Po neúspěšné první volbě prezidenta vypukla panika. Jedni se diví, že nebyl nikdo zvolen, druzí varují, že příštím prezidentem bude Miloš Zeman. Důvod k panice přitom není. To, že nikdo nebude zvolen, bylo přece jasné, neboť skupina zemanovců v sociální demokracii dávala jasně najevo, že první volbu zmaří. Zvolení Zemana ovšem také není příliš pravděpodobné. Podívejme se proč.
Fiasko první volby (a pravděpodobné fiasko volby druhé) je dílem především již zmíněné skupiny zemanovců, která se vynořila v opozici vůči premiérovi Špidlovi v sociální demokracii. Klientelské zájmy této skupiny jsou Špidlou ohroženy a musí udělat vše, aby jej odstranila. Zvolení Zemana by bylo nejlepší cestou a tak bylo jasné, že příznivci Zemana zvolení jiného kandidáta taktickými manévry zablokují. Přesně to se stalo, když nejprve pomohli vyřadit ze hry Jaroslava Bureše, aby pak později zabránili zvolení druhého kandidáta stran vládní koalice—Petra Pitharta.
Plán zemanovců odstranit Špidlu se nakonec může zdařit, ale že se tak stane s pomocí zvolení Zemana na Hrad, je v této chvíli dosti nepravděpodobné. Klíč ke zvolení Zemana mají totiž v rukou komunisté a Občanská demokratická strana. Zatímco komunisté by možná Zemana podpořili, ODS má vlastního kandidáta. Osud Zemana je tak velmi nejasný.
Zemana nepodpoří Unie svobody, lidovci a špidlovská část ČSSD, neboť výsledkem zvolení Zemana by byl téměř jistý pád koaliční vlády. V ČSSD by navíc zvolení Zemana znamenalo s největší pravděpodobností i odchod Špidly z čela strany. Zeman tak má jistou podporu jen části poslaneckého a senátorského klubu ČSSD a potřebnou většinu nedá dohromady bez podpory KSČM a alespoň části ODS.
ODS ovšem Zemana zatím nemá důvod podpořit, pokud se nevzdá úmyslu dostat na Hrad Václava Klause. K tomu by mohlo dojít jen dvěma způsoby. Buď tak, že Václav Klaus nepostoupí do druhého kola první volby, ODS i Václav Klaus usoudí, že je nevolitelný a se Zemanem uzavřou obchod, jehož součástí může být například jmenování Klause guvernérem České národní banky. V tomto prestižním, nepolitickém postu by čestný předseda ODS mohl v klidu čekat na příští volbu prezidenta, která bude zřejmě již přímá.
Druhou možností by bylo, že Václav Klaus sice postoupí do druhého kola proti Zemanovi, ale pak, vědom si toho, že Zeman má díky podpoře komunistů lepší šance být zvolen, se vzdá dalšího boje ve prospěch Zemana. Odměnou by opět byl nějaký politický obchod.
Je třeba zdůraznit, že ani jeden z těchto scénářů není velmi pravděpodobný, protože Klaus i ODS vědí, že neúspěch druhé (popřípadě i třetí) volby povede k přijetí ústavního dodatku o volbě přímé, v níž má Václav Klaus lepší šance být zvolen prezidentem než ve volbě parlamentem.
Na nějaké obchodování mezi zemanovci a ODS ale nejspíše ani nedojde, protože špidlovská část ČSSD, unionisté a lidovci se pokusí taktickým manévrováním o to, aby Zeman vůbec nepostoupil do druhého kola příští prezidentské volby ani z Poslanecké sněmovny ani ze Senátu. V Senátu, kde mají bývalá čtyřkoalice a nezávislí silné postavení, zatímco ČSSD (a tedy i zemanovci) i komunisté jsou slabí, to není žádný problém. V Poslanecké sněmovně stačí, aby určitý počet poslanců vládní koalice podpořil v tajném hlasování například Václava Klause.
Nejpravděpodobnějším výsledkem druhé volby tedy bude opět nezvolení příštího prezidenta. Ten bude nejspíše zvolen až ve volbě třetí (pokud se poražení zemanovci sjednotí se zbytkem vládní koalice na jednom kompromisním kandidátovi) nebo až ve volbě přímé.
Literární noviny – 20. 1. 2003