Premiér Bohuslav Sobotka se znovu zostra
pustil do prezidenta Miloše Zemana. Prohlásil, že Zeman jen zvyšuje napětí ve
společnosti, když opakovaně kritizuje jeho osobně a sociální demokracii. Česko
podle něj nepotřebuje politiky, kteří
zneužívají aktuální hrozby pro svoje politické cíle.
To jsou silná slova, jenže premiér
v souboji s prezidentem momentálně tahá za kratší konec. Zemanův mandát je přímo od „jeho“ voličů,
v podstatě ho nelze odvolat, a navíc ho v současnosti podporuje mnoho
lidí kvůli jeho postojům v uprchlické krizi.
Ač je premiér faktickou hlavou výkonné
moci u nás, Sobotkův mandát je o poznání křehčí. Je založen na kombinaci
povolební aritmetiky, dohodách s koaličními partnery a situaci ve vlastní
straně.
Zeman to dobře ví, a snaží se jako zbraně využít
jak silného zemanovského křídla v ČSSD, tak sbližování se
Sobotkovým klíčovým koaličním partnerem—Andrejem Babišem. V tom, že
Sobotku zatím nedokázal odstranit, mu brání především volební výsledky ze sněmovních
voleb v roce 2013, protože rozpad vlády by skoro určitě nemohl vést k vytvoření
nové většinové koalice. A předčasné volby by byly riskantní.
Navíc by pád vlády zinscenovaný Babišem a
Zemanem jasněji definoval (od dřívějšího ostrého pravo-levého vnímání politiky
do jisté míry oproštěnou) linii v české politice—mezi „demokraty“ a
„zemanovsko-babišovským táborem“. Sobotka by takového pádu koalice mohl využít
k tomu, že by postavil do čela koalice politických sil, jejichž deklarovaným
cílem by byla obrana liberální demokracie u nás.
V současnosti ale nemá Sobotka, pokud
jde o vztah k Zemanovi, za sebou, zdá se, ani většinu ČSSD. A jelikož jeho
poslední výroky na adresu Zemana de facto znamenají, že on sám už Zemana nemůže
bez ztráty tváře podpořit jako prezidentského kandidáta, nabízí se otázka, jak
chce vlastně postupovat.
Snad by mohl deficit vnitrostranické
podpory kompenzovat tak, že by se i bez předčasného pádu koaliční vlády jasně
postavil do čela nejen protizemanovského tábora v ČSSD, ale všech politických
stran, které Zemana dál v prezidentské funkci nechtějí a preferovaly by
bez ohledu na své ideové spory kandidáta s pevnou demokratickou výbavou a
ochotou společnost spojovat. Je ovšem možné, že by se tak vystavil útokům i těch
spolustraníků, kteří třeba nepatří k Zemanovým příznivcům, ale vnímají
volbu prezidenta pravo-levou optikou.
Sobotka je tak v těžké situaci. Může
už jen těžko otočit a Zemana nakonec podpořit. A pokud půjde v logice svých
posledních prohlášení otevřeně proti Zemanovi, přičemž ten opět zvítězí, bude
to velmi pravděpodobně znamenat jeho politický konec.
Právo, 15.2.2016