Premiér Jiří Paroubek má problém. Jmenuje se Michal Kraus. Pokud se k tomuto problému nepostaví čelem a nezbaví se ho stejně rázně, jako to učinil v případě některých jiných, politicky mu to nepochybně velmi ublíží.
Paroubek byl vynesen do čela žebříčků popularity (a jeho popularita i politický styl zároveň pomohly sociální demokracii) proto, že po období, v němž jsme byli svědky politické nerozhodnosti, zatloukání různých afér, a zejména pak trapného mlžení ze strany Stanislava Grosse, přišel do čela vlády politik, který mluvil jasně a choval se rozhodně. Ať už si političtí glosátoři, zejména z pravé strany politického spektra, utahují z Paroubkova stylu jakkoliv a přirovnávají ho ke komunistickým papalášům, většině obyvatel imponuje, že premiér skutečně rozhoduje. Je-li konfrontován s problémem, nesnaží se ho většinou zamést pod koberec.
Paroubkovi nepochybně také prospělo, že je—oprávněně či neoprávněně–vnímán jako politik, který neměří chování lidí okolo sebe nezbytně jen na základě jejich stranické legitimace či náklonnosti k ČSSD. Když se například dostal do podezření z korupce Paroubkův spolupracovník z úřadu vlády, sociální demokrat Doležel, byl poměrně nekompromisně „odejit“.
Odejita byla rychle i ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, jejíž hlavní taktikou bylo nedělat v problematickém resortu nic. O Paroubkově snaze vyškrtnout z kandidátky ČSSD bývalého ministra zemědělství Palase si můžeme jistě myslet i to, že jde o osobní mstu, ale veřejnost především vidí Palasovo selhání ve vztahu k Pozemkovému fondu, jakož i jeho podivné praktiky týkající se podniku Setuza nebo podniku Státní lesy. Ze stejného ministerstva poměrně rychle zmizel i ministr Zgarba, když se rozhořel skandál týkající se spekulací s pozemky pod benevolentním „dozorem“ Pozemkového fondu, který spadal do Zgarbovy gesce.
Když policie nechala uprchnout Radovana Krejčíře, a poté, co Paroubek seznal, že počínání policie při zásahu proti technařům bylo nepřiměřené (ač jinak zákrok samotný obhajoval a obhajuje), poroučel se policejní prezident Jiří Kolář.
Ač mnoho komentátorů a opozičních politiků nesouhlasí s počínáním Davida Ratha ve funkci ministra zdravotnictví, jisté je, že Paroubkovi u veřejnosti nijak neuškodilo, když Rathovi kryje záda v souboji s ředitelkou VZP Jiřinou Musílkovou, pod jejímž vedením VZP nahromadila slušné dluhy.
Více problematická byla Paroubkova snaha neútočit osobně na Stanislava Grosse, jenže Gross nejen pomohl Paroubkovi na cestě do jeho současné funkce, ale byl také za své selhání už tak jako tak politicky ztrestán svým pádem. Paroubek také neměřil úplně stejným metrem v souboji ministra Pavla Němce a nejvyšší státní zástupkyně Benešové. Odvolána byla nakonec jen Benešová, i když existovaly nepochybně důvody zbavit se i Němce. Paroubek byl ovšem ve svízelné situaci, protože odvolání Němce by nejspíše znamenalo pád jeho koaliční vlády.
Celkově je ovšem dojem veřejnosti z Paroubka spíše pozitivní, jak opakovaně ukazují průzkumy veřejného mínění. Premiér si ale velmi ublíží, pokud nebude jednat rázně v případě skandálu, který se rozrůstá okolo podivného spojenectví poslance Michala Krause s podvodníkem Františkem Rigem při údajné snaze o obchod s kakaovými boby v Ghaně.
Nic mu nepomůže, že skandál začal publikováním článků v MF Dnes, o níž je Paroubek přesvědčen, že mu záměrně škodí. A nic mu nepomůže, že novinářské standardy v některých kauzách jsou dosti nízké. To, že deník zveřejnil před časem dlouhatánský rozhovor s Radovanem Krejčířem, v němž byl dán kriminálně stíhanému podnikateli nebývalý prostor, aby učinil nehorázná a ničím nepodložená obvinění vůči celé řadě lidí a ČSSD, bylo přinejmenším novinářské selhání, když už ne zlý záměr. To, že podobnou metodu použili novináři v případě Františka Riga, který si ve vězení může vymýšlet co chce (například i to, že se Kraus prý Rigovi svěřil, že peníze, které chce investovat v Ghaně, jsou z úplatků!), by ovšem nemělo premiérovi bránit v tom, aby viděl, že se Kraus zcela nemožně zapletl, a že jeho různá vysvětlení angažmá v kakaovém obchodu jsou zcela neuvěřitelná. Nemluvě o tom, že přinejmenším kvůli tomu, že použil konto své matky na převod 50 tisíc dolarů náležejících Rigovi do Ghany, je vážně podezřelý z praní špinavých peněz a daňového úniku.
Paroubek by tedy neměl v žádném případě bránit Krause jenom proto, že může mít pocit, že „kakaogate“ je jen další „podpásovkou“ pravicových médií. V ČSSD rádi používají strašlivý výraz „na férovku“. Chce-li tentokrát Paroubek skutečně „na férovku“ jednat, měl by se Krause rychle zbavit a MF Dnes poděkovat, že na Krause, který je časovanou bombou, (včas) upozornila. Bomba totiž mohla explodovat třeba až těsně před volbami.
(Krátce po dopsání tohoto článku přinesla média zprávu, že poslanec Michal Kraus rezignoval na funkce předsedy klubu poslanců ČSSD a předsedy rozpočtového výboru Sněmovny. Zdali tak učinil pod tlakem Jiřího Paroubka, není známo. Pro ČSSD by ale bylo v každém případě prospěšné, kdyby se Kraus vzdal i poslaneckého mandátu a nekandidoval za ČSSD v červnových volbách.)