Americký ministr obrany Donald Rumsfeld prohlásil, že nehodlá odstoupit jenom proto, že je na něj vyvíjen politický nátlak v souvislosti se zveřejněním fotografií, na nichž američtí vězeňští dozorci ve vězení Abú Ghrajb vystavují brutálnímu nátlaku irácké vězně. Rumsfeld—jak mají politici v takových situacích ve zvyku—naznačuje, že za počínání dozorců on sám přece nemůže. Stačí prý, když jejich jednání odsoudil a nařídil potrestání viníků.
V tom má americký ministr obrany jistě částečně pravdu, jenomže v demokraciích na sebe politici ve vysokých funkcích berou politickou odpovědnost—tedy odpovědnost za věci, které sami nespáchali , ale jenž se v resortech, které řídí, prostě nesmí stát. Navíc vyšlo najevo, že Rumsfeld o existenci fotografií a dalších důkazů nelidského zacházení s vězni věděl už nějakou dobu. Nejenže nebyla okamžitě zjednána náprava, ale americký ministr obrany o celé záležitosti údajně „pozapomněl“ informovat svého šéfa—prezidenta Bushe.
Někteří obhájci praktik amerických dozorců poukazují na to, že vyšetřovatelé v Abú Ghrajb nezacházeli s iráckými vězni o nic hůře, než například iráčtí únosci zacházejí se svými západními rukojmími. Donutit zajaté vězně—třeba i s pomocí nelidského zacházení—k vyzrazení některých důležitých informací může zachránit životy jak příslušníků okupačních vojenských sil, tak civilistů.
I to je argument, který zní logicky. Pokud ho ale přijmeme, klademe rovnítko mezi tyranii, proti které Američané zasáhli, a západní demokracie. A právě odstranění tyranie bylo hlavním argumentem George W. Bushe poté, co se v Iráku nepodařilo najít zbraně hromadného ničení.
I nyní Bush ve svých předvolebních projevech opakuje, že jím nařízená invaze ukončila režim, který mučil své oponenty. Tento argument je po zveřejnění fotografií z Abú Ghrajb k ničemu. Oponenti Bushe a Rumsfelda mohou po právu namítnout, že irácké mučení bylo vystřídáno americkým. To, že irácký režim umučil statisíce, možná milióny, lidí k smrti, zatímco Američané „jen“ týrali některé zajatce, už nikoho nebude zajímat.
Rumsfeld by ovšem měl odstoupit nikoliv jen proto, že je politicky odpovědný za zmíněná zvěrstva. Měl by odstoupit už proto, že je odpovědný za naprostou nepřipravenost Američanů na situaci po vyhrané válce. Americká armáda pod jeho vedením sice snadno rozdrtila vojenskou sílu, která byla svého času považována za pátou největší na světě, ale vzápětí se ukázalo, že Bushova administrativa neměla žádný plán, jak vyhrát mír.
Vina padá opět především na hlavu Donalda Rumsfelda a lidí v jeho okolí. Jejich totální nepřipravenost na poválečnou stabilizaci a rekonstrukci Iráku je šokující. Po invazi Američany sice nevítaly v ulicích nadšené davy jako osvoboditele, ale z různých zpráv a průzkumů vyplývá, že většina Iráčanů přivítala svržení diktátora a byla připravena dát Američanům šanci.
Ti mohli nakonec vyhrát jejich sympatie, kdyby okupační vojska dokázala zajistit pořádek a postavit zemi rychle na nohy. Mnoho prostých Iráčanů bylo ochotno americké přehmaty tolerovat, protože si uvědomovali, že i takovýto stav věcí je lepší, než vláda fundamentalistů nebo nějakého nového Saddáma. Fotografie z vězení Abú Ghrajb mají ničivý potenciál tento rozdíl setřít, zejména pokud alespoň Rumsfeld nevyvodí z této situace odpovědnost a neodstoupí.
Právo – 12. 5. 2004