Problémem vládní koalice není jen její občasná nejednotnost, ale také jednotnost opozice. Občanští demokraté i komunisté hlasují společně proti vládním návrhům, kdykoliv mají šanci vládu v Poslanecké sněmovně porazit. Vladimír Špidla v poslední době věnoval pozornost utužení jednoty své strany i celé koalice, ale stejné úsilí by si z hlediska politické taktiky zasloužily snahy o rozbití jednoty opozice.
Ačkoliv ODS spojují s KSČM některé společné názory—především národnická ideologie a nedůvěra k nadnárodní integraci—obě strany se také zásadně liší. Neslučitelné jsou zejména jejich pohledy na fungování hospodářství. Řečeno obecně, tam, kde KSČM preferuje více státu, volá ODS po státu menším. Když KSČM nabízí jako řešení těch či oněch problémů vyšší daně, můžeme si být jisti, že ODS chce daně nižší. Tam, kde KSČM volá po vyšších státních výdajích, ODS chce šetřit.
V hospodářských otázkách zaujímá navíc ODS pozici napravo od vládní koalice, zatímco KSČM je nalevo od vládní koalice. Ponecháme-li stranou, že mnohé z těchto postojů jsou jen rétorikou opozice, která se snaží ideologicky vymezovat proti politice vlády, je i tak jasné, že není důvodu, proč by obě strany měly proti ekonomickým opatřením vlády hlasovat společně, pokud k tomu nedostanou příležitost.
Obě nyní hrozí, že budou hlasovat proti vládní reformě veřejných financí. KSČM proto, že reforma je údajně sociálně necitlivá, ODS zase proto, že reforma prý nejde dostatečně daleko. Vláda by tak rozdílu mezi stanovisky ODS a KSČM mohla využít ku svému prospěchu. Vladimír Špidla by se ovšem nesměl dopustit stejné taktické chyby, kterou předvedl při hlasování o daňových reformách po loňských záplavách.
Tehdy Špidla trval na tom, že se o celém balíčku změn bude hlasovat právě jako o balíčku. Byla to pro něj zřejmě jak otázka prestiže, tak rychlosti. Výsledkem byla politická porážka, k níž přispěla i poslankyně vládní koalice Hana Marvanová.
Lze přitom argumentovat, že kdyby Špidla prezentoval jednotlivé daňové změny v podobě individuálních zákonů, bylo by těžké pro KSČM nepodpořit například ty, které se týkaly zvýšení horní daňové hranice pro daně z příjmu, zatímco pro ODS by bylo složité nepodpořit navrhovaný pokles daně z příjmu právnických osob.
To samé platí nyní. Pokud vláda předstoupí s reformou veřejných financí před parlament v podobě jednoho komplexního balíku opatření, existuje vysoká pravděpodobnost, že nebude schválen. Jak KSČM, tak ODS budou mít před svými voliči dobré alibi, proč hlasovat proti. Pokud by ale vládní koalice rozdělila reformy na ty, které jsou přijatelné pro KSČM a na ty, které jsou přijatelné pro ODS, ztížila by opozici situaci. Technicky je něco podobného proveditelné, protože se nejedná o zákon, jako je například státní rozpočet, kde nelze hlasovat odděleně o jednotlivých kapitolách.
Jinými slovy: Špidlovi–pokud nechce prohrát–nestačí utužovat disciplínu ve vládní koalici; měl by též ztížit situaci opozici. Vzhledem k naprosto odlišným postojům ODS a KSČM k hospodářským otázkám by to přitom nemělo být tak složité. Je jen nutné si uvědomit, že zatímco velké vítězství (schválení celého balíku reforem najednou), opozici nebude sice po chuti, nezmění výrazně poměr sil v české politice. Velká prohra (zamítnutí celého balíku) by naopak znamenala nejspíše pád vlády.
26. 5. 2003