V době volby prezidenta republiky na začátku roku 2008 tvrdily všechny politické strany, že příští prezident bude už vole přímo. Měly k tomu dobré důvody. Poslední volba prezidenta se totiž zvrhla v trapné představení, při níž nebyla nouze o tajemné schůzky, údajné výhružky či hádky v přímém přenosu.
Jenže způsob, jakým se politické strany jaly své plány na přímou volbu uskutečňovat, naznačuje, že to straničtí politici nemyslí s přímou volbou vážně. Jednotlivé strany sice předkládají své vlastní návrhy změny ústavy (naposledy tak učinili sociální demokraté a před nimi zelení), jenže takové návrhy nemají žádnou naději na schválení. Ostatní strany budou totiž hlasovat proti nim už proto, že nejsou z jejich vlastní dílny.
Ačkoliv se jednotlivé návrhy od sebe příliš neliší, nakonec budou „potopeny“ s pomocí detailů. Třeba hádkami o to, zda je spolu se způsobem volby prezidenta naprosto nezbytné změnit i ústavní pravomoci prezidenta. Nebo jakým způsobem generovat kandidáty na nejvyšší politický úřad v zemi.
Nesmiřitelné debaty se povedou zejména o to, zda by přímá volba měla být jednokolová s tím, že vyhrává kandidát, který získal nejvíce hlasů, anebo zda by měla být dvojkolová. A pokud už se strany dohodnou na dvojkolové volbě, budou se pro změnu do krve hádat o to, kolik kandidátů by mělo postoupit do druhého kola. Abychom byli konkrétní: zatímco sociální demokracie si představuje druhé kolo podobně, jako je tomu v senátních volbách, kde se utkávají dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního, občanští demokraté (pokud by vůbec na dvojkolovou volbu přistoupili) navrhují, aby do druhého kola postoupili všichni kandidáti, kteří překonají v prvním kole určitou procentní hranici hlasů—například 12.5 procenta.
Nezasvěcený pozorovatel se po právu zeptá, proč by měly všechny tyto detaily být tak velkou překážkou. Jenže v celé hře nejde vůbec o tyto detaily. Ty jsou jen záminkou k tomu, aby nakonec přímou volbu nebylo třeba zavádět. Poltickým stranám totiž nepřímá volba, navzdory jejím trapným aspektům, docela vyhovuje.
Přímá volba by jim vzala důležitý nástroj pro politické obchodování. Znemožnila by tak „zázračné“ výsledky, kdy se nakonec prezidentem stane politik, na kterého by si většina občanů nevsadila. Jinými slovy: volba parlamentem dává nohem větší váhu handlování v politickém zákulisí, které je pro naše politiky, jak se zdá, skutečným adrenalinovým sportem.
Pokud by špičkoví politici opravdu měli zájem na schválení nového způsobu volby prezidenta, návod už existuje. Použil ho nedávno úspěšně ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil ve snaze prosadit nový trestní zákoník. Ještě před hlasováním se totiž sešel s lídry opozice, aby s nimi projednal případné námitky a úpravy. Opozice pak oznámila, že zákon podpoří.
Ani ústavní dodatek, jakým je i změna volby prezidenta, nemá šanci projít, pokud se nejprve politické špičky nedohodnou na kompromisním znění. K tomu ovšem v případe změny volby prezidenta neexistuje, jak se zdá, vůle.
MF Plus, 28.11.2008