Průběh mezinárodní krize, která vypukla po teroristickém útoku na Spojené státy, už nyní umožňuje několik soudů, které vyvracejí apokalyptické předpovědi různých mediálních guru a politiků. Především zatím v žádném případě nejde o třetí světovou válku, jak se nám leckdo snažil namluvit. Proti teroristům a jejich ochráncům se vytvořila poměrně široká fronta států, která zahrnuje všechny velké nukleární mocnosti, včetně Ruska a Číny. Pokud by měl současný konflikt přerůst ve světovou válku, musela by se na stranu teroristů a těch islámských států, které jejich činy přímo či nepřímo podporují, přidat alespoň jedna ze světových mocností.
Druhým mýtem je tvrzení, že současný konflikt je střetem civilizací. Ve skutečnosti je především střetem hodnot. Pokud by byl nazírán skrze „civilizační optiku“, současný konflikt by mohl být přinejlepším viděn jako střet jistých fundamentalistických částí islámského civilizačního okruhu se zbytkem světa, který sestává jak z neextrémních částí islámské civilizace tak ze všech ostatních civilizací (tedy nejenom západní). Naposledy bylo toto rozdělení světa jasně potvrzeno prohlášeními východoasijských zemí, které jsou členy organizace APEC, jejichž setkání se zúčastnil i ruský prezident Putin a americký prezident Bush.
Současný konflikt je především střetem hodnot svobody a nesvobody. Západní svět by měl prostřednictvím jazyka politické korektnosti přestat mlžit o hodnotách, o které jde. Ve snaze neurazit islámskou civilizaci se mnozí západní politici zdráhají otevřeně říci, že důležitou příčinou současné krize je skutečnost, že kromě Turecka v islámském civilizačním okruhu neexistuje jediná skutečné funkční demokracie, a že jediným dlouhodobým řešením krize je usilovat o to, aby se islámské země demokraciemi staly. To by samozřejmě vyžadovalo i mnohem větší ekonomickou solidaritu bohatých zemí s chudými, jakož i velké nasazení vyspělých zemí ve snaze modernizovat zaostalé oblasti světa.
Posledním důležitým poučením ze současné krize je skutečnost, že 11. září neskončila éra globalizace, jak doufali odpůrci tohoto procesu. Již citované setkaní zemí APEC je toho důkazem. Spíše skončila éra postmoderny, jak už si všimli někteří myslitelé. Skončila v tom smyslu, že ze současné krize se postupně vynořuje jistá hierarchie hodnot, která po pádu bipolárního světa začala mizet v bezbřehém moři hodnotového relativismu. Jinými slovy: ukazuje se, že svoboda, lidská práva a demokracie jsou universálními hodnotami, které nelze zpochybňovat poukazováním na kulturní a „jiná“ specifika nezápadních kultur.
Mosty – 30. 10. 2001