Palcové titulky na prvních stranách všech deníků včera čtenářům sdělovaly, přímo nebo nepřímo, že to vypadá, že Václav Klaus odejde z čela Občanské demokratické strany. Bylo to především kvůli tomu, že Klaus v interview s BBC o den dříve prohlásil, že nabídne svou funkci. ČTK během dne upřesnila, jak to Klaus přesně myslí: Funkce prý na příštím sjezdu ODS složí jak Klaus tak ostatní předáci ODS a bude se volit nové vedení.
Mezi nabídnutím funkce a odchodem z čela ODS je ale velký rozdíl. Každému, kdo Klause už delší dobu sleduje, je jasné, že tento politik odejít nemíní a normálním způsobem ani nemůže. Neumí to totiž. A neumí to proto, že není schopen kriticky reflektovat své chyby. Jestliže nic špatného neudělal a volební porážku ODS zavinili ostatní, proč by koneckonců odcházel?
Klaus sám prostě neodejde; může být pouze odejit. Jak ale odvolat vůdce strany, která je zcela jeho výtvorem, a v níž je jakýkoliv kritický hlas zesměšňován a potírán? To je samozřejmě velký problém a je více než pravděpodobné, že Klause se odvolat nepodaří, ba dokonce se o to nakonec nejspíše nikdo ani vážně nepokusí.
Strana nyní bude nějaký ten měsíc analyzovat svou prohru a během tohoto procesu-koneckonců zcela v tradici myšlení ODS–bude objevovat stále více vnějších nepřátel, na které bude možné prohru svést. Analýza bude nejspíše vypadat zhruba tak, že kromě drobných chybiček, které se snad tu a tam mohly vloudit do volební kampaně ODS či do jednání samotného předsedy, prohru zavinili:
1. Nepoučitelný lid, který nepoučitelně a zcela v rozporu se svými zájmy volí socialisty a naivní proevpropské síly.
2. Sarajevští pučisté, kteří roztříštili pravici.
3. Média, která pořádala na ODS štvanici i navzdory tomu, že spojencem ODS byla nejmocnější televizní stanice v zemi a veřejnoprávní televizi se podařilo úspěšně znormalizovat.
4. Hrad.
5. Intelektuálové, kteří společně s Hradem stvořili „blbou náladu“.
6. Občanská společnost-neboli elitáři mající vliv v médiích a nerespektující standardní mechanismy, k nimž má naopak ODS hlubokou úctu.
7. Pátá kolona německých zájmů.
8. Zrádci, jako je Jan Kasl (a nyní možná už i Přemysl Sobotka).
O čem v analýze určitě téměř neuslyšíme, je:
1. Opoziční smlouva a její devastující účinky na voliče.
2. Sílící protievropská rétorika Václava Klause a dalších předáků, která se dostala do ostrého rozporu s pro-evropským voličstvem ODS.
3. Hysterie okolo Benešových dekretů, která nahnala mnoho voličů přímo do náruče KSČM.
4. Zahrávání si populisticko-nacionalistickými tématy hodnými Jörga Haidera a totální odklon od idejí, z nichž se ODS zrodila.
5. Mobilizace proti socialistům, které čtyři roky ODS držela u moci, a kteří si u vlády počínali koneckonců demokraticky a ne úplně špatně.
6. Volební kampaň stojící jen na jednom muži a opřená o agresivní, útočná hesla.
7. Skutečnost, že ODS je už několik let monolitem, z něhož vyřazuje přibližně tolik vnitřní demokracie jako ze Severní Koreje.
8. Skutečnost, že ODS není schopna dělat vstřícnou konsensuální politiku s „lidskou tváří“ a nadělala si tolik nepřátel, že je sama jako kůl v plotě.
9. Ignorování korupce.
10. Řeči o kriminalizaci podnikatelů, dokonce i těch, kteří byli v řádném soudním řízení odsouzeni.
11. Snaha ovládnout některá média a nechutné chování spojenců strany v mediálních radách.
12. Neschopnost skutečné kritické sebereflexe.
MF Dnes – 21. 6. 2002