Slovy, která by neměla zapadnout, odmítnul v nedávné televizní debatě volební lídr ČSSD do Evropského parlamentu Libor Rouček plamená ujišťování představitelů některých stran, že budou v EP ze všech sil hájit české národní zájmy. Řekl, že europoslanci zvolení za ČSSD budou prosazovat české zájmy nejlépe tak, že v rámci Evropské socialistické strany budou těsně spolupracovat s ideově spřízněnými sociálně demokratickými stranami z celé Evropy a prosazovat tak na evropské úrovni hodnoty, které zatím ČSSD hájila doma.
Volební lídr ČSSD se tak elegantně distancoval od jalových diskusí o hájení českých národních zájmů—které (kromě obecných řečí o identitě a suverenitě) není nikdo schopen přesně definovat. Většina stran, které do EP kandidují, se totiž tváří tak, že jejich europoslanci budou prosazovat jakési specificky české zájmy. Voličům přitom zapomínají sdělit, že Česká republika bude mít v europarlamentu, čítajícím 732 poslanců, pouhých 24 zástupců, kteří nebudou navíc vystupovat jednotně.
Produktivní politiku budou schopny v EP dělat pouze zástupci těch českých politických stran, které se hodnotově shodnou s vlivnými evropskými politickými uskupeními. EP není primárně tělesem, v němž proti sobě má bojovat 25 jednotných národních reprezentací, ale tělesem, které na evropské úrovni odráží základní proudy evropské politiky. Jinými slovy, v europarlamentu se nebude dělat 25 národních politik, ale evropská politika. Pokud bude dobrá a rozumná, budou dobře chráněny i tzv. národní zájmy členských států.
Podíváme-li se na české politické subjekty, které do EP kandidují, je zřejmé, že jen několik z nich filozofii nastíněné Roučkem rozumí. Podobně organickým způsobem, jakým chce v EP působit ČSSD, by se ze subjektů, kterým průzkumy dávají šanci na zisk euromandátů, zařadili—pro změnu do Evropské lidové strany–čeští europoslanci zvolení za lidovce a Evropské demokraty-Sdružení nezávislých kandidátů. Evropští lidovci jsou největší frakcí v EP a budou mít zřejmě rozhodující slovo při výběru příští Evropské komise i jejího předsedy.
Do Evropské lidové strany míří i ODS, ale její role se jeví jako problematická. Nacionalistická rétorika, euroskeptismus a soustavný „boj“ za zaručeně české národní zájmy činí z ODS ještě před prvními českými eurovolbami v Evropské lidové straně poněkud nechtěné dítě. ODS se sice v poslední době poněkud „poevropštila“, nicméně její předáci i nadále voličům předstírají, že „český výsadek v EP“ (jak nazval české europoslance Jan Zahradil) bude bojovat především za jakési čistě české národní zájmy.
Nejméně užitečné pro evropskou politiku—a tedy i pro české zájmy v Evropě—budou zástupci stran, které skončí v okrajových frakcích EP nebo jako nezařazení. Komunisté a další nacionalisté, kteří jdou do EP buď s myšlenkou tvrdé opozice vůči současné Evropské unii, nebo by EU nejraději rozpustili, budou od počátku jen trpěným folklórem v pomyslných zadních řadách europarlamentu. Ti politici, kteří nám plameně slibují, že v EP nebudou mlčet, když půjde o razantní prosazování národních zájmů, rychle zjistí, že jim nikdo nenaslouchá.
6. 1. 2004