součet výsledků stran tohoto typu, které se v posledních eurovolbách probojovaly do EP, je sice okolo pětadvaceti procent, jenže eurovolby se liší od těch sněmovních. Slouží často k tomu, aby voliči protestovali proti vládě, která je zrovna u moci, zatímco ve volbách sněmovních si lidé musejí umět představit, že strana, kterou volí, bude součástí vlády.
Podpora pro krajně levicové a krajně pravicové strany se tak nejspíš vrátí v součtu tam, kde dlouhodobě byla: tedy k patnácti až dvaceti procentům.
Úspěch Motoristů sobě je v tomto kontextu nepříjemnou zprávou pro SPD a Trikolóru. Okamura vybudoval SPD jako vůdcovskou stranu postavenou na jeho charismatu. Nyní se musí obávat, že se v osobě Turka objevil politik, který se může ukázat jako ještě lepší prodavač politického zboží dlouho spojovaného u nás převážně s SPD.
Případný politický vzestup Turka je ovšem nepříjemnou zprávou i pro ANO. Jeho lídr Andrej Babiš lovil v posledním roce s jistým úspěchem i ve vodách krajní pravice. Turek je ale politický fenomén, jenž by mohl voliče krajní pravice, kteří přeběhli k Babišovi, přitáhnout k sobě.
Pro ANO není dobrou zprávou ani úspěch koalice Stačilo! Voličskou základnu ANO tvoří nemálo bývalých komunistických a sociálně demokratických voličů, které by oživená postkomunistická levice mohla lákat. Otázkou přitom je, jak moc by Konečná stála o případnou koaliční spolupráci s ANO poté, co se programově posunulo ke konzervativnímu nacionalismu, aby oslovilo nejen voliče krajní pravice, ale i Občanské demokratické strany.
Jinými slovy: na dvorku vlasteneckých stran je těsno, a jejich souboj o voliče, může brzy přerýsovat tu část politické scény, která stojí v opozici vůči současné vládě.
ČRo Plus, 20.6.2024