Hned několik známých osobností má zato, že klip Marthy Issové, Jiřího Mádla a Petra Zelenky „Nevolte Levici! Přemluv dědu a bábu!“ je vlastně velká legrace. Ti z nás, kdo klip kritizovali, jsme ho prý buď špatně pochopili, nebo nepochopili vůbec, popřípadě trpíme nedostatkem humoru. Anebo nejsme tak sofistikovaní jako třeba jeden komentátor, abychom rozeznali, že klip prý „obsahuje ironické (sebe)zcizování, které toto politické dílo odlehčuje“.
Samotná Martha Issová v televizní diskusi se mnou tvrdila, že šlo o nadsázku. Podobně mluvila v jiné televizní diskusi i Jiřina Šiklová. Také Jiří Mádl hovořil v tomto duchu v českém rozhlase, přičemž, asi též v nadsázce, prozradil, že coby člověk politický se nebrání tomu, být jednou českým prezidentem, ale teď do politiky nechce, protože má jiné projekty.
Uveďme konkrétní příklady. Třeba novinář Jan Urban napsal:
To nejsmutnější na reakci kritiků je jejich parciální intelektuální slepota a neschopnost humoru – myslet si, že generační provokace a groteskový gag se dají interpretovat jako výplod „nenávisti k seniorům“, nebo „neoliberální ideologie“ – tak to mohou jenom hodně smutní lidé. Takže, bravóóó, a díky za konečně trochu srandy.
Evangelický kazatel Zděnek Bárta napsal:
Negativní vášně, které tato pubertální Zelenkova recese vyvolává i u úctyhodných levicově se deklarujících osobností, jsou však po mém soudu stejně alarmující pro stav naší kolektivní mysli jako potlesk hradních rektálních alpinistů. Ztrácíme smysl pro humor a nadhled a to není nic dobrého.
Komentátor Petr Fischer napsal:
Klip Marthy Issové, Jiřího Mádla a režiséra Petra Zelenky by mohl působit jako útok na staré lidi a jejich soudnost, kdyby neobsahoval ironické (sebe)zcizování, které jejich politické dílo odlehčuje. Ironizace patří k oblíbeným postupům, jak říct něco důležitého – a vyhnout se riziku trapného poučování. Velká část kritiků klipu tento rys komunikace – namířený vůči mladším ročníkům, jež se v tomto shazujícím, „vysmátém“ kódu suverénně pohybují – úplně přehlédla. Mohlo se jim potom zdát, že Issová a Mádl prezentují omezený pohled „pravicového svazáctví“, který je stejně přihlouplý jako slepé nadšení pro myšlenku sociální revoluce.
Když jsem si přečetl tyto a další úvahy, podle nichž šlo vlastně o dobrou zábavu, rozhodl jsem se podívat na klip znovu, tentokrát s otevřenou myslí. A to prosím navzdory tomu, že mi jeden velmi renomovaný, v zahraničí působící český profesor, napsal, že se mu z gymnaziálního humoru ve stylu Česká soda dělalo při sledování klipu nanic. Škarohlíd!
Já, poučen výše citovanými kolegy, jsem se tentokrát upřímně začal smát hned na začátku, kdy oba mladí herci střídavě sedí na gauči nebo z něho seskakují. To jsem si připomněl zejména moudrá slova Petra Fischera, který kromě výše uvedené citace též napsal, že „politickým se naše chování stává činem, minimálně tím, že se zvedneme ze sedačky (jako v klipu Martha s Jirkou) a někam se před ostatními postavíme.”
Já ignorant! Jak jsem si mohl ve své nehumorné zaslepenosti nevšimnout, že už to poskakování na gauči je politický čin! Hlavou mi prolétli jiní mladí lidé, kteří v historii slézali z gaučů, lezli na ně, nebo na nich (popřípadě před nimi stáli) a tím vstoupili do říše do politiky.
Představil jsem si třeba mladého Hitlera, jak se konečně zvednul z gauče (nebo vězeňské palandy?) a začal psát své slavné dílko o společenské škodlivosti Židů. Možná si na gauči také nacvičoval své slavné projevy. Ano, i jeho chování se stalo politickým, až když se proměnilo v Čin! Trochu to pak, pravda, se svou politickou činorodostí přeháněl, ale jedno mu nelze upřít: vždy přesně věděl, kdo je společensky nepotřebný či neprogresivní, a za kým by se jeho Jugend měli vypravit, aby mu trochu zmalovali ciferník, později už rovnou expedovali na „převýchovu“ bez zpáteční jízdenky.
Ještě větší bžunda byla, když jsem si vyslechnul první slova klipu, v nichž se praví zhruba tolik, že jestli v týhle zemi zvítězí ve volbách levice, tak za to budou moct starý lidi, protože to jsou ti, co levici volej…a žijí hlavně na venkově.
Oddechl jsem si, že naše mládež nemusí politicky nepřizpůsobivé občany pracně hledat jako nějaký mor rozlezlý po celé společnosti, ale zajede si je jednoduše podat na venkov.
Líbilo se mi také, že velká slova, jako je „osud země“, pravice levice, která jinak používají jen politici, když varují jeden před druhým, a malá roztomilá slůvka jako bába a děda lze dát dohromady skutečně vtipným, pardon, virálovým způsobem, který, když se k tomu správně vstává z gauče, za nímž se objevují obrázky velmi starých lidí, traktorů, prezidenta, apod., hrozí roztrháním bránice. Jak jsem mohl při původním sledování klipu nepostřehnout onen shazující „vysmátý“ kód mladé generace, na který upozorňuje Petr Fischer?
Smíchem jsem se otřásal taky, když jsem slyšel, že seniorové zřejmě zapomněli, jak to tady bylo za komunismu. Mají selektivní paměť, pamatují si jen hezký věci, proces s Miladou Horákovou ovšem zapomněli, přitom komunisti přinutili spoustu nejlepších lidí emigrovat.
Uvažování o hlubokých historických vědomostech Marty a Jirky mne, bývalého emigranta, co dnes taky patří už skoro k seniorům, na chvíli vytrhlo z té bezvadné zábavy. Jenže vzápětí při zmínce těch, co museli emigrovat, zaznělo jméno Milana Kundery, přičemž se na stěně za gaučem objevil obrázek vagíny.
Málem jsem se rozsypal smíchy úplně. Kam na to ty mladý choděj? Nefalšovaná virální zábava!
Pak ovšem přišlo to nejlepší.
Pravou ruku prý lidi ve světě používají k pozdravu, k přijímání potravy, levou si vytírají zadek. No a když zvolíte levici, zadek si pak vytře ona s vámi.
Ve světle toho, co jsem už shlédl, mi tam trochu chyběla například nějaká názorná instruktáž, v níž by se odehrávalo vytíráni zadnice, nejlépe před gaučem a vestoje, aby to byl politický Čin, ale nic takového se nekonalo. Málem jsem se chtěl začít trochu zlobit, ale pak jsem si naštěstí připomněl slova Zdeňka Bárty, že ztrácíme smysl pro humor a nadhled a to není nic dobrého.
Následovaly i další perly. Kupříkladu něco v tom smyslu, že staří lidé nám tady zvolej komunisty a socialisty, pak si v klidu umřou, a my, mladá generace, budeme splácet čtyřicet let dluhy.
To mi připadalo obzvláště vtipné. Vlastně teprve při představě, jak si ti nezodpovědní senioři v úplném klídku umírají, zatímco Mádl na ně musí čtyřicet let makat, mě vtipkování ve „vysmátém“ kódu mladé generace definitivně dostalo.
Pak přišla trocha nudy: řeči o důchodech, poplatcích u lékaře, školném. Krapet jako Petr Nečas nebo Jiří Paroubek.. Chtělo by to nějaký rajcovní obrázky nad gaučem, říkal jsem si.
Naštěstí chvilka nudy byla přebita velkým finále.
Na seniory je třeba vytvářet nátlak. Když nebudou volit pravici, nepřijedou za nimi mladí příští rok na návštěvu. A až přijedou někdy příště, kdoví jestli budou dědeček s babičkou ještě naživu.
Chtělo se mi zvolat s Janem Urbanem: Takže, bravóóó, Martho a Jirko, a díky za konečně trochu ty lidský mezigenerační srandy!
Za tohle si opravdu, ale opravdu zasloužíte odkaz na to neplacené porno, co zmiňujete na konci klipu!
xxxx
P.S. Volala polská novinářka. Že prý slyšela o tom klipu. Poučen kolegy, snažím se jí vysvětlit, že je to jen osobitý výraz humoru naší mladé generace. Nebo, jak říká Petr Zelenka, virál.
Když si to pustíte poprvé, možná se Vám zvedá žaludek, ale když si pak přečtete některé české intelektuální autority, a pouštíte si to znovu, je to k popukání, ujišťuji ji. Navíc se to samo šíří po internetu, kde to učí naší mládež, jak být politicky aktivní.
Aby bylo novinářce jasné, kdo skutečně, ale opravdu může za to, co ona, jak z její reakce vyplývá, vidí jako sprostou agitku, cituji pro jistotu Jana Urbana, který kromě výše zmíněného též napsal: „Agresivita nadsázky toho klipu se mi líbit nemusí, ale odmítám nevidět, že jde o pouhý slabý odvar sprostot a podrazů kampaní údajně demokratických politických stran – především ČSSD – v této zemi“
Hm, míní novinářka, to zní trochu jako lidi, co prý páchají zločiny nebo berou drogy proto, že měli špatný dětství nebo jim rodiče nekupovali dost často zmrzlinu.
Cituji pro jistotu dál: Je to generační provokace a groteskový gag, jehož humoristický dopad bychom si neměli kazit nedostatkem smyslu pro humor… Nebo: Mohlo by se nám možná zdát, že Issová a Mádl prezentují omezený pohled „pravicového svazáctví“, který je stejně přihlouplý jako slepé nadšení pro myšlenku sociální revoluce, ale je to ve skutečnosti ironizace, která Issové a Mádlovi umožňuje říct něco důležitého – a vyhnout se riziku trapného poučování.
Nezabírá to. I po telefonu cítím, že se polská novinářka na druhé straně nesouhlasně ošívá. Suše mi sdělí, že takový virál by v Polsku nebyl možný.
Polská mládež, snad kromě spodiny, co se chodí rvát na fotbalové stadióny, totiž vesměs respektuje čtvrté přikázání: Cti matku svou i otce svého…
Ubezpečím ji, že něco takového by nemohlo zabránit natočení skvělého virálu u nás. V Česku mladá generace sice možná ve dne v noci na Facebooku, mobilech i jinde suverénně komunikuje ve shazujícím, „vysmátém“ kódu, ale o čtvrtém přikázání, ani těch ostatních, nemá tuchy, a pokud ano, neláme si s nimi hlavu. Zná lepší: například „nevaž se, odvaž se“.
Abych ale naše mládí přece jen nějak omluvil poté, co mi darovalo svým klipem tolik legrace, spekuluji, že jistá neúcta mladých ke starší generaci, by mohla být důsledkem toho, že dnešní staří, jak též v jednom místě ten bezvadný virál naznačuje, za komunismu duševně zlenivěli. Nikdo se moc nebouřil, zatímco v Polsku, to byli jiní kabrňáci. Solidarita, církev…Proto by mladí Poláci takový virál netočili, mají ke starším úctu.
Pokračuji: U nás máme dokonce už určitou tradici mezigenerační bžundy. Nemáme jen tenhle virál, ale i velkou facobookovou komunitu se spoustou mladých, kteří si dělají prču ze starých v Kauflandu.
Před časem jsme taky měli Český sen. To zase mladí režiséři nalákali dědy a báby do falešného nákupního střediska, a když se tam ti chudáci dobelhali, zjistili, že je to jen atrapa. Umělci vše filmovali, a pak z toho byla velká legrace. Pravda, několika škarohlídům se to ani tehdy nelíbilo, ale i tehdy jim bylo vysvětleno, že nemají smysl pro humor nebo nechápou hloubku tímto způsobem spuštěné sociologické sondy. Stejně jako teď ten virál…
Polka si zatvrzele trvá na svém. Čtvrté přikázání je čtvrté přikázání, Bůh a slušnost stojí nad virálem.
No, prostě Poláci. Co můžou vědět o našem humoru, že?
xxxxx
P.S. 2. Petr Zelenka poskytnul rozhovor Hospodářským novinám. Nebyl jsem si jistý, jestli svoje slova míní vážně, nebo ještě pořád pokračuje v tom svém virálu, popřípadě v napodobování shazujícho, „vysmátého“ kódu mladé generace, když ujišťoval , že „současný lídr Paroubek – to je prostě něco strašného. To je novodobý diktátor. Jestli tohohle člověka bude volit 40 procent lidí, je to národní tragédie.” Anebo: „Česká levice – to jsou pro mě osobně především hloupí politici. Nedokážou se zorientovat ve světě, který je…složitý”
Ještě že máme Issovou, Mádla a Zelenku! oddychl jsem si. Ti složitost světa chápou a ví, že intelektuálně disponovaná česká pravice si s ní poradí. A vidí zřetelně obludnost Paroubka—přinejmenším stejně jasně jako komentátoři Lidových novin a MF Dnes nebo vrhači vajíček z Facebooku.
Navíc mají vzácnou schopnost komunikovat o těchto složitých a bolestných věcech s mladou generací ve vysmátém kódu, kterému na Facebooku nejen všichni rozumí, ale ještě také mají spoustu legrace, kterou se s námi ostatními občas rozhodnou sdílet. Takže ještě jednou: Bravóóó Martho, Jiří a Petře, a díky za konečně trochu srandy!
Deník Referendum, 3.5.2010