Nadcházející sjezd České strany sociálně demokratické pravděpodobně neposune tuto stranu blíže k hlavnímu proudu evropského sociálně-demokratického myšlení. Mocenské šachy jsou před sjezdem rozehrány tak, že do vedení strany se dostanou spíše lidé, kteří jsou protagonisty tradičního, v západní Evropě již překonaného způsobu myšlení.
Programové zásady a politika moderních sociálně-demokratických stran na Západě se v posledních dvaceti letech výrazně posunuly do politického středu a dnes jsou tyto strany přímo ztotožňovány s politickým centrismem. To, že sociální demokracie jsou především stranami středu a teprve až potom stranami levicovými, má pro ně mnoho výhod. Zastupují totiž dnes zdaleka nejsilnější sociální vrstvu, kterou je střední třída. Ztotožnění s mocnou střední třídou a jejími aspiracemi je pak jedním z důvodů, proč sociálně-demokratické strany dnes vládnou ve většině zemí západní Evropy. Střední třída se v evropských poměrech stabilizovala díky velkorysé sociální politice propagované především sociálními demokraty. S ní pak souvisely takové reformy systémů vzdělávání a zdravotní péče, které vytvářely rovné podmínky i pro sociálně slabší vrstvy. Princip sociální solidarity je nyní v západoevropských demokraciích hluboce zakořeněn.
Moderní sociální demokracie Západu se postupem času též naučily být flexibilní. Neváhají „stát blahobytu“ poněkud okleštit, když to může přispět k oživení ekonomického růstu. Dávno již neplatí poněkud zjednodušující tvrzení, že pravicové strany bohatství vytvářejí, zatímco levice ho pak velkoryse rozděluje. Sociální demokracie Západu jsou celkově úspěšnější nežli strany pravicové především proto, že neváhaly přejmout některé tradičně pravicové postupy tam, kde mohou rozhýbat ekonomiku. Pravicové strany jsou stále více zatlačovány k tématům, jako je zamezení přílivu cizinců či ochrana domácích trhů. Politická pravice je tak v méně výhodné pozici, neboť působí v mnohem užší části politického spektra nežli sociální demokracie.
Západní sociální demokracie byly a jsou stranami, které propagují otevřenost okolnímu světu. Byly a jsou motory evropské integrace. Činí tak nejenom proto, že navazují na ideje „internacionalismu“, které stály u jejich zrodu, ale i proto, že postupem času přejaly mnohé ideje tradičního liberalismu, jako jsou volný obchod, otevřenost trhů, a další. Moderní sociálně demokratické strany v západní Evropě tak dnes kombinují tradiční důraz na sociální solidaritu s liberalismem. Jejich ideologii lze dnes charakterizovat spíše jako středo-levý liberalismus.
S tím souvisí i jistý posun v myšlení o tom, jak vlastně společenskou solidaritu zabezpečovat. Sociálně demokratické vlády dnes usilují mnohem více o decentralizaci a rozvoj občanské společnosti, než o posilování přerozdělovacích funkcí státu. Tradiční šablony, v nichž levice usiluje o velký stát, zatímco pravice chce stát malý, neodpovídají už mnohde skutečnosti. Pod vlivem vývoje v sociálních demokraciích se víceméně zhroutilo klasické chápání pravice a levice, kde liberalismus byl identifikován s pravicí.
ČSSD má zatím ke všem těmto charakteristikám moderních sociálních demokracií daleko. Robustní střední třída u nás sice zatím neexistuje, ale je jasné, které profese jí tradičně tvoří. ČSSD učinila málo, aby tyto vrstvy obyvatelstva oslovila. Ponechala je téměř úplně stranám občanským. Obrací se především k těm, kteří byli dosavadní transformací nějakým způsobem negativně zasaženi. To ovšem znamená, že politika strany je založena spíše negativně–nikoliv na pozitivní vizi, která by oslovovala i politický střed, ale na kritice dosavadního vývoje. Strana si tak vytváří politický zákop, který se jí může stát osudným. Zůstává totiž v blízkosti radikální levice, zatímco politický střed, s nímž se identifikuje největší část voličů, je i nadále otevřen takzvaným pravicovým stranám. ČSSD má štěstí, že tyto strany nejsou pod vlivem transformačních neúspěchů, jakož i osobních záští jejich předáků, schopny najít společný jazyk.
Další výrazně nemoderní, neevropskou dimenzí ČSSD je její strach z větší otevřenosti okolnímu světu. Ačkoliv formálně proevropská, ČSSD často manifestuje xenofobické postoje vůči cizincům a sudetským Němcům. Občasné snahy zavádět protekcionistická opatření v zahraničním obchodu, stejně jako
snahy vlády zasahovat do mikroekonomické sféry prostřednictvím státu, naznačují, že ČSSD je zatím velmi vzdálena idejím liberalismu. Strana mluví o potřebě rozvíjet občanskou společnost a decentralizovat stát, ale v praxi pro tyto myšlenky dělá zatím velmi málo.
Obecně řečeno, česká sociální demokracie má zatím blíže k tradicím, které kdysi reprezentovala strana národně socialistická, než k sociálně demokratickému myšlení moderní Evropy. Její myšlenkový repertoár vyrůstá z takových tradic české politické kultury, jako jsou národničení, provincionalismus a důraz na rovnostářství. Ačkoliv ČSSD chce vést zemi do Evropy, její vlastní cesta do Evropy bude ještě velmi složitá.
Slovo – 8. 4. 1999