Pravicoví komentátoři se po letech tápání konečně našli. Po té, co je před lety zklamal Václav Klaus, Klause sice mnozí kritizovali, ale zároveň jakoby se nemohli zbavit obdivu k maestrovi české politické scény. Miloš Zeman a jeho vláda byli vděčnějším terčem kritiky, ale ta se zaměřovala více na osobní rysy premiéra a různé skandály, než na vládní program. Koneckonců „levicový“ kabinet si počínal docela pravicově, když udělal mnohé z toho, o čem Klaus pouze teoreticky mluvil.
Ve Špidlově vládě, zdá se, našli čeští rádoby pravičáci konečně terč, který potřebovali. Nová vláda je sice vládou koaliční, ale údajně je mnohem levicovější něž předešlá menšinová vláda Miloše Zemana. Zadluží nás prý tak, že se z toho nevzpamatujeme. Špidla sám je slušný člověk, ale zároveň prý nevyléčitelný socialista. Vláda a ČSSD pod jeho vedením budou prý s chutí koketovat, popřípadě spolupracovat, s komunisty.
Poslední ukázkou tohoto myšlení je článek Petra Fischera v Lidových novinách z 22.7. Upozorňuje na údajné sbližování komunistů a ČSSD, ale nevysvětluje, proč Špidla tedy rovnou nevytvořil vládu s podporou KSČM a proč se namáhal s obtížnými koaličními jednáními,během kterých musel z mnohých svých požadavků slevit. O tom, že by Špidlově vládě mělo být dáno právo nejprve ukázat, co umí nebo neumí, ani řeči.
Zatímco se Fischer zlobí na možnou spolupráci komunistů a ČSSD, zapomíná na mnohem vážnější nebezpečí: spolupráci KSČM a ODS. Vždyť i kdyby KSČM občas podpořila ten či onen zákon navrhovaný vládou, nebo dokonce její rozpočet, není to ještě žádná tragédie. Kdyby se ovšem KSČM a ODS, otevřeně či skrytě, spojily k sabotování našeho vstupu do EU, jedna se o nebezpečí reálné a vážné.
*******
Dalším mediálním hitem je Konec Koalice. Koalice prý končí, protože se lidovci a unionisté rozhodli postavit zvlášť kandidáty do senátních voleb.
Koalice asi skutečně postupně spěje ke konci jako formální instituce, ale mluvit o jejím konci, když se její dva členové dohodnou, že proti sobě nejen nepostaví kandidáty v senátních volbách, ale jsou se dokonce schopni i domluvit, v kolika obvodech budou mít své kandidáty lidovci a v kolika unionisté, nevypadá vůbec jako konec.
Koncem by bylo, kdyby unionisté postavili 27 kandidátů v dvaceti sedmi obvodech a totéž by učinili lidovci. Tedy, kdyby spolu obě strany soupeřily. To se ovšem neděje. Zatím se spolu pracně domlouvají. V senátních volbách sice nebudou jejich kandidáti kandidovat pod společnou značkou, která se neosvědčila, ale mechanismus spolupráce v rámci toho, co se jmenuje Koalice, zdá se, zatím funguje dál.
*******
Zjevná předpojatost TV Nova by se už v každé normální zemi stala předmětem zájmu příslušného orgánu mediálního dozoru. Paní Bobošíková nevystupuje jako moderátorka, ale agitátorka ODS. Vladimír Železný pro změnu svým pořadem Volejte řediteli! porušuje licenční podmínky i v době, kdy už ani není jasné, zda ředitelem je a komu tato televize vlastně patří.
Podnik zvaný TV Nova je každodenním otřesným mementem tunelářského kapitalismu. Mediální rada mohla této organizaci už stokrát odejmout licenci a prodat ji pak skutečně solventní mediální organizaci z nějaké zavedené západní demokracie. Z utržených peněz bylo možno uhradit alespoň část pohledávek, které TV Nova už stvořila. Ničeho takového se ale zřejmě nedočkáme, dokud existuje rada ve složení, ve kterém existuje.
********
Balvínizace České televize úspěšně pokračuje. Zmizely některé dobré diskusní pořady, brzy zmizí i další. Proč? Zřejmě proto, aby si žádná politická strana nemohla stěžovat, že ten či onen pořad k ní není dostatečně vlídný.
Balvínizace se rovná sterilizace. To, co nemohl kvůli revoltě redaktorů vykonat pan Hodač za několik týdnů, uskutečňuje tým Jiřího Balvína pomalu, ale promyšleně.
Heslem je Vyváženost. To znamená především „žádný silný názor“. A pokud už nějaký takový názor zazní, je ho třeba „vyvážit“. A protože se to špatně dělá (silné názory totiž dost často mívají silné příčiny), je lepší zrušit všechny programy, v nichž se silné názory mohou profilovat.
Veřejnoprávnost balvínovské České televize se smrskla na jalovost a průměrnost.
22. 7. 2002