Předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek tvrdí, že jeho výroky při rozhovoru pro gay časopis LUI, jež způsobila politický skandál, byly vytrženy z kontextu. Topolánek například prohlásil, že ministr dopravy „Gustav Slamečka, když jde do tuhého, tak uhne. Fischer, ten je Žid, není gay, uhne ještě dřív. To souvisí s jeho charakterem.“ Urážlivě se též vyjádřil o voličích sociální demokracie pod vedením Jiřího Paroubka. Navíc si Topolánek zafilozofoval“ na adresu církví, které prý se prý zmocnily původně pěkné křesťanské ideje a s její pomocí lidem vymývaly mozky.
Jelikož se Topolánek brání, že jeho slova byla vytržena z kontextu, podívejme se tedy na kontext. Kdyby Topolánek způsobil svými výroky podobné pozdvižení poprvé, mohli bychom se v zájmu posouzení zmíněného „kontextu“ skutečně začít šťourat v tom, zda redaktoři LUI, a po nich bulvár, nějakým způsobem Topolánkova slova nezkreslili, nebo nám nezamlčeli další výroky, jež by výše citované výroky snad nějak zmírnily.
Tímto způsobem o možném „vytržení z kontextu“, které by Topolánka částečně omlouvalo, uvažuje například politolog Bohumil Doležal, který se ve svých webových Událostech podivuje nad údajně podivným „dávkováním“ informací o Topolánkově rozhovoru. Politolog, známý svými obavami z možného volebního vítězství tzv. rudého bloku, se pokouší o jakousi omluvu politika, jehož vidí jako poslední hráz před nástupem „rudého bloku“. Vysvětluje, že Topolánek ve skutečnosti řekl vlastně jenom tolik, že „nezáleží na tom, zda je člověk gay (nebo Žid), ale jaký má charakter. Tedy něco docela jiného, než jak Topolánka na papíře citovali.“
Jenže v případě Topolánka je „kontext“ o trochu problematičtější než jen odpověď na otázku, zda ho zrovna tentokrát někdo „na papíře citoval“ ne úplně přesně, nebo zda někdo jeho výroky „dávkoval“ se záměrem ještě více uškodit.
Onen širší kontext sestává z mnoha výroků a činů minulých, jež nyní, kdy předseda ODS opravdu, ale opravdu přestřelil, znovu ožívají. Můžeme začít třeba Topolánkovým přirovnáním volebních slibů ČSSD v roce 2002 k „osvětimské lži“. K zálibě ve výrocích nějak související s dobou nacismu se vrátil před volbami v roce 2006, kdy avizoval „noc dlouhých nožů“ mezi úředníky na ministerstvech. V roce 2007 Topolánek henleinovskou větou „Es kommt der Tag“ reagoval na dotaz redaktora deníku Šíp, zda od šéfa společnosti ČEZ Martina Romana dostal hodinky za 300 000 korun.
Šéf ODS proslul i svými četnými vulgarismy. Například na adresu Českého svazu bojovníků za svobodu, který ho za posledně zmíněný výrok kritizoval, odpověděl: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, neboli jak uplést z h…. bič.“ Diváci zpráv TV Prima mohli pro změnu v roce 2007 slyšet premiéra, jak odpovídá reportérům na dotaz slovy: „Běžte do prdele.“
Na adresu chystané Evropské ústavy prohlásil jemnocitně, že je to „obrovský shit.“ Začátkem února 2007 ukázal Topolánek v Poslanecké sněmovně opozici vztyčený prostředník, když si opoziční poslanci stěžovali na nepřítomnost členů vlády. Později tvrdil, že vztyčený prostředník byl nonverbální komunikací s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, kterému prý sděloval, že je jednička!
I na světové scéněTopolánek zazářil jak verbálně, tak nonverbálně. V Evropském parlamentu v březnu 2009 označil finanční injekce Obamovy administrativy v době ekonomické krize za „cestu do pekel“. Inspirovat se nechal, jak přiznal, koncertem skupiny AC/DC, kde vyslechl jejich kultovní píseň Highway to Hell. Washington byl pobouřen. O cestě do pekel mohou v nábožensky založené Americe zpívat rockeři, politici používají jiný slovník.
„Nonverbálně“ pak světově proslul, když svět obletěly fotky nahého Topolánka na dýchánku ve vile italského premiéra Silvia Berlusconiho. Velmi verbální naopak byl, když o několik měsíců později v reakci na aféru vypuknuvší v souvislosti s pobytem v luxusní rezidenci v Toskánsku, kde byl tajně fotografován ve společnosti podnikatelů, lobbyistů i členů vedení ČEZ, obvinil sociální demokracii a jmenovitě Jiřího Paroubka, že používají „estébácké a fízlovské metody“. Později se omluvil za údajnou zpupnost.
Tvrdí-li nyní Topolánek, že jeho slova byla vytržená z kontextu, nezbývá bohužel než opáčit, že vytržený z kontextu jakékoliv civilizované politické kultury je už delší dobu především Topolánek, označující sám sebe kdysi za chlapa s gulama. Ne, Topolánek nebyl vytržen z kontextu, naopak v tom svém zažitém kontextu pevně vězí, jen se v rámci tohoto nevábného kontextu už úplně utrhnul ze řetězu. Skoro se vtírá otázka, kterým tělesným orgánem tenhle chlap s gulama vlastně myslí.