Nejnovější dějství v nekončící frašce na téma přežití české vlády se bude jmenovat „boj o rozpočet“. Spektákl bude mít, jako už po tolikáté, stejný průběh: vypukne krize, Věci veřejné pohrozí odchodem z vlády, nakonec se ale vše urovná, přičemž se nejmenší vládní strana bude ohánět údajnými změnami či personálními zisky, kterých dosáhla, jak jinak, ve jménu „všeho lidu“.
Tato fraška je zcela odvislá od v podstatě iracionálních faktorů, které úzce souvisí se snahou o politické přežití. VV bojují o holou existenci, a TOP 09 i občanští demokraté by v předčasných volbách utrpěli zdrcující porážku.
Oběma velkým stranám tak nezbývá než se skřípěním zubů absurdní počínání VV tolerovat, přičemž se samy ztrapňují planými ultimaty na adresu politické partičky, která už hraje jen o udržení u moci, k čemuž patří, pokud možno, i zisk „výživných“ postů do doby, než vláda definitivně skončí.
V takto chaotickém prostředí lze jen těžko očekávat, že reformy budou mít skutečně racionální jádro. Tedy, že se například dozvíme, kolik která reforma skutečně ušetří, nebo co bude znamenat pro budoucnost v širším společenském kontextu.
Je to přesně naopak: reformy, a nyní už i rozpočet, se prosazují jakoby na okraji politického chaosu, který vládní koalice neustále generuje. Je s podivem, že někteří komentátorští souputníci pravice si nad tím dokonce začínají libovat.
Vláda je prý strašná, ale koneckonců prosazuje reformy, které nás oddalují od „řeckého“ scénáře. Opoziční sociální demokraté sice vládu kritizují, ale ve skutečnosti jsou rádi, že za ně vláda udělá „špinavou“ práci.“ Ani předčasné volby, o nichž mluví, možná nechtějí.
Co je na těchto argumentech zajímavé, je jakási slepá víra (neboť tvrdá čísla chybí), že například částečná, a jak se zdá zcela zpackaná privatizace důchodového systému po česku skutečně přinese kýžené úspory, nebo že se s pomocí sociálně necitlivých škrtů proškrtáme když už ne k prosperitě, tak alespoň, jak si libuje premiér, k lepšímu postavení našich dluhopisů na finančních trzích.
Samozřejmě, že se už vůbec nedozvíme, kolik „ušetřených“ peněz skončí prostřednictvím korupčních penězovodů v kapsách zákulisních mafií, s nimž si má poradit, ale neporadí, vicepremiérka z VV Karolína Peake.
Závažné reformy, které přinesly některým zemím prosperitu, se bohužel tímto způsobem nedělají. ČSSD by možná byla ráda za dobré reformy, ale ty současné bude muset měnit či rušit, než se vůbec dostane k těm svým.
Pokud jde o rozpočet na příští rok, netřeba se obávat. Když už se bude zdát, že vláda opravdu, ale opravdu končí, a nikdo už nebude věnovat pozornost číslům, oznámí nám usměvavý Radek John od stolečku v nějaké kavárně, že vlastně o nic tak velkého nešlo. A pojede se dál.
Tedy pokud, což u nás nelze vyloučit, nevypadne z nějaké politické skříně konečně kostlivec tak velký, že už ho prostě nepůjde zamést pod žádný koberec, ať už sedí na tom či onom stáním zastupitelství kdokoliv.
Právo, 19.7.2011