Summit středoevropských prezidentů v Brně během minulého víkendu mohl leckoho zmást. Více než polovina přítomných patnácti hlav států reprezentovala země, které nelze označit jako středoevropské ani při největší fantazii. Přesto byla jedním ze dvou hlavních témat summitu spolupráce ve středoevropském prostoru.
Druhým tématem byla Evropská unie, což bylo pikantní z jiného důvodu. Prezidenti všech zemí, které v EU ještě nejsou, by sice rádi své země v EU co nejdřív viděli, jenže tón summitu udával český prezident Václav Klaus, který by EU nejraději přetvořil v jakousi organizaci suverénních evropských států, která by se ze všeho nejvíc podobala evropské verzi Organizace spojených národů. Jenže evropská obdoba bezzubé OSN je přesně to, o co žádná ze zemí, které by do EU chtěly vstoupit, nemá sebemenší zájem.
Prezidenti zemí, jež už v EU jsou, samozřejmě své kolegy z nečlenských zemí ujistili, že jejich úsilí o vstup do EU budou nápomocni, nebo mu přinejmenším nebudou stát v cestě. Co si ovšem pravděpodobně většina hlav států neuvědomila, je skutečnost, že hostitel summitu Klaus a jeho polský protějšek Lech Kaczynski jsou v současnosti přes všechno přátelské ujišťování o vzájemné pomoci a spolupráci největšími překážkami jejich brzkého vstupu do EU.
Ti dva se sešli těsně před summitem na zámku v Lánech, kde se vzájemně utvrdili v odporu proti procesu další politické integrace EU. Jenže ostatní členské země EU, zejména ty velké, v žádném případě nedopustí jakékoliv další rozšíření EU, pokud se nezmění přinejmenším rozhodovací mechanismy v EU tak, aby se staly pružnějšími, a samotná EU byla tudíž více integrovaná. Navíc pro mnohé představitele „staré Evropy“ představují dnes Polsko a Česká republika se svým ustavičným euroremcáním noční můry. Než bude vyspělejší západ EU souhlasit s dalším rozšířením, bude se i kvůli politikům, jako je Klaus a Kaczynski, chtít ujistit, že nevpouští do EU další problematické země.
Přinejmenším jednu výhodu, alespoň z hlediska českého prezidenta, ovšem summit měl. Z původní malé skupiny středoevropských zemí se celá iniciativa rozrostla do čehosi, před čím kdysi varoval Klausův předchůdce Václav Havel. Ten se bránil zvaní prezidentů dalších a dalších zemí v obavě, že tato setkání začnou připomínat summity OSN, na kterých se, jak známo, nikdy nic nevyřeší. Jestliže si Klaus představuje budoucí EU jako jakési menší OSN, mohl si alespoň ověřit, jak by to fungovalo: hodně pompy, poplácávání po zádech, ale jinak nuda bez reálných výsledků. Tentokrát nuda v Brně.
MF Plus, 1.6.2007