Stejně jako poslední prezidentské volby v roce 2003 mohou mít i volby na začátku příštího roku závažné dopady na českou politiku. Existuje pro to několik důvodů.
Tím hlavním je skutečnost, že současná vládní koalice není totožná s pravděpodobnou koalicí pro znovuzvolení Václava Klause, čestného předsedy nejsilnější strany vládní koalice. Zatímco Klausova Občanská demokratická strana zatím slibuje, že bude jako jeden muž volit Klause, lidovci jsou rozpolcení, zatímco zelení si Klause jednoznačně nepřejí.
Pokud Klaus prezidentem nebude…
Pokud by se zelení a jistá část lidovců shodli na společném kandidátovi se sociální demokracií a komunisty, má takový kandidát šanci nad Klausem zvítězit. Takový výsledek by radikálně změnil českou politiku hned v několika ohledech. Na Hrad by přišel se vší pravděpodobností politik méně polarizující a stranicky vyhraněný, který by se nevymezoval proti Evropské unii, ekologickým hnutím, soudcovskému stavu, občanské společnosti či aktivistům bojujícím proti globálnímu oteplování. To by změnilo tón české politiky, protože prezident hraje důležitou roli v nastolování témat v českém politickém diskurzu.
Zároveň by vítězství protiklausovských sil mělo i zásadní dopady na vládní koalici. Přinejmenším by takový vývoj vytvořil uvnitř koalice silné pnutí. Ta by se mohla v důsledku tohoto pnutí i rozpadnout.
I kdyby koalice zůstala pohromadě, nezvolení Klause by oslabilo ODS, zejména v jejích euroskepticém vymezování se proti Evropské unii, a posílilo menší koaliční strany.
Bylo by také mnohem jasnější, že lidovci a zelení mají de facto blíže k ČSSD než k ODS, protože jejich odmítnutí Klause by muselo být podloženo nesouhlasem s Klausovými politickými prioritami, které jsou do značné míry totožné s prioritami ODS.
Když Klaus zvolen bude…
Programové rozdíly mezi různými stranami se jasně vyjeví, i když nakonec Klaus bude znovu zvolen. Pokud se tak stane, budou mít co vysvětlovat zejména lidovci. Právě oni jsou totiž jazýčkem na vahách, protože zelení budou za každých okolností proti Klausovi.
Jestliže lidovci nakonec Klause většinově podpoří nebo dokonce přijmou jakési oficiální stranické doporučení volit Klause, budou muset vysvětlit, proč tak učinili. Klaus už léta zatvrzele odmítá konkordát mezi Českou republikou a Vatikánem, nejsou mu po chuti restituce církevního majetku, a s KDU-ČSL se neshodne ani v pohledech na EU. Koneckonců lidovci jsou členy Evropské lidové strany, která je silně proevpropská.
Budou li čelní politici KDU-ČSL argumentovat, že Klause strana podporuje, protože navzdory názorovým rozdílům mezi ním a stranou, je Klaus nakonec tou nejlepší osobností z hlediska zkušeností a schopností reprezentovat, bude se lidová strana jevit voličům jako dosti nečitelná. Klaus má sice podporu u většiny veřejnosti, ale ta může na jedné straně klidně podporovat Klause a na druhé straně být znechucena lidoveckým lavírováním. Strana, která je v nebezpečí pádu pod hranici volitelnosti do Poslanecké sněmovny, by si tak mohla paradoxně ublížit přesně tím, co někteří její politici považují za dobrý tah: podporovat nejpopulárnějšího politika v zemi, i když s ním v řadě věcí nesouhlasí.
Tak jako tak je jasné, že se v diskusi před prezidentskou volbou budou muset jednotlivé strany vyjádřit, proč Klause podporují nebo nepodporují. Například zelení budou mít značné problémy, protože většina názorů, kvůli kterým Klause nepodporují, je blízká ODS. Jak pak vysvětlí, proč nemohou za žádnou cenu podpořit Klause, ale přitom zůstávají v koalici se stranou, která je názorově Klausovou prodlouženou rukou?
Problémy v ODS…
Složitá dilemata se skrývají v prezidentských volbách i pro ODS. Ta formálně Klausovu kandidaturu podpořila, ale pokud bude Klaus—i zásluhou její jednotnosti—zvolen, velmi pravděpodobně se strana stane velmi nejednotnou.
ODS už je částečně rozštěpená nyní. Oficiálně proto, že někteří poslanci okolo Vlastimila Tlustého nesouhlasí s podobou vládních reforem státních financí. V pozadí této rebelie je ale nepřímo Klaus. Tlustý a lidé okolo něho vědí, že Klaus by se rád zbavil současného předsedy ODS Mirka Topolánka. Dojde-li k jeho pádu, bude to právě Klaus, kdo určí další vývoj v ODS, protože bude vybírat příštího premiéra. Že by dal Topolánkovi šanci potřetí za sebou, je velmi nepravděpodobné.
V opozici proti Topolánkovi stojí také první místopředseda ODS a primátor Prahy Pavel Bém, jakož i další význačné postavy mocné pražské organizace ODS. Bém se sice nepustil do otevřené rebelie proti Topolánkovi, ale ví, že si může počkat. Byl by to právě on, kdo by Topolánka se vší pravděpodobností nahradil v případě pádu současné vlády.
Topolánek si tedy uvědomuje, že znovuzvolení Klause nemusí být pro něho nejlepší řešení. Je ovšem v těžko řešitelné situaci. Pokud se ukáže, že on a jeho lidé „zařídili“ nezvolení Klause, může dojít v ODS k podobné vnitřní bitvě, jakou zažila po minulých prezidentských volbách ČSSD. Příznivci neúspěšného prezidentského kandidáta Miloše Zemana byli tehdy sice v ČSSD v menšině, přesto nakonec jejich úsilí přispělo k pádu premiéra Vladimíra Špidly, který Zemanův volební neúspěch zorganizoval.
Jestliže nakonec „topolánkovci“ Klause podpoří, je pravděpodobné, že Klaus, který už nebude v druhém volebním období potřebovat podporu jednotné ODS, začne dění v ODS mnohem razantněji ovlivňovat. Součástí „historického“ dědictví, které si bude v druhém období budovat, bude i přetvoření strany, kterou kdysi založil, zpět k obrazu svému. V takovém obrazu není pro Topolánka místo.
A co ČSSD?
Nejméně na Klausově zvolení i nezvolení ztratí ČSSD. Pokud Klaus zvolen nebude, bude jí hrát do karet skutečnost, že na Hrad přijde politik mnohem bližší ČSSD než ODS. To bude přinejmenším otupovat ostří mnoha politických iniciativ ODS.
Pokud Klaus zvolen bude, ČSSD nejspíš bude profitovat z intenzivních vnitřních rozbrojů jak v ODS, tak uvnitř vládní koalice. Převáží-li kvůli slabosti vládní koalice zároveň i Klausovy názory na EU, může proevpropské postoje ČSSD začít oceňovat i řada voličů ODS, která, ač nejvíce euroskeptická mezi českými politickými stranami, má nejvíce proevpropské voliče.
Kdyby Topolánkova vláda padla ještě před prezidentskými volbami, může na tom ČSSD vydělat též. Nejstabilnějším řešením by totiž v takové situaci byla velká koalice, která by se nejspíš opírala i o dohodu, že Klaus bude znovu zvolen. Je přitom jisté, že silná vláda velké koalice by i v evropské politice byla Klause schopna neutralizovat mnohem efektivněji, než vláda současná, takže Klaus na Hradě by byl i pro jeho odpůrce mnohem snesitelnější.
Mosty, 31.7.2007