Antonín
Rašek si možná nepřečetl mé nedávné texty v tomto deníku dostatečně
pozorně, když v textu „Kam směřují
Spojené státy“ tvrdí, že nabízím apologetiku
americké bezpečnostní a zahraniční politiky (Právo, 10.12.2014).
K mnoha
aspektům americké bezpečnostní a zahraniční politiky od pádu železné opony jsem
přinejmenším tak kritický jako on. Klidně bych podepsal jak jeho výčet
zahraničně-politických přešlapů USA z nedávné doby, tak výčet přešlapů z dílny
amerických neoconů, který nabídl ve svém textu Václav Žák (Právo, 1.12.2014). Každého demokrata, kterému záleží na lidských
právech, musí pobouřit zpráva o mučení zajatců, kterého se dopouštěla
v nedávné době CIA.
Cílem mých
textů je varovat před snahami opustit českou politiku obrany klasických
lidských práv i obranu západních hodnot s pomocí laciné přesmyčky,
v níž se na jedné straně rovnice dosadí Západ i lidská práva a na straně
druhé dosti katastrofální politika amerických neokonzervativců, kteří ovládli
Bushovu zahraniční politiku.
Taková
rovnice je falešná. Nejen proto, že západní Evropa s touto politikou
vesměs nesouhlasila, a není ji tedy možné dávat spolu s Bushovou Amerikou
do kolonky „Západ“. A nejen proto, že lidská práva a „západní“ hodnoty nejsou
vynálezem a patentem jen Ameriky. Koneckonců většina lidskoprávních iniciativ
vzešla v posledních desetiletích z Evropy.
Navíc ani politiku
USA netvořili v posledních desetiletích je neoconi. Leccos se pokoušel
změnit i současný prezident Barack Obama. Že ve všech svých cílech neuspěl, je
důsledkem jak jisté setrvačnosti, tak skutečnosti, že byl a je obklíčen
republikány.
Hlubší a
propracovanější kritiku zahraniční politiky USA než čeští kritici koneckonců nabízejí
i američtí liberálové, kteří tvoří intelektuální zázemí demokratické strany. I
v USA probíhá boj o lidská práva—nyní kupříkladu v podobě senátního
odsouzení mučících praktik z dílny CIA nebo v podobě protestů proti
střelbě bílých policistů na neozbrojené Afroameričany.
Rašek
zbytečně nosí dříví do lesa když upozorňuje, že nemáme přehlížet, že USA
hledají novou politickou orientaci. Lze jen doufat, že ji najdou. Ten,kdo zná
USA, ovšem také ví, že ji určitě nebudou hledat v opuštění hodnot, na
kterých tato země vyrostla. Tyto hodnoty byly
posledních 25 letech dost pošlapány, ale je se k čemu vracet.
Nejen
americké ale i naše hledání nové zahraničně-politické orientace by nemělo být založeno na
radikalismu, který v některých svých verzích v našem případě zní ze všeho
nejvíc jako laciný antiamerikanismus. To je ideologie, která Evropě zatím nikdy
příliš nepomohla, protože se v ní vyjevují především různé komplexy
méněcennosti vůči USA. Pokud budeme mít více sebevědomí, uvidíme, že kromě
kritiky USA, existuje v jejich historii a dokonce i nedávní politice
mnohověcí, ze kterých se můžeme učit stejně, jako se USA mohou učit od Evropy.
Právo, 12.12.2014