Hlavní stratég boje s koronavirem u nás, epidemiolog Roman Prymyula „změnil názor“, takže místo tvrdých restriktivních opatření v boji s koronavirem by prý bylo lepší vydat se cestou řízeného promoření populace virem. Okamžitě ale narazil jak u premiéra Andreje Babiše, tak u ministra vnitra a šéfa Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka.
O promořování populace virem tak, aby co největší počet lidí získal proděláním nemoci imunitu, se diskutuje nejen u nás, protože je zřejmé, že účinný lék nebo vakcína na virus nebudou po ruce nejméně ještě rok. Vytvoření přirozené imunity u většiny společnosti proděláním nemoci se tak mnohým začíná jevit jako nejschůdnější cesta k obnovení společenského a ekonomického provozu.
Strategie promoření má ovšem značná etická, zdravotnická i politická úskalí. Jelikož víme, že nebezpečí smrti nebo vážných následků z nákazy koronavirem roste s věkem či u lidí s předchozími zdravotními problémy, nelze myšlenku promoření populace oddělit od otázky, co se staršími či nemocnými spoluobčany. Nápady, s nimiž přišli politici v některých zemích, že by se nemoci v zájmu rychlého promoření měl dát volný průběh, se neosvědčily, protože nemocnice nestačily zvládat nápor zejména starších pacientů v kritickém stavu.
Ale i strategie postupného řízeného promoření, o níž mluví Prymula, by těžce dopadla na starší spoluobčany a ty s existujícími zdravotními obtížemi. Znamenalo by to, že budou muset být nějakým způsobem odděleni od většiny společnosti, u níž nákaza nepředstavuje tak velké riziko, a má se tedy v zájmu získání imunity postupně nakazit.
Jenže: jak dlouho a jak důsledně mohou být rizikové skupiny drženy v izolaci? Navíc i v případě onoho kýženého promoření většiny populace u nás by rizikové a od promořeného zbytku společnosti nějak oddělené skupiny dál čelily značnému riziku, že by k nim byl virus zavlečen.
Nechme stranou odbornou stránku věci, o které se vedou vášnivé diskuze. Z hlediska politiky je podstatné, že strategie promoření má již zmíněné negativní dopady na starší lidi, což jsou ovšem zároveň voliči.
A Babiš i Hamáček, jakož i vládu podporující představitelé komunistů, dobře vědí, že právě tito voliči tvoří voličská jádra ANO, ČSSD a KSČM. Proto už jen samotný pojem „promoření“ u Babiše i Hamáčka narazil.
Nejen jako představitelé státu, ale i jako politici, jejichž strany se opírají převážně o podporu starších voličů, si nemohou dovolit vytvářet ani jen dojem, že stát je připraven obětovat seniory–i když třeba jen formou jejich dlouhodobého oddělení od zbytku společnosti–ve prospěch rychlého nastartování ekonomiky.
Jinými slovy: představitelé stran, které se opírají převážně o voliče starších věkových kategorií, budou v případě, že nakonec nezbude, než se vydat cestou jakkoliv řízeného (inteligentního) promoření populace, politicky našlapovat na hodně tenkém ledě. Pokud vznikne dojem, že taková strategie v konečných důsledcích obětuje především starší lidi, bude to mít dopady u volebních uren.
Novinky, 10.4.2020