Po zveřejnění výsledků krajských a prvního kola senátních voleb vypouštěl předseda Strany zelených Martin Bursík tolik virtuální mlhy, že kdyby byla skutečná, nebylo by ho v televizním studiu vidět. Zelení se prý neprobojovali do krajských zastupitelstev a nepostoupili do druhého kola senátních voleb proto, že dvě velké strany zpolarizovaly českou politiku. Anebo proto, že voliči ještě neměli dost času ztotožnit se s výsledky zářijového sjezdu strany, na němž Bursík zlikvidoval stranickou opozici.
Zelení prý také doplatili na neúčast svých voličů, kteří ještě nejsou tak disciplinovaní jako voliči velkých stran, či nejsou se stranou tak identifikovaní jako voliči lidovců. Strana prý měla výborné kandidáty, teď nezbývá než dále pracovat na jejich politické výchově a trpělivě budovat stranickou základnu.
Ve skutečnosti je důvod fiaska zelených ve volbách docela prostý: Bursík zatáhl stranu, která kandidovala jako alternativa k prohnilému politickému establishmentu, do nestabilní vlády, jež se ukázala být po dvou letech vládnutí značně nepopulární. Její agendu ovládlo od počátku v rovině rétoriky neoliberální blouznění občanských demokratů, v rovině praktické pak upatlané kompromisy, jež vládní strany vydávaly za reformy. A byla to vláda, která se opírala o nemorální přeběhlictví.
Místo toho, aby zelení po svém vstupu do Poslanecké sněmovny zůstali v opozici, kde mohli mít k trpělivému budování stranické základny a identity mnohem lepší příležitost, stali se v očích mnoha voličů přesně tím, za co je označila sociální demokracie: vládním béčkem ODS. Když se právě proti této roli začala bouřit opozice ve straně, Bursík jí, lidově řečeno, vyřídil.
Je tedy vcelku logické, že když ve volbách dostalo na frak „áčko“, odneslo to „béčko“ mnohem citelnějí. Výsledky Bursíkem opěvovaného sjezdu navíc způsobily, že tradiční zelení, kteří se ztotožňují spíše s křídlem ekologických aktivistů Dany Kuchtové, neměli důvod jít volit. Hlasovali by de facto pro pokračování vlády, v níž zelení hráli od počátku jen roli jakési mini-ODS s lidskou tváří.
Bursík má velký problém. Ač při objasňování volebních výsledků nonšalantně tvrdil, že se vlastně nic neděje, protože vystavovat účet v polovině volebního období je nefér, a je tudíž třeba počkat na konec volebního období, jistě coby inteligentní muž věděl, že jsou jen plky. Navíc, ti údajní voliči zelených, kteří nepřišli, možná už ani neexistují. Utekli od strany stejně, jako se před časem rozutekli voliči Občanské demokratické aliance nebo Unie svobody. Zelené v příští Poslanecké sněmovně nejspíš už neuvidíme.
MF Plus, 24.10.2008