Odstoupením úřadujícího prezidenta Spojených států Joea Bidena z prezidentského klání, a rychlým sjednocením Demokratické strany okolo viceprezidentky Kamaly Harris coby kandidátky strany na prezidenta, dostal souboj o úřad prezidenta zcela novou dynamiku. Kontrast mezi Trumpem a Harris je mnohem ostřejší, než jaký nabízel očekávaný souboj mezi Bidenem a Trumpem.
Začít lze věkem obou kandidátů. Zatímco souboj Trumpa s Bidenem se točil okolo otázky, komu z obou velmi starých kandidátů věk méně brání ve výkonu prezidentské funkce, souboj mezi Harris a Trumpem přesouvá pochybnosti o způsobilosti vykonávat funkci prezidenta i navzdory fyzické a mentální sešlosti, způsobené vysokým věkem, zcela na stranu Trumpa.
To může mít zásadní vliv zejména na mladší voliče, které neoslovoval před odstoupením Bidena ani jeden z prezidentských kandidátů. Průzkumy ukazovaly, že mnoho mladších voličů se nehodlalo voleb zúčastnit. Což byla špatná zpráva zejména pro Bidena, v jehož volebním vítězství na Trumpem v roce 2020 hrály hlasy mladých voličů, zejména univerzitních studentů, zásadní roli.
Výměna v čele demokratické kandidátky nabízí i další rozdíly, které mezi Trumpem a Bidenem neexistovaly. Prezidentský souboj je tak nyní—teprve podruhé v americké historii–nejen střetem mezi mužem a ženou, ale kvůli menšinovému původu Harris nově i střetem mezi bělošským politikem a političkou s menšinovými kořeny. Konkrétně afroamerickými a indickými.
Další kontrast, který bude hrát důležitou roli, má co do činění s právem. Harris je bývalá státní zástupkyně, která před vstupem do politiky stíhala řadu lidí, kteří právo porušili. Trump naopak čelí řadě trestních stíhání, přičemž v jednom soudním řízení byl v první instanci už shledán porotou vinným. Prohrál také dva důležité občansko-právní spory. Jeden se týkal finančních podvodů spojených s jeho podnikáním ve státě New York, druhý jeho snah očerňovat novinářku, kterou před lety údajně znásilnil.
Trump spasitel
Za normálních okolností by výše zmíněné kontrasty učinily z Kamaly Harris jednoznačnou favoritku prezidentského klání. Ještě před pár desítkami let by někdo jako Trump vůbec nemohl kandidovat.
Trump ovšem dokázal nemalou část americké veřejnosti přesvědčit, že bitva o charakter a budoucnost Ameriky se odehrává podle jiné linie. Už od svého vstupu do politiky úspěšně vykresluje washingtonský establishment, v němž navzájem soupeřily (a občas uzavíraly mocenské kompromisy) dvě strany, jako zcela zkorumpovaný, ba ovládaný temnými zákulisními silami. Nemalá část americké veřejnosti uvěřila, že Trump, jak slibuje, washingtonský establishment rozbije a Ameriku „obrodí“, a uvěřila tak i jeho lžím o tom, že mu v roce 2020 demokraté ukradli volební vítězství.
Tato role spasitele mu umožnila zcela ovládnout Republikánskou stranu a přeměnit ji z tradiční konzervativní politické síly, stojící na srozumitelných hodnotách, v populisticko-nacionalistické uskupení, v němž hlavní roli nyní hraje loajalita k „vůdci“ a jeho agendě „Make America Great Again“ (MAGA). Anti-elitářský program hlásící se k návratu k údajně lepším stránkám americké minulosti podprahově nabízí jako alternativu k multikulturní a diverzifikované společnosti, v níž hrají stále větší roli nároky různých menšin, znovuobnovení Ameriky ovládané primárně bílým protestantským mužem.
Program zpochybňující některé pilíře liberální demokracie i výdobytky americké demokracie na poli emancipace menšin má fašizující nádech. Je zároveň izolacionistický, protože „obrozená“ Amerika si údajně vystačí sama. Součástí Trumpovy agendy je tak i dokončení toho, co započal během svého prezidentství v letech 2017-2021–tedy rozbití mezinárodního pořádku, který se ustavil od 2. světové války.
Trumpův program má silně sektářský charakter, s náboženským přesahem. Tvrdé jádro Trumpova tábora vidí exprezidenta jako vykonavatele boží vůle. Nejrůznější trestní stíhání, včetně toho za jeho pokus iniciovat ústavní puč ze 6. ledna 2021, jsou jeho příznivci vnímány jako zoufalé pokusy „establishmentu“ (demokratů a zbývajících tradičních republikánů) zabránit mu v návratu k moci.
Co rozhodne
Pokud má Harris vyhrát, bude muset mýtus Trumpa-spasitele alespoň částečně rozbít. A bude také muset obnovit koalici, která vynesla do prezidentského úřadu dvakrát Barracka Obamu. Tedy koalici Afroameričanů a Hispánců, žen a mladých voličů.
Mnoho voličů z těchto sociální skupin, kteří byli demotivovaní nevýrazným výkonem Bidena i jeho vysokým věkem, se jí už podařilo v rekordně krátké době po Bidenově odstoupení, mobilizovat. Svědčí o tom nejen historické rekordy ve výběru finančních prostředků na kampaň od běžných voličů, ale i nebývalá aktivizace dobrovolnické báze—zejména mezi mladými.
Jenže ani tato nová dynamika nemusí stačit. Aby přesvědčila nerozhodnuté voliče, kteří se začali v posledních měsících přiklánět k Trumpovi, musí americké veřejnosti prodat jiný obraz ekonomické situace, než jaký nabízí Trump. Ten úspěšně využívá toho, že navzdory zlepšující se ekonomické situaci, včetně rapidního poklesu nezaměstnanosti, nemalá část americké veřejnosti je ještě stále vystrašená vlnou inflace v minulých letech.
Zásadní bude také téma migrace. I tam se sice podařilo situaci v posledních měsících stabilizovat, ale velká část americké veřejnosti byla v prvních letech Bidenova prezidentství traumatizována záplavou zpráv o přílivu migrantů přes hranici s Mexikem, který se vymknul kontrole.
Když republikáni v Kongresu potopili na Trumpovo přání zákon, na jehož přípravě se podíleli i někteří jejich senátoři, a který mohl ke zvládání migrace zásadně přispět, Biden se pokusil migrační krizi řešit s pomocí prezidentských dekretů. Částečně uspěl, jenže nedokázal změnit převažující narativ, který udržují republikáni. Tedy že USA jsou kvůli nezvládnuté migraci v přímém ohrožení. Pokud má Harris uspět, bude muset tento narativ alespoň částečně změnit.
Její silnou kartou je pro změnu téma potratů. Republikáni se ve státech, kde vládnou, pokoušejí už od okamžiku, kdy Nejvyšší soud zrušil precedent Roe versus Wade, který liberalizoval potratovou politiku na federální úrovni, zpřísňovat pravidla pro potraty. Více než 70 procent amerických žen je k této politice republikánů kritická, což Harris otevírá dveře k mobilizaci žen.
Jakou roli tato mobilizační témata budou hrát v konečném mixu, je ovšem velká neznámá. Leccos by mohly změnit případné televizní debaty, jenže Trump se zatím zdráhá do debaty s výbornou diskutérkou, kterou Harrisová je, jít.
Karta viceprezident
Může se stát, že prezidentské volby rozhodne to, koho si Harris zvolí za viceprezidenta. Má oproti Trumpovi jistou výhodu, protože ten si vybral ještě před odstoupením Bidena za svého viceprezidentského kandidáta J.D. Vance, který zatím Trumpovi příliš neprospěl.
Ukázalo se, že tento spíše tradiční republikán, který byl k Trumpovi původně silně kritický, aby později oportunisticky otočil, není zdaleka tak plamenným řečníkem jako sám Trump. A začínají se vynořovat problematická videa, v nichž mluví urážlivě o ženách.
Celkově Vance působí jako nezkušený politik. Harris se tak nabízí příležitost jmenovat jako svého viceprezidentského kandidáta nějakého politického matadora z jednoho ze států, v nichž se tradičně rozhoduje o tom, kdo se stane prezidentem. Mluví se o některých guvernérech či prominentních senátorech.
To, že Harris vstoupila do prezidentského klání na poslední chvíli, může být paradoxně její jistá výhoda. Je v roli prezidentské kandidátky neokoukaná a ve zbývajících zhruba sto dnech, který zbývají do voleb, může těžit z dynamiky, kterou vytvořil její překvapivý vzestup do čela demokratické kandidátky.
Zároveň ovšem bude čelit ještě stále existujícímu hendikepu, který spočívá v tom, že je žena, navíc s menšinovým původem. Jedna z otázek, které rozhodnou volby, tak zní, zda jsou Američané připraveni zvolit do čela nejmocnější země světa poprvé ženu.
Přítomnost, 29.7.2024