Český prezident Václav Klaus je mezi osobnostmi, které ruský prezident Vladimir Putin nedávno vyznamenal Puškinovou medailí. Dalšími vyznamenanými jsou například bývalý generální tajemník ÚV KS Číny Ťiang Ce-min nebo někdejší předseda čínské vlády Li Pcheng. U vyznamenaných byl oceněn „velký příspěvek k šíření a výuce ruského jazyka, uchovávání kulturního dědictví a sbližování a vzájemnému obohacování kultur národů a národností“.
Nad touto krátkou zprávou by se nebylo třeba pozastavovat, kdyby neexistoval příslušný český kontext. Ten má dvě specifika. Tím prvním je skutečnost, že když nedávno Rusko nominovalo bývalého guvernéra České národní banky na post výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu, spustila se v českých médiích lavina dohadů na téma „komu to slouží“, popřípadě, čím si Tošovský takovou poctu zasloužil právě od Rusů.
Někteří komentátoři dokonce naznačovali, že by mohlo existovat jakési temné spojení mezí skutečností, že Tošovský prý kdysi spolupracoval s komunistickou tajnou policií, a současným ruským zájmem o jeho působení v MMF. Když nyní dostal Klaus spolu s čínskými komunisty cenu od Putina, v českých médiích se neozval téměř žádný udivený hlas.
Problémem přitom ani tolik není, že by se nad udělením ruské medaile Klausovi bylo třeba nějak příliš pohoršovat, ale že se část médií tak ochotně pohoršovala nad Tošovským, zatímco Klause nechá na pokoji. Média se pak nemohou divit, že jsou občas obviňována ze selektivního vyvolávání kampaní nebo naopak ze selektivního ignorování některých možných souvislostí.
Dalším specifikem udělení ruské ceny Klausovi je, že je mnohem méně jasné než v případě Tošovského, v čem vlastně spočívají jeho zásluhy. Tošovský je považován za bankéře se skvělou mezinárodní pověstí, a i proto si ho Rusové mohli vybrat. Jediné, čím Klaus přispěl „k šíření a výuce ruského jazyka, uchovávání kulturního dědictví a sbližování a vzájemnému obohacování kultur národů a národností“ je snad skutečnost, že během jeho návštěvy Ruska mluvil při oficiálních jednáních rusky a údajně požadoval, aby rusky mluvili i členové jeho delegace.
Kdyby byl vyznamenán za takové „zásluhy“ někdo jiný, v médiích by se hojně spekulovalo, co se za tím skrývá. Řečeno jinak: Putinem oceněné „zásluhy“ jsou tak nejasné, že by se spekulovalo, jaké jsou ty skutečné. Klausovi toho ale už prošlo u českých novinářů tolik, že je nějaká medaile od Putina nemůže vzrušit.
MF Plus, 9.11.2007