Pokud bychom soudili podle zakyslého politického huhlání, které se ozývalo z Hradu a z jeho okolí, konal se během víkendu v Praze festival deviantů. Pan prezident nás sice poučil, že pojem deviace, který jeho pobočník použil k popisu homosexuality, je hodnotově neutrální, ale i tak se hodně, ale opravdu hodně zlobil na primátora a další členy Občanské demokratické strany kvůli záštitě pro tento podnik.
Ti se naštěstí nezalekli, takže jsme se mohli přesvědčit, že Prague Pride 2011 byla událost veskrze veselá, na níž přišla vyjádřit podporu i řada „nedeviantních“ Pražanů a turistů. Rozhodně nikomu neublížila a na Západě vylepšila image Prahy coby tolerantního města otevřeného menšinám.
Mohli jsme se navíc přesvědčit, že účastníci průvodu mají mnohem větší smysl pro legraci než holohlaví mladíci, kteří přišli proti průvodu protestovat, a kteří se leckomu mohli ve svých okovaných kanadách a černém oblečení jevit jako deviace, ačkoliv prý reprezentují pravé Čechy, kterými zřejmě bude naše země zalidněna, až bude naplněno jejich heslo „Česko (heterosexuálním) Čechům“.
Jako deviace se mohl leckomu jevit i vysoký úředník ministerstva školství, který spolu se svými kolegy z iniciativy D.O.S.T. roznášel protestní dopisy po ambasádách západních zemí, jež akci Prague Pride vyjádřily podporu. Když vezmeme v úvahu, že tento muž byl volebním lídrem extremistické Národní strany, může se leckomu jevit jako opravdu deviantní jak skutečnost, že ve slušné demokracii může na ministerstvu školství vůbec někdo takový fungovat, tak skutečnost, že lidé, o kterých leckdo soudí, že jsou reinkarnací druhorepublikového fašismu, obtěžují za souhlasného mručení Hradu ambasády demokratických zemí.
Není proto možná divu, že prestižní týdeník The Economist zařadil mezi „deviace“ svého druhu nikoliv Prague Pride, ale našeho pana prezidenta, který stále častěji zaštituje to, co Tomáš Halík označil za fašizující svět českého maloměšťáctví. Jelikož The Economist je čten po celém světě, je nyní takříkajíc globálně známo, že Václav Klaus patří do „nepříjemné party“ kontroverzních východoevropských politiků, kteří vyhledávají špatnou publicitu, přičemž týdeník Klause kritizuje i za jeho výroky o homosexuálních deviantech.
Je sice jasné, že pravověrní čeští národovci si nad časopisem i jeho úsudkem odplivnou, ale to je České republice platné asi tolik, jako když v době vlády Vladimíra Mečiara si značná část Slováků myslela, že mečiarovskému Slovensku v zahraničí nikdo nerozumí, ba že se Mečiarovi ubližuje. I většina Čechů, kteří jinak Slovensku drží palce, věděla, že mečiarismus je deviace, a čím dřív skončí, tím pro Slovensko lépe.
I nám nezbývá než doufat, že stále více deviantní chování Hradu a jeho okolí pověst České republiky zcela nezruinuje v období, které ještě zbývá do konce Klausova prezidentství.
Právo, 17.5.2011