Premiér a předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek tvrdí, že nejdůležitějším úkolem jeho vlády a strany je bránit komunistům v návratu k moci (MF Dnes, 5.9.2006). Jakoby už začala další volební kampaň, argumentuje v ostrém mobilizačním duchu: ČSSD a (především) její předseda chtějí prý vládnout s komunisty a ODS tomu musí zabránit.
Proti komunistům…
Pokud ale ODS chce skutečně izolovat komunisty, proč nezačala s ČSSD vůbec jednat o regulérní velké koalici, když ta je na základě voleb jedinou možnou většinovou vládou nekomunistických stran? Je možné, že kdyby Topolánek uzavřel velkou koalici proti vůli ODS, nepochodil by ve straně. On se ale nepokusil stranu v tomto směru vůbec přesvědčovat, ačkoliv myšlence velké koalice nebyli vzdáleni ani prezident Václav Klaus, ani jemu blízcí lidé ve vedení ODS.
Pravda, velkou koalici zpočátku vážně nenabízel ani Jiří Paroubek. Neměl k tomu ovšem příležitost, protože ODS začala hned po skončení voleb vyjednávat o menšinové koalici s lidovci a zelenými. Když tento projekt padnul, ODS začala přímo s ČSSD jednat o podpoře pro svou menšinovou vládu. Už evidentně neplatilo ani tvrzení, že Paroubek svým povolebním projevem zničil cestu ke spolupráci obou stran.
Bylo-li ovšem možné jednat o jakési opoziční smlouvě, proč nebyla možná normální velká koalice? Topolánkovo tvrzení, že jeho snaha zabránit komunistům v podílu na moci „stojí vysoko nad jakýmikoliv stranickými či osobními zájmy“, neobstojí zejména v tomto kontextu.
…ale jen když se nám chce
Spíše to vypadá, že ODS staví hráze „komunistické hrozbě“ podle momentální předvolební potřeby mobilizovat–nikoliv, když má skutečně možnost tak učinit. Například koaliční vláda ČSSD s dvěma stranami, které byly víceméně napravo od středu, existovala v letech 2002 až 2006 proto, že ČSSD nechtěla vládnout společně s KSČM, s níž by jinak měla většinu 111 poslaneckých křesel.
Jak této „antikomunistické“ koalici ODS pomáhala? Inu, po většinu času tzv. nulovou tolerancí. Společně s komunisty se koaliční vládě dokonce několikrát pokusila vyslovit nedůvěru, aniž by řekla, co se stane v případě, že se jí to podaří. Není divu, že když přišel do čela ČSSD razantní Paroubek, rozhodl se, že s touto antikomunistickou šarádou skoncuje.
A nabízí se ještě jedna otázka. Jestliže chce ODS za každou cenu zabránit nástupu komunistů k moci, proč usiluje o předčasné volby coby své prioritní řešení? Vždyť ty nedávno skončené komunisty značně oslabily. Kdyby ODS a ČSSD vynaložily stejné množství energie, které v posledních měsících utratily na hloupé vzájemné půtky, mohly už dávno vytvořit společný program některých reforem, na kterých se stejně budou muset dohodnout především ony. Mohli jsme už dávno mít silnou vládu, které by komunisté nemohli do ničeho mluvit. Přitom mohla být taková velká koalice vytvořena třeba jen na dva roky.
Volby dřív—cesta do pekel
Předčasné volby mohou KSČM notně posílit. Po tříměsíčním trapném handrkování o sestavení vlády, po němž bude zřejmě následovat pád vlády právě jmenované, jsou voliči natolik znechuceni představením nekomunistických stran, že KSČM sbírá body. Je také pravděpodobné, že volební účast v předčasných volbách by byla podstatně nižší, což by KSČM výrazně pomohlo.
Zelení i lidovci se v nedávných volbách pohybovali těsně nad hladinou volitelnosti, a je možné, že se jedna z těchto stran do sněmovny nedostane, takže i kdyby ODS volby opět vyhrála, ČSSD a KSČM mohou mít tentokrát většinu. Co udělá Mirek Topolánek pak? Zřejmě půjde demonstrovat na Václavské náměstí, ač mohl takovému scénáři od začátku zabránit, kdyby ovšem jeho snaha nedovolit komunistům podíl na moci skutečně stála „vysoko nad jakýmikoliv stranickými či osobními zájmy“.
MF Dnes, 7.9.2006