To, co předvádí v posledních dnech prezident Vácav Klaus, přesahuje meze snesitelného. Když se před časem vydal na svoji spanilou jízdu proti zastáncům globálního oteplování, bylo sice možné u mnohých západních kolegů pozorovat rozpaky či nesouhlas, ale ještě stále bylo možné argumentovat, že Klaus není se svými názory úplně osamělý. Neměl sice pro svoje názory partnery mezi významnmi politiky ve světě, ale shodnul se alepsoň s různými konzervativními think-tanky v USA. I v Evropě se našly organizace, které byly ochotny vyjít Klausovým názorům vstříc.
Pokud jde o politické dopady jeho názorů na globální oteplování, byly důsledky už horší. Svým projevem v OSN na podzim roku 2007 na toto téma, těsně před hlasováním o členství České republiky v Radě bezpečnosti, de facto české členství zmařil. Proti České republice nakonec hlasovaly i mnohé státy, které před Klausovým projevem slibovaly podporu.
Klaus si zakládal na tom, že je v otázce globálního oteplování jakýmsi disidentem. Teď tvrdí, že je disidentem i v otázkách dalšího směřování Evropské unie. Při návštěvě Irska sdělil novinářům právě toto ohromující poselství. Doplnil, že je disidentem v boji za zachování evropské demokracie. Učinil tak před setkáním s vůdčí postavou irského odporu proti lisabonské smlouvě podnikatelem Declanem Ganleym.
Irští politici, kteří jsou téměř všichni proevropští, museli toto Klausovo počínání sledovat s jistým úžasem. Stejně jako několik dni před tím museli udivěně kroutit hlavami rakouští politici, když český prezident po telefonu vypeskoval rakouského prezidenta za to, že rakouská veřejnoprávní televize odvysílala film o smyšlené katastrofě v jaderné elektrárně Dukovany. Trapnost Klausova počínání jasně vynikne, když si představíme, že by rakouský prezident volal Klausovi kvůli nějakému pořadu České televize.
Klaus se také pustil do vnitropolitického boje. Nejprve porušil všechny svoje sliby a vystoupil na podporu pražských kandidátů ODS v boji o Senát, kterýmžto činem, jakož i svými pozdějšími projevy, dal jasně najevo, kde stojí v souboji o předsednictví ODS mezi Mirkem Topolánkem a Pavlem Bémem. Možná to ani nebylo třeba, protože analytici upozorňovali už douho před tím, že za různými vzpourami v ODS proti Topolánkovi stojí Klaus a jeho lidé, kteří, obrazně řečeno, mydlí předsedovi strany schody.
Vyjmenovávat všechny Klausovy politické prohřešky z poslední doby i před tím už ani nemá smysl. Museli bychom začít jeho otevřeně proruskou politikou a diskutovat opět o jeho šlíneých intelektuálních konstrukcích, jako jsou humanrightismus, NGOismus, nebo soudcovská tyranie. Lze k tomu dodat jen dvě poznámky
Za prvé je tragické, že lidé okolo Topolánka, jakož i sám Topolánek nenaslouchali, když byli opakovaně varování před snahami zvolit znovu Klause na Hrad. Skutečným disidentem je teď nakonec Topolánek. To on je nyní v totálním obležení jak ve volbách vítezné opozice, tak Klausových lidí.
I těm, kteří k Topolánkovi byli v minulosti kritičtí, nezbývá než mu držet palce, aby politicky přežil. Představa, že by do politického prostoru uvolněného Topolánkem nastoupil Klaus, Bém a další, je ve světle české budoucnosti v Evropě a ve světě děsivá.
Druhá poznámka se týká názvu tohoto článku. Jeho autor momentálně pobývá v USA, kde hovořil i s lidmi z kruhů okolo nově zvoleného prezidenta Obamy. Pokud vůbec berou Klause na vědomí, nějčastějším jejich hodnocením českého prezidenta je pokrčení ramen a sousloví „sort of awkward, isn’t he?“. Čímž slušně vychovaný Američan sděluje že osoba, o níž je řeč, je docela trapná.