Dalším volebním heslem Občanské demokratické strany je „průvan v byrokracii“. Heslo je to pěkné, zvláště pokud by výsledkem tohoto větrání byl lepší chod státního aparátu. Zatímco některá dílčí řešení navrhovaná ODS, jako je například povinnost všech ministrů posoudit, zda je v příslušném odvětví zapotřebí všech dnes existujících (často nepřehledných) předpisů, se jeví jako smysluplná, celkově se „průvan v byrokracii“ jeví spíše jen jako zástěrka pro útok na reformu státní správy, kterou Česká republika přijala na doporučení Evropské unie.
ODS byla od začátku proti decentralizaci státní správy, jakož i proti přijetí zákona o státní službě. Ne všechny tyto reformy se povedly, ale celkově jsou důležité, protože navzdory nedostatkům přiblížily naši zemi standardům EU.
Když ve svém návrhu ODS útočí na přebytek regulačních mechanismů a opatření, měla by přesně říci, jaká regulační opatření, anebo alespoň jaký typ regulačních opatření, jí vadí. Pokud to totiž neřekne, vystavuje se podezření, že by chtěla Českou republiku vrátit ke stavu, který existoval v době, kdy vedla vlády. Nedostatek jasných a pevných pravidel tehdy zapříčinil špatné fungování celé řady institucí, včetně bank, fondů a kapitálových trhů, což vyústilo do četných případů tunelování.
Kromě toho, že není jasné, co přesně by ODS ráda ve státní správě „opravila“, existují ještě nejméně dva důvody, proč je návrhu ODS těžké úplně věřit. Hned na začátku svého krátkého volebního memoranda o „průvanu v byrokracii“ ODS říká, že za nárůst byrokracie může socialistická vláda, které prý pomohly ostatní strany v prosazení desítek zbytečných zákonů. Potíž s touto argumentací spočívá v tom, že to byla ODS, která držela socialisty čtyři roky u moci. Na jedné straně sice sabotovala některé zákony, které po nás–právě z důvodů jakéhosi průvanu v byrokracii–žádala EU, na straně druhé, coby tichý partner vládní strany, nečinně přihlížela, když ČSSD činila některé nesmyslné kroky.
Druhým důvodem, pro který je ODS těžké důvěřovat, je, že měla v letech 1992 až 1997 více než pět let na to, aby předvedla, jak se s byrokracií má bojovat. Výsledkem její vlády byl nárůst byrokracie, který ovšem nebyl doplněn racionalizujícími kroky, jako bylo nyní přijetí zákona o státní službě.
Vrcholem boje Václava Klause s byrokracií bylo zřízení úřadu pro boj s byrokracií na podzim roku 1996, který vedl bývalý ministr Vladimír Budinský. Ten měl vypracovat doporučení jak s byrokracií bojovat, ale ve skutečnosti se okamžitě začal měnit v jakési mini-ministerstvo, které nakonec nedoporučilo v podstatě nic smysluplného. Celý projekt nakonec tiše uhynul.
Možná by nám Václav Klaus a ODS nyní měli říci, kolik celý projekt anti-byrokratického mini-ministerstva tehdy stál a zda Vladimír Budinský a jeho úředníci na něco zajímavého přišli. Jinak se totiž bude vnímavější volič ptát, zda se nyní nejedná o podobný trik, jako byla tato a mnoho dalších mobilizací ODS proti nebezpečím, která se později ukázala být docela planá.
Ze všeho nejvíce by ale asi bylo zapotřebí nejprve průvanu v samotné straně. Bez takového průvanu totiž zůstane ODS pro mnoho voličů poměrně nevěrohodným subjektem–a to dokonce i tehdy, když navrhne něco smysluplného.
29. 4. 2002