Když
Evropský parlament nedávno schvaloval asociační dohodu s Ukrajinou,
slyšeli jsme z úst některých českých politiků i komentátorů varování, že
uzavírat tuto dohodu před předčasnými volbami na Ukrajině je neprozřetelné. Co
když se prosadí fašistické síly, jak opakovaně varuje Moskva? Anebo co když
nový parlament nepotvrdí proevpropský kurz?
Volby na
Ukrajině skončily drtivým vítězstvím proevpropských stran. Bude zajímavé
sledovat, kam se nyní posune argumentační arsenál těch, kdo prý z důvodů
objektivity a obav o to, zda je Ukrajina skutečně demokratická, straní v rusko-ukrajinském Rusku.
Na první argumentační
salvu už jim nabil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. O fašistech, kteří
podle kremelské propagandy kontrolují ukrajinskou politiku už od pádu
prezidenta Viktora Janukovyče, toho Lavrov moc říct nemohl. Nacionalistická strana Svoboda,
kterou bychom k „fašistům“ mohli snad přiřadit, skončila totiž se zhruba 6 procenty
hlasů daleko za vítěznými proevpropskými stranami–Lidovou frontou premiéra Arsenije
Jaceňuka a Blokem prezidenta Petra Porošenka.
Lavrovovi nezbylo než ohodnotit ukrajinské volby jako
víceméně legitimní. Postěžoval si ale na údajný nátlak na proruskou opozici. Oko
nezůstane suché, když takovéto hodnocení přijde od jednoho z nejvyšších
představitelů Putinova režimu, který si s pomocí proruské „opozice“
ukrojil kus ukrajinského území, a který žádný nátlak na vlastní domácí opozici
vyvíjet nemusí, protože ji rozmetal, popřípadě pozavíral.
Když už ale Rusko
tak rádo mluví o ukrajinských fašistech, je užitečné porovnat složení nového
ukrajinského parlamentu s tím ruským. Nějakých šest procent pro ukrajinské
„fašisty“ docela ostře kontrastuje s téměř dvanácti procenty, které
v posledních parlamentních volbách obdržela Liberálně demokratická strana
Vladimíra Žirinovského, proti níž jsou ukrajinští „fašisté“ učinění beránci.
K tomu můžeme přidat 19 procent pro Ruskou komunistickou stranu pod
vedením Gennadije Zjuganova, vedle něhož i Putin vypadá jako demokrat.
I když je
ruský parlament jen Putinova atrapa, která podle potřeby tvrdí jeho muziku,
přesto je to srovnání užitečné.
Ty, kdo
fandí Rusku, asi toto srovnání moc neosloví, protože se zdá, že mnoho
z nich podporuje v současném konfliktu Rusko nikoliv proto, že ho
považují za demokratické, ale proto, že odmítají západní demokracii a oslovuje
je ruské autoritářství.
A pak, jak
varuje čerstvá zpráva BIS, u nás působí
mohutná kolona ruských agentů i jimi zpracovaných tvůrců veřejného
mínění. Ti z důvodů, které znají jen oni, demokratické výsledky voleb na
Ukrajině také neocení. Takže si jistě v příštích dnech užijeme
nejrůznějších pokusů význam ukrajinských voleb, kterými se Ukrajina jednoznačně
přihlásila k nám–zemím na západ
od ní–nějak zrelativizovat.
Novinky, 29.10.2014