Americký prezident George W. Bush v minulých dnech rozpoutal neobyčejně silnou válku slov, když prohlásil, že v amerických školách by se kromě Darwinovy teorie evoluce měla též vyučovat tzv. hypotéza inteligentního plánu. Zatímco teorie evoluce tvrdí, že se život vyvinul na základě přirozeného výběru a mutací, zastánci inteligentního plánu mají zato, že existující formy života jsou tak složité, že se mohly vyvinout jen s pomocí zásahu vyšší inteligence, která vše naprogramovala.
Bush byl téměř okamžitě vystaven tvrdé kritice mnoha amerických vědců, kteří tvrdí, že se prezident snaží zadními vrátky zavést do škol náboženství a stavět ho na roveň vědě. Bush naopak namítá, že o teorii inteligentního plánu by se mělo vyučovat jen jako o jedné z hypotéz o možném vzniku života, a že se tedy v žádném případě nejedná o pokus vnucovat studentům nauku o boží intervenci v procesu stvoření a vývoji našeho světa–tedy jakousi novou formu kreacionismu.
Dvě otázky bez odpovědí
Na kontroverzi, která v souvislosti s Bushovými výroky vypukla, je zajímavé, že
nejradikálněji a nejvíce nesmiřitelně v ní vystupují vědci. Tvrdí, že vědecká pravda může být jen jedna. A jelikož teorie evoluce je prý vědecky podložená, nelze ve školách nabízet jako jí rovnocenné názory, které patří do oblasti víry a které jsou tedy svou povahou náboženské.
Potíž spočívá v tom, že celá řada významných filozofů i vědců si myslí, že i darwinistická teorie evoluce není ničím jiným, než formou sekularizované víry. Teorie evoluce popisuje mechanismus vývoje od nižších k vyšším formám života a je v mnoha případech (ale ne všech) schopna konkrétně vysvětlit, jak došlo ke změnám v evolučním řetězci. Nemůže ale autoritativně odpovědět na dvě základní otázky. Za prvé, proč se vývoj od nižších k vyšším formám života vůbec děje (neboli, kde se v údajně bezduché hmotě tato tendence vzala); za druhé, jak mohly s pomocí náhodné selekce a mutací vzniknout natolik komplexní formy života (založené na biliónech komplexně koordinovaných interakcích miliard buněk a dalších složitých procesech) , že pokud by skutečně vznikaly postupným náhodným výběrem, neexistuje náš vesmír nejspíš dostatečně dlouho na to, aby se vůbec stačily vyvinout.
Nejsme prostě schopni jednoznačně odpovědět, zda (a pokud ano, proč!) hmota v sobě už obsahuje jakýsi vnitřní program, který ji žene od nižších forem existence ke stále vyšším formám komplexity, nebo zda je vše skutečně jen náhoda. A pokud se hmota podle žádného vnitřního programu nevyvíjí, pak je třeba nějak vysvětlit, jak mohly na základě v podstatě náhodných permutací, v podobě „přirozeného výběru“, vzniknout například tak komplexní formy hmoty, jako je lidský mozek—tedy hmota, která přemýšlí.
Bush tedy nijak neoslabuje nároky vědy, když tvrdí, že teorie evoluce by měla být brána jen jako hypotéza, protože na některé otázky s ní spojené neexistují autoritativní odpovědi. Není prostě jasné, v čem je darwinistická teorie „vědečtější“ nebo méně náboženštější, než je teorie inteligentního plánu. Myšlenka, že se hmota od „velkého třesku“ zdánlivě zcela cílevědomě, ale přitom sama od sebe organizuje od nižších k vyšším formám, je svým způsobem pantheistickým náboženstvím. Není o nic méně „šílenější“ než myšlenka, že toto neustálé tvoření je přinejmenším ve svých základních obrysech naprogramováno (pokud ne přímo řízeno) nějakou vyšší inteligencí, které někteří říkají Bůh.
Teorie evoluce je vědecká tam, kde sleduje a popisuje konkrétní procesy změny od jistých forem života k jiným. Tam, kde se ale snaží sebe samu prezentovat jako konečnou a jedinou autoritativní odpověď na povahu dosavadního vývoje hmoty i života, začíná se sama jevit jen jako druh víry. Anebo, chcete-li, jen jako hypotéza, kterou lze ověřit zrovna tak těžko jako teorii inteligentního plánu.
Potřebná pravda
Bushova slova by asi vyvolala menší kontroverzi, kdyby nebyl člověkem hluboce nábožensky založeným. Jinak by totiž mohla být vnímána jen jako další postmoderní reakce na domýšlivost západního racionalismu. Ačkoliv nám věda v posledních 200 letech nabídla neuvěřitelné množství objevů a vysvětlení (a tento trend dále akceleruje), odpovědi na základní otázky po smyslu existence nemá. Pokud by se studenti už ve školních škamnech dozvídali tuto pravdu, jejich intelektuální vývoj by to jistě nijak nepoškodilo. Naopak.
Lidové noviny, 16.8.2005