Závěru kampaně v prezidentských volbách ve Spojených státech, které se budou konat 5. listopadu, dominuje otázka, zda exprezident Donald Trump tíhne k fašismu. Za fašistu označili Trumpa někteří jeho dřívější nejbližší spolupracovníci, nyní o něm otevřeně takto mluví i demokratická kandidátka na post prezidenta Kamala Harrisová.
Trump je z minulosti obtížen celou řadou činů, z nichž některé jsou nyní předmětem trestního stíhání. Za některé byl už prvoinstančně odsouzen. Většinu soudních řízení se mu podařilo odsunout až na dobu po volbách. A podařilo se mu také přesvědčit nemalou část americké veřejnosti, že různá trestní stíhání a soudní procesy, kterým je vystaven, jsou jen politickým honem na něj, který organizují politici Demokratické strany.
S pomocí politiků Republikánské strany se mu podařilo rozmlžit i jeho odpovědnost za útok davů na Kapitol ze 6. ledna 2024. I kvůli neschopnosti či neochotě tradičních republikánů se od Trumpa jasně distancovat poté, co odmítl uznat výsledky voleb v roce 2020, stranu v podstatě postupně zcela převzalo jeho hnutí MAGA (Učiňme Ameriku opět velkou!).
Ve straně nyní nejsou žádné významné autority, které by se dokázaly vůči Trumpovi kriticky vymezit, když kupříkladu navrhuje použití národní gardy či armády proti demonstrantům. Nebo když říká, že je třeba se rázně vypořádat s „vnitřními nepřáteli“, k nimž řadí i svoje politické oponenty, přičemž jako příklady uvádí zcela otevřeně bývalou předsedkyni Sněmovny reprezentantů za demokraty Nancy Pelosiovou nebo kongresmana Adama Shiffa.
Trumpovi spolupracovníci varují
Od odchodu Trumpa z Bílého domu v roce 2021 celá řada jeho bývalých spolupracovníků začala odhalovat, jakým způsobem Trump v roli prezidenta fungoval. Mluvili o nekompetentnosti, autoritářství, aroganci. Někteří dokonce označili Trumpa za idiota, jehož mentální obzor je srovnatelný s dítětem.
Nic z toho jeho příznivce neodradilo od podpory pro něj. Trump se už dávno pro tvrdé jádro svého „hnutí“ stal čímsi jako prorokem, který byl povolán, aby rozbil nenáviděný „establishment“. V rozhovorech s jeho skalními příznivci lze slyšet v souvislosti s Trumpem slova o „boží prozřetelnosti“.
Neuškodilo mu ani, když jeho bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton, ve své knize odhalil, že Trump chtěl ve případě svého znovuzvolení vyvést Spojeno státy z NATO. A Trumpovým příznivcům evidentně nevadí ani jeho velebení diktátorů, jako je Vladimír Putin.
Když se nedávno objevily zprávy, že si od svého odchodu z Bílého domu opakovaně s Putinem volal, nijak to nezahýbalo s jeho preferencemi. Jeho stoupence nijak nezneklidňuje ani skutečnost, že v případě jeho zvolení hrozí, že USA přestanou podporovat Ukrajinu ve válce s Ruskem.
Nejnověji hned několik bývalých Trumpových spolupracovníků tvrdí, že Trump je v podstatě fašista, který chce vládnout jako diktátor. Jen tak v podstatě potvrzují vše, před čím v souvislosti s Trumpem varovali už během jeho prvního prezidentského mandátu nejvýznamnější američtí veřejní intelektuálové a politologové, jako je Timothy Snyder.
Šéf kanceláře Bílého domu, generál John Kelly, se takto vyjádřil před několika dny v rozhovorech pro deník The New York Times a časopis The Atlantic. Navázal tak na dřívější varování bývalého náčelníka generálního štábu americké armády generála Marka Milleyho. Kellyho hodnocení Trumpa následně potvrdil i bývalý ministr obrany z dob Trumpova prezidenství Mark Esper.
Milley Trumpovi ke konci jeho prezidentství „rozmluvil“ jeho požadavek, aby armáda zasáhla proti demonstrantům v amerických městech po policejní vraždě Afroameričana George Floyda. Trump se později několikrát nechal slyšet, že Milley by měl za odmítnutí poslušnosti a další údajná selhání stanout před polním soudem a být popraven, bude-li Trump zvolen.
Podle Kellyho Trump opakovaně chválil poslušnost Hitlerových generálů s tím, že by chtěl mít generály, jaké měl Hitler. Z jeho okolí nyní prosakují zprávy, že pokud bude zvolen, chystá zásadní čistku v nejvyšších patrech generálského sboru.
Podle Kellyho se Trump často k Hitlerovi ve svých úvahách vracel. Americký novinář Jim Sciutto ve své knize The Return of Great Powers uvádí, že mu Kelly řekl, že Trump mluvil o Hitlerovi jako o někom, kdo dělal i dobré věci.
Kellyho hodnocení Trumpa v závěrečných dnech kampaně převzala i Harrisová. V předvolební diskusi v televizní stanici CNN odpověděla na otázku, zda si myslí, že je Trump fašista jednoznačně tak, že fašista Trump je. Jeho zvolení je dle Harrisové zásadním nebezpečím pro americkou demokracii.
Fašistická internacionála
Někteří politologové se budou nepochybně přít, zda Trumpovy případné snahy vládnout autoritářsky a obcházet americkou ústavu znamenají, že ho lze označit za fašistu. Mnohé nepřesvědčí ani jeho výroky o vnitřních nepřátelích, s nimiž je třeba v případě jeho zvolení zatočit. Anebo jeho tíhnutí k ideologii nadřazenosti bílého muže.
Jestli se ale z hlediska politologie Trumpovi kritici dopouští nepřesností, když o něm mluví jako o fašistovi, není možná až tak podstatné. Jisté je, že Trump pohrdá americkou ústavou, a vidí sám sebe jako vůdce, kterému by mělo stát v cestě co nejméně institucionálních omezení. Jeho obdiv k silným vůdcům, včetně „čistokrevných“ fašistů, jako je Putin, populistických autoritářů, jako je Viktor Orbán, či dokonce totalitních tyranů, jak je čínský prezident Si Ťin-pching, mluví sám za sebe.
O Orbánovi obdivně mluvil i v předvolební debatě s Harrisovou jako o chytrém a silném vůdci, který má ve své zemi věci takříkajíc pod kontrolou, a který oceňuje Trumpovy vůdcovské kvality. Orbán navštívil Trumpa při své cestě do USA v jeho soukromém sídle, a vystoupil na shromáždění Trumpových podporovatelů.
Trumpův bývalý poradce Steve Bannon se pokoušel organizovat i v Evropě cosi jako internacionálů nacionalistických populistů. Dobře si rozuměl nejen s Orbánem, ale i některými západoevropskými nacionálními populisty. V České republice ho přijal prezident Miloš Zeman. Točil se okolo něj i europoslanec za ODS Alexandr Vondra.
Bannona je třeba zmínit i proto, že jeho aktivity předznamenaly to, čeho by chtěl zjevně dosáhnout i Trump. Ten si představuje nový světový pořádek jako jakousi alianci silných vůdců, kteří se podělí o sféry vlivu ve světě, a nebudou si stát v cestě. Evropskou unii vidí primárně jako konkurenta.
Obrana liberální demokracie není jeho prioritou, stejně jako jí není v případě Bannona a dalších lidí, kterými se obklopuje. Ačkoliv Trump popírá, že má
cokoliv společného s Plánem 2025, který vypracovaly ultrakonzervativní think-tanky, z některých jeho vyjádření vyplývá, že tento v podstatě fašistický návod, jak soustředit co největší moc v rukou prezidenta bez zbytečných brzd, ho v lecčems inspiruje.
Netají se tím, že chystá zásadní „reformu“ ministerstva spravedlnosti tak, aby byl systém justice mnohem více podřízen prezidentovi. Nebo že chce oslabit nezávislost státních úředníků.
Čeští trumpovci
Podporovatele Trumpa u nás lze rozdělit do několika skupin. Tou první jsou politici a příznivci nacionálně populistických hnutí s autoritářskými rysy, což není vzhledem k jejich fašizujícím pohledům na společnost a mezinárodní politiku vlastně nijak překvapivé. Vůdci těchto hnutí a lidé okolo nich doufají, že znovuzvolení Trumpa dále oslabí liberální demokracii a světový pořádek, v němž jsou západní demokracie ještě stále hybnou silou. A posílí Rusko.
Druhou skupinu tvoří ultrakonzervativci, kteří v Trumpovi vidí hráz proti „progresivismu“. Možná si dobře neuvědomují, že sám Trump není žádný konzervativec, a že jeho souboj s americkou demokratickou levicí a centristy nemá nic společného s ideologií. Jde mu především o eliminaci silné politické opozice a prosazení sebe sama. I proto se od něj tradiční konzervativci v Republikánské straně většinou už dávno odklonili.
Třetí skupinu tvoří lidé, kteří mají za to, že Trump, pokud bude zvolen, zatřese „zatuchlými“ poměry. Jsou, podobně jako mnoho jeho příznivců z tvrdého jádra, přesvědčeni, že se Trump dokáže postavit výzvám spojenými globalizací, emancipačním snahám menšin. Že prostě zastaví vývoj, z něhož má mnoho lidí—zejména těch méně vzdělaných—strach a vrátí Ameriku a s ní západní svět do jakýchsi zlatých časů.
Čtvrtou skupinu tvoří lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou realisté. Trump možná není dokonalý, ale lze s ním prý pracovat. Některé jeho zahraničně-politické výkony během jeho prezidenství nebyly prý až tak špatné, a špatně si nevedla ani americká ekonomika až do nástupu epidemie covidu-19. Argumentaci tohoto typu nedávno předvedl Vondra.
Potíž s těmito argumenty spočívá v tom, že Trump byl v prvních letech svého prezidentství ještě stále obklopen řadou relativně rozumných lidí, kteří jeho nevypočitatelnost a autoritářské sklony korigovali. Nyní už jsou okolo něj jen lidé odchovaní hnutím MAGA. Kým skutečně je, předvedl, když se 6. ledna 2021 pokusil fakticky o státní převrat.
Není náhodou, že si některé radikální kroky schovával až pro druhý prezidentský mandát, jak upozornil právě třeba Bolton. I kdyby po volbách měli demokraté většinu v obou komorách Kongresu, nebudou schopní držet Trumpa v šachu s pomocí hrozby impeachmentu, protože k odvolání z funkce na základě impeachmentu ve Sněmovně reprezentantů je třeba souhlas nejméně šedesáti senátorů.
Paradoxní je, že někteří čeští politici, kteří tvrdí, že zvolení Trumpa by nebyla až taková tragédie, jsou zároveň podporovateli Ukrajiny ve válce s Ruskem a silně podporují existenci NATO. Jelikož americký prezident nemůže rozhodnout o vystoupení z NATO bez souhlasu Kongresu, není se prý třeba bát, že by se Trump o něco takového pokusil. Kongres bude mít nadále silné slovo i v pomoci Ukrajině.
Bohužel americký prezident má řadu možností, jak tyto brzdy obcházet. Pokud bude sabotovat pomoc Ukrajině, Kongres, v němž má navíc silnou podporu svého hnutí MAGA, ho jen těžko „umravní“. A z NATO nemusí USA vůbec vystupovat, když ho bude chtít Trump vnitřně oslabit.
Ti, kteří si od Trumpa slibují, že bude na rozdíl od Bidenovy administrativy, silnou hrází proti Číně, zdá se, pro změnu nedohlédnou, možné důsledky otevřené obchodní války, pokud by se k ní Trump vůbec odhodlal. I on musí vědět, že tarify na čínské zboží, tak jak je slibuje, by vyústily do obrovských inflačních tlaků v USA. Navíc vůbec není jisté, že se při svém obdivu k silným vůdcům a nevypočitatelnosti s Si Ťin-pchingem nedohodne na nějakém, pro Čínu výhodném řešení, které nyní vůbec nezmiňuje.
Představme si nikoliv až tak hypotetickou situaci, že Rusko využije Trumpova zvolení k provokacím, nikoliv už jen hybridního charakteru, v Baltských státech. Jsou si ti, kdo tvrdí, že s Trumpem lze realisticky pracovat, jistí, že se Trump, na rozdíl od Harrisové, za napadené státy postaví? Že bude respektovat případné volání po aktivaci článku 5 smlouvy Severoatlantické aliance?
Západní svět za hranicemi Spojených států se prostě už za několik týdnů může ocitnout v případě zvolení Trumpa v existenčním ohrožení. Mohou se začít rychle rozpadat jeho bezpečnostní struktury, v řadě západních zemí posílí fašistická a další extrémistická hnutí. Dělat si iluze, že Trumpa v čele nejmocnější země světa bude možné nějak výrazně krotit, je čistá iluze.
Deník Referendum, 25.10.2024