Strana zelených se v roce 2006 dostala poprvé do Poslanecké sněmovny s programem, který zdůrazňoval klasická „zelená“ témata. Předseda strany Martin Bursík ale působil už během volební kampaně spíše jako politik, který si k zeleným jen načas odskočil z nějaké liberální strany.
Po volbách se Bursík rozhodnul pro koalici s občanskými demokraty a lidovci, ačkoliv mnozí příznivci zelených stranu nabádali, aby nejprve šla získávat ostruhy do opozice. Už proto, že se zelení prezentovali před volbami jako alternativa k dosavadnímu politickému establishmentu.
Bursík ale argumentoval, že právě ve vládě budou mít zelení nejlepší možnost prosazovat svůj program. Jenže od vzniku vlády pomáhají zelení prosazovat především programové priority ODS a lidovců. V jejich vlastním programu nebylo nic o rovné dani, poplatcích ve zdravotnictví, americkém radaru nebo odporu vůči další integraci Evropské unie.
Zeleným se sice podařilo prosadit například zákaz budování nových jaderných elektráren nebo přípravu zákona o omezení kamionové dopravy, ale je jasné, že tyto „zákazy“ dlouho nepřežijí současnou vládu. Navíc tyto poměrně malé ústupky koaličních partnerů jsou více než neutralizovány vlastními ústupky, které začínají popuzovat část členů strany.
Spor mezi Bursíkem a první místopředsedkyní strany Danou Kuchtovou je tak především sporem o identitu strany. Proto znělo logicky, když Bursík prosadil, aby spory ve straně řešil mimořádný sjezd strany v září. Jenže se bohužel zdá, že Bursík, který si snaží různými metodami pojistit, aby měl na sjezdu za sebou většinu delegátů, ignoruje výše zmíněný spor o identitu strany a hraje jen mocenskou hru.
Je sice pravděpodobné, že Bursíkovi se podaří na sjezdu umlčet kritiky, možná je dokonce nahradit vlastními lidmi, ale tím nevyřeší otázku, co strana je a má být. Jenom ještě více vyhrotí současné rozpolcení, v němž se za vývěsním štítem zelených schovává liberální strana. Vezmeme-li v úvahu, že podle průzkumů zhruba 38 procent lidí, kteří volili zelené v roce 2006, říká, že by už stranu nevolili, Bursíkovo vítězství může být nakonec spíše Pyrrhovo: pojistí si moc ve straně, ale ta už voliče nebude zajímat.
MF Plus, 25.7.2008