Prezident Miloš
Zeman se ve svém úřadě chová tak, jako by byl jeho majetkem. Zřetelně se to opět
vyjevilo v minulých dnech a týdnech ve třech mediálně sledovaných
událostech.
V září se
prezident nejprve účastnil konference na Rhodu, kterou pořádal Vladimír
Jakunin, blízký spojenec Vladimíra Putina a dlouholetý agent KGB. Zeman, který
v minulosti navštěvoval Jakuninovy konference na Rhodu jako soukromá
osoba, se akce nyní účastnil coby český prezident, přičemž v rozporu
s oficiální linií Ministerstva zahraničí i závazky České republiky vůči
Evropské unii vyzýval ke zrušení sankcí Unie vůči Rusku.
Před pár dny
prezident pro změnu odjel na návštěvu Číny, obklopen miliardáři a podnikateli.
V přítomností nejbohatšího Čecha, Petra Kellnera, jehož přítomnost
v delegaci Hrad do poslední chvíle tajil,
pak oznámil svému čínskému protějšku, že Česká republika respektuje
teritoriální integritu Číny, včetně Tibetu a Tchaj-wanu.
Prezident tak jistě
přítomné podnikatele potěšil. Co jim je koneckonců do nějakých otravných
lidských práv? Problémem je, že tento zásadní obrat v české zahraniční
politice ani Zeman, ani ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který se vyjádřil
v Číně podobně už před několika měsíci, neučinili na základě nějaké hlubší
domácí diskuse.
Lze samozřejmě
argumentovat, že ústava prezidentovi takovou diskusi nepřikazuje. Černín i Hrad
jsou nyní v rukou levice, a ta se prostě rozhodla pootočit kormidlem
zahraniční politiky směrem od údajně neproduktivního, moralistně založeného lidskoprávního atlanticismu, který prý
nepromyšleně vtisknul české politice kdysi Václav Havel, směrem k ohebnému
super-pragmatismu, jehož účelem je nekazit české vyhlídky na byznys kdekoliv a
s kýmkoliv.
Problémem je, že se
taková změna dotýká samotné identity našeho politického zřízení po roce 1989.
Ta se po více než dvacet let opírala o obranu lidských práv v zemích,
jejichž režimy se chovají ke svým občanům podobně, jako to kdysi činil
normalizační režim v Československu.
Zeman se nyní
evidentně rozhodl zprivatizovat českou zahraniční politiku do rukou velkého
byznysu. Jeho výzvy k potlačení klasické diplomacie na úkor ekonomické i
jeho prohlášení v Číně totiž
v podstatě znamenají, že se česká diplomacie, v čele
s prezidentem, má stát jen politickou fasádou podnikání. Jako by chtěl Zeman podtrhnout, že i úřad
hlavy státu je nyní svým způsobem zprivatizován do rukou velkého byznysu, nechal
se z Číny domů dopravit soukromým tryskáčem firmy patřící Kellnerovi.
Hned po příletu do
Prahy se Zeman účastnil ceremonií u příležitosti 96. výročí vyhlášení
nezávislosti Československa. I zde si počínal částečně jako soukromník, když
několik státních vyznamenání opět rozdal lidem, kteří ho podporovali
v prezidentské kampani nebo filmovým režisérům, kteří o něm natočili
dokumenty a reklamní spoty.
Bohužel se zdá, že
parlamentní strany, které se vloni sjednotily proti pokusům Zemana posunout
parlamentní demokracii směrem k prezidentské vládě, jsou nyní už zase
natolik rozdělené spory mezi vládou
opozicí, že se jen těžko sjednotí na nějakém společném postupu, který by
prezidentovy pokusy o velmi svérázný–a pro obraz České republiky
v zahraničí dosti nešťastný—výklad toho, co naše hlava státu smí a nesmí, zastavil.
ČRo Plus, 29.10.2014