Drtivá porážka Občanské demokratické strany v krajských i senátních volbách znamená nejspíš konec Mirka Topolánka v čele ODS. Skupina okolo prezidenta Václava Klause, která o pád Topolánka už nějakou dobu usiluje, a vyvoláváním konfliktů uvnitř strany k volební porážce notně přispěla, má nyní otevřenou cestu. Její představitelé nyní volají po výměně Topolánka v čele ODS i vlády.
Po pádu Topolánka dosti nepochopitelně prahne i vedení sociální demokracie, které ústy předsedy Jiřího Paroubka znovu zopakovalo, že Topolánek by měl rezignovat, a příští rok by se měly konat předčasné volby do Poslanecké sněmovny—nejspíš současně s červnovými volbami do Evropského parlamentu.
Tyto výzvy jsou nepochopitelné proto, že pád Topolánkovy vlády by učinil z prezidenta Klause hlavního hráče na politické šachovnici.
ČSSD je zřejmě přesvědčena, že Klaus by hrál podle pravidel. Jmenoval by dočasnou vládu, která by zemi vedla k předčasným volbám. Na složení této vlády by ČSSD měla vliv a mohla by kontrolovat její chování. Slabá vláda by sice otevřela dveře k aktivnímu angažmá eurofóbního prezidenta na špici české zahraniční politiky v době, kdy má země předsedat Evropské unii, ale možná si Jiří Paroubek myslí, že by Klause nějak uhlídal.
Jenže z Hradních kuloárů přicházejí zvěsti, kvůli kterým by měla ČSSD vyhlásit nejvyšší stupeň politické pohotovosti. Podle těchto informací uvažuje Klaus v případě pádu Topolánkova kabinetu o vytvoření „úřednické“ vlády, v čele buď s Milošem Zemanem, nebo Jiří Rusnokem. Mluví se též o viceguvernerovi ČNB Miroslavu Singerovi nebo šéfu antimonopolního úřadu Martinu Pecinovi.
Mnozí ústavní puristi namítnou, že postava přechodného premiéra nehraje roli. Navíc, kdyby Klaus nespolupracoval s ČSSD a nenašel podporu v části ODS, nezíská taková vláda v Poslanecké sněmovně důvěru.
Problém je v tom, že přinejmenším po dobu českého předsednictví EU Klaus může klidně spolupracovat s vládou bez důvěry. Pokud by jím jmenovaná vláda nezískala důvěru, neukládá mu Ústava žádné časové limity, v nichž by musel najít nového premiéra. Může čekat třeba 6 měsíců. S vládou bez důvěry by naopak prezident zcela opanoval politické pole.
Pokud je tento scénář, o němž se v některých kruzích spekuluje, pravděpodobný, bude hodně záležet na tom, jakého cíle bude chtít Klaus jmenováním své vlády dosáhnout. Pokud mu jde především o další rozvracení EU, k čemuž by se české předsednictví hodilo, Zeman by asi nebyl nejlepším premiérem, protože je na rozdíl od Klause proevpropský. Navíc, i kdyby Zemanova vláda nezískala důvěru, bývalý premiér by byl silným hráčem—i v evropském kontextu. V postavě Zemana na premiérském postu by tedy Klaus asi výrazně neoslabil ani českou pozici v EU, ani Unii samotnou.
Jinými slovy: pokud by Klausovou hlavní prioritou bylo hrát (proti)evropskou kartu, hodil by se na místo premiéra spíše nějaký euroskeptik, navíc politická figura, která by Klause nezastínila.
Navíc případné snahy stát se dominantní postavou exekutivy během českého předsednictví EU mají háček. EU se totiž už teď zdá mít v záloze návody, jak české předsednictví buď obejít nebo upozadit. Je jisté, že kdyby padla Topolánkova vláda a vzápětí byla jmenována vláda „úředníků“, přičemž by si Klaus nárokoval v českém předsednictví vůdčí roli, EU by prostě Čechy odsunula na vedlejší kolej a vedení by se de facto ujaly velké státy, v čele s Francií.
Klaus může mít ovšem na mysli jiný scénář. Pokud by totiž udělal premiérem Zemana nebo Rusnoka, vyvolá docela jistě zásadní konflikt v ČSSD. Posílil by tím totiž nejen zemanovce, ale obecně i politiky nostalgické po časech opoziční smlouvy. Zatímco by Pavel Bém nebo jiný nový předseda ODS mohl před volbami konsolidovat situaci ve straně, ČSSD by se k volbám blížila rozpolcená.
Paroubek by se za současných okolností měl tedy spíše snažit udržovat Topolánkovu vládu při životě. Vláda je tak jako tak oslabená, neschopná dalších reforem, takže ČSSD by nejspíš sbírala další voličské body. Paroubek by více méně kontroloval politickou šachovnici. Pokud naopak Topolánek padne, na tahu bude Klaus, a nejspíš si nenechá ujít příležitost zahnat do defenzívy i ČSSD.