Mít prezidentem profesora v odvětví, které je některými lidmi, včetně samotného prezidenta, považováno za vědecký obor, má své zjevné výhody. Prezident pracuje na základě poznaných zákonů a nemůže tudíž dělat chyby.
Velmi dobře to veřejnosti objasnil prezidentův poradce Michal Petřík v článku v Hospodářských novinách (16.5.2006), v němž hájil skutečnost, že prezident Václav Klaus vetuje zákony jako na běžícím pásu, mimo jiné i těmito slovy:
„Je-li rozložení vetováníhodných zákonů v čase přibližně stálé, pak v obdobích, kdy je přijímáno více zákonů, se vyskytne i více takových zákonů, které budou nakonec vetovány.“
Je jasné, že jsme se stali svědky zrodu nového konceptu politiky, v němž v podstatě platí zákony podobné těm fyzikálním, které se dají tesat do kamene. Petřík sice uspokojivě neobjasnil, co to je „vetováníhodný“ zákon, ale lze se domnívat, že jakmile bude koncept „vetováníhodnosti“ dopracován, může se prezident i jeho tým směle ucházet o Nobelovu cenu v podstatě v kterékoliv oblasti vědeckého poznání, v níž se tyto ceny udělují. Prozatím Petřík jen nesměle naznačil, že vetováníhodnost má co do činění s faktem, že konzervativně-liberální prezident má pochopitelný odpor k zákonům socialistické vlády, ať už jsou schváleny jakoukoliv parlamentní většinou.
Protože prezidentovi poradci jsou plně zaměstnáni vysvětlováním velkého množství prezidentových iniciativ a myšlenkových výbojů, které nejsou, jak se velkým duchům často stává, vždy hned pochopeny, pokusme se nabídnout několik dalších pouček, které je možné číst téměř jako fyzikální zákony. Kdyby se tento seznam podařilo dopracovat, v budoucnosti by prezident už nemusel své kroky vysvětlovat, protože by se tato pravidla mohla stát nejen materiálem pro učebnice, ale možná i ústavním dodatkem.
Zde jsou některé návrhy tezí k nejpalčivějším otázkám, jimiž se pan prezident v současné době zabývá.
„Počet vetováníhodných zákonů roste úměrně s tím, jak se blíží volby, v nichž by mohla zvítězit dosavadní vládnoucí strana, jejímž čestným předsedou není prezident, který zákony vetuje, neboť je předsedou strany, jejíž vítězství si přeje.“
„Je-li prezident zásluhou své intelektuální a lidské autority důležitější než parlament, jako je tomu v současné České republice, pak má prezident nezpochybnitelné právo vetovat každý zákon, o němž je přesvědčen, že by ho napsal lépe než parlament, což je vlastně každý zákon, který si prezident pořádně přečte.
„Počet vetováníhodných zákonů nemůže za normálních podmínek přesáhnout počet zákonů, které přijme parlament, ledaže by prezident vetoval i zákony, které jsou teprve ve stádiu přípravy. “
„Je-li Evropská unie větší a mocnější než Česká republika, což by mohlo snižovat důležitost jejího prezidenta, je třeba, aby důležitost prezidenta ČR byla větší než Evropské unie“
„Pokud existují nevládní organizace v množství větším než malém, a vyvíjejí-li činnost, která do jisté míry relativizuje význam stranické politiky a prezidenta republiky, mluvíme o NGOismu, který je největším nebezpečím pro demokracii. Co je počet nevládních organizací větší než malý, a které z nevládních organizací pěstují NGOismus, určuje v České republice prezident. K takovým organizacím nepatří nadace podporované prezidentem, jeho manželkou a jeho stranou.“
„Snídají-li příslušníci nikým nevolené evropské elity v Říme, obědvají v Kodani a večeří v Bruselu, mají pochopitelně zájem na existenci jednotné evropské měny, protože jsou natolik zaujati stravováním, že nemají čas chodit do směnáren.“
„Míra humanrightismu ve světě je o to vyšší, oč více je počet nikým nevolených intelektuálních elitářů. Jejich počet je funkcí celkového počtu zakouřených kaváren v transatlantickém prostoru a arbitrárního faktoru, koho za intelektuálního elitáře označí český prezident.“
„Soudcokracie posiluje úměrně s počtem soudců, kteří zatím nepochopili, že jejich nadřízeným je Václav Klaus. “
„Čím větší je vševědoucnost prezidenta, tím méně potřebuje poradce. Pokud je míra vševědoucnosti prezidenta absolutní, snaží se Petříci pouze co nejsrozumitelněji zprostředkovávat prezidentovu vševědoucnost lidu.“
Literární noviny, 22.5.2006