Hnutí ANO Andreje Babiše se rozhodlo odejít z Renew, liberální frakce Evropského parlamentu, a podle různých zpráv koketuje s vytvořením nové frakce. V té by europoslanci za ANO spolupracovali se stranami, které ve svých zemích razí nesmiřitelnou protiimigrační politiku a jsou vesměs na štíru s demokracií.
Konkrétně se mluví o straně Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána a hnutí Smer slovenského premiéra Roberta Fica. Zmiňováno je i nacionálně-populistické Národní sdružení Marine le Penové z Francie a krajně pravicová Strana pro svobodu nizozemského politika Geerta Wilderse.
Jak tato vyjednávání dopadnou, není jisté, ale Babiš už v podobě snah o spolupráci s těmito stranami vysílá několik důležitých signálů. Z nich lze vyčíst nejen to, jak se bude jeho hnutí chovat ve volební kampani před volbami do Sněmovny v příštím roce, ale i to, jakou politiku hodlá praktikovat v případě, že bude po volbách v čele vlády.
Leckdo může namítnout, že nejde o nic nového. Babiš byl už od vzniku ANO svými politickými soupeři opakovaně obviňován z autoritářských tendencí. A silná protiimigrační rétorika hrála nemalou roli už v předešlých volebních kampaních ANO. Vykreslování Babiše coby nebezpečí pro demokracii koneckonců pomohlo současným vládním stranám k porážce ANO ve sněmovních volbách v roce 2021.
Podíváme-li se ale na to, jak se Babiš choval v čele vlády před posledními volbami objektivně, sluší se konstatovat, že se nepokusil o žádný zásadní útok na principy právního státu nebo pilíře liberální demokracie. Jím zdůrazňované úzké vztahy s Orbánem sloužily především k tomu, aby se mohl doma vykreslovat jako rozhodný bojovník s ilegální migrací. Ve vztahu k EU byl mnohem umírněnější než Orbán nebo i tehdejší polská vláda, vedená stranou Právo a spravedlnost.
V Evropském parlamentu zůstávalo hnutí ANO členem liberální frakce i strany evropských liberálů ALDE. A to dokonce i poté, co Babiš po porážce v českých prezidentských volbách oznámil, že jeho hnutí bude po letech praktikování levicově populistické politiky hájit konzervativně-nacionální postoje.
ALDE začala uvažovat o vyloučení ANO ze svých řad poté, co Babiš vloni navštívil sraz krajně pravicových uskupení v Budapešti, který se konal pod záštitou Orbána. Do nedávných eurovoleb se ale nic nestalo. ANO se bránilo s pomocí argumentů, že v některých otázkách, jako jsou ty kulturně-politické, zastává dál liberální postoje. A také, že nijak neútočí na základní principy liberální demokracie.
To, že se Babiš nyní sám rozhodl spolupráci s evropskými liberály ukončit, a zdá se, že chce otevřeně spolupracovat s politickými formacemi, které jsou doma na štíru s liberální demokracií i právním státem, ukazuje, že jeho snahy o setrvání v řadách evropských liberálů byly jen taktického rázu, a že změnu politického kurzu ANO myslí vážně.
Jinými slovy: i kdyby nová frakce nevznikla, Babiš, zdá se, chce i ve své politice doma nyní vsadit už zcela otevřeně na postoje, které dopomohly k politickým úspěchům v jejich zemích Orbánovi, Ficovi, Le Penové a Wildersovi.
K politickému arsenálu některých těchto stran patří i volání po mírovém řešení války na Ukrajině, které často kopíruje ruskou propagandu. Babiš byl zatím v tomto ohledu opatrnější než třeba Orbán a Fico, ale nedá se vyloučit, že bude-li válka na Ukrajině i v příštím roce pokračovat, nakonec do volební kampaně u nás vstoupí s podobnou rétorikou.
Skutečnost, že Babiš po odchodu z liberální frakce EP evidentně nehodlá ve věci politické identity ANO dál mlžit, je potenciálně důležitou zprávou pro voliče. Mohou se ve volbách v příštím roce rozhodovat i podle toho, zda jim imponuje politika Orbána v Maďarsku a Fica na Slovensku, protože je nyní už definitivně jasné, že Babiš hledá inspiraci právě u nich.
Ač je odchod ANO z frakce evropských liberálů pro mnoho dosavadních voličů ANO asi jen okrajová zpráva, může být do jisté míry impulsem k přeskupování voličských preferencí na české politické scéně.
ČRo Plus, 28.6.2024