Premiér Andrej Babiš v poslední době
tvrdí, že program menšinové vlády, kterou vytvořilo jeho hnutí ANO, je „pro
všechny,“ a i proto by měly ostatní strany jeho vládu podpořit. Je to jen další
nebezpečný nesmysl z Babišova snáře, a
i proto jeho vláda důvěru nedostala.
Politické strany i hnutí vznikají
v demokraciích totiž proto, že celá společnost nemůže mít na všechno
stejný názor. I když se vlády chopí jen jedna strana, nemůže inkorporovat do
vládního programu věci, které si navzájem protiřečí, pokud je chce opravdu
uskutečňovat.
Nemůže tak kupříkladu jedním dechem věrohodně
tvrdit, že chce nízké daně a malý stát, ale přitom chce velký stát a štědré
sociální programy. Nebo: nelze být dál v Evropské unii, jak se na tom shodne
většina stran, a zároveň v ní nebýt, jak to chce Okamurova Svoboda přímá
demokracie.
Nelze dál zavádět elektronickou evidenci
tržeb, jak to chce ANO, ale zároveň ji zrušit, jak to chce ODS. Ve výčtu absurdit,
které by mohl obsahovat program vlády „pro všechny“, by se dalo pokračovat.
Pokud tedy bude chtít Babiš opravdu vytvořit
vládu opírající se o většinu, bude nakonec muset dělat to, co se mu tak příčí:
demokratickou politiku. Což znamená vyjednávat a hledat kompromisy s několika,
nikoliv všemi subjekty, a najít programový průsečík, protože vláda
nemůže být vším pro všechny.
Bohužel Babišovy korporativistické představy jsou nejen naivní, ale i nebezpečné.
Svobodný stát prostě není možné řídit jako jednu šťastnou rodinnou firmu. Vláda
nemůže říkat jedním dechem „ano“ i „ne“, nemůže být zároveň konzervativní i
silně liberální, levicová i pravicová, atd.
K čemu by pak byl strukturovaný politický
systém? Nestačila by zase jen nějaká Národní fronta, vedená tentokrát hnutím
ANO?
Ač se Babiš brání, že nechce podvazovat
demokracii, nelze se ve světle jeho nápadů
bohužel zbavit dojmu, že to je přesně to, o čem sní, když náhodou spí.
Právo, 17.1.2018
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>