Jeden deník nedávno zorganizoval anketu osobností a zástupců českého byznysu, z nichž někteří použili k hodnocení současné vlády výrazy tak vulgární, že je deník nemohl zveřejnit. Nabídl čtenářům tudíž ochutnávku jen výrazů publikovatelných, jako jsou „fraška“, „zoufalství“, „tragikomedie“, šaškárna“ či „hnus“.
Leckdo by si mohl myslet, že po takových hodnoceních bude logicky následovat rázné doporučení uspořádat nové volby. Jenže jsme v zemi politického oportunismu, kde větší část médií razí zhruba tuto tezi: současná vláda je sice příšerná, ale vláda levice by nebyla o nic lepší, navíc není jisté, že by nové volby nevedly k politickému patu.
Podle výše zmíněné ankety si prý i „byznys“ myslí, že vláda není skvělá, „ale raději tuhle než nové volby“. Navíc i levicová vláda by tak jako tak musela pokračovat v politice velmi podobné té současné, pokud nemá Česká republika dopadnout jako Řecko. Opravdu?
Sociolog Ondřej Slačálek nedávno tato neoliberální klišé zajímavým způsobem zpochybnil v textu pojmenovaném trefně „Čas rozsvítit a strašit Řeckem“. Je pravda, že některé sociální programy byly v Řecku přebujelé daleko za hranu toho, co existuje například u nás, a v čem se přesto současná vláda snaží dál škrtat. Slačálek ale připomíná to, co na rozdíl od zbytku Evropy u nás moc není slyšet: že totiž kromě útoků spekulativního kapitálu se Řecko dostalo do problémů především proto, že je prolezlé korupcí a že v něm bohatí neplatí daně.
Ani u nás na tom nebudou veřejné finance lépe, dokud nějaká vláda nenajde namísto tupých škrtů a „reforem“ šitých na míru neprůhledným ekonomickým skupinám odvahu ucpat díry, kterými odtékají stamiliardy do kapes korupčníků a neplatičů daní. Jisté přitom je, že současná vláda to nebude.
Pokud může nějaká politická síla v tomto směru něco udělat, je to dnes jen levice. Pravda, ČSSD si v minulosti dost ublížila jak pochybnými praktikami, tak svým stylem, za což byla koneckonců potrestána už ve dvojích volbách. Je to ale také strana, která je už šest let v opozici, během kteréžto doby se leccos změnilo k lepšímu. Pozitivní je už to, že do nejvyššího vedení přicházejí lidé, jako je Jiří Dienstbier, který si vysloužil obdiv veřejnosti bojem s klientelismem ve vlastní straně, čehož se například užší vedení ODS bojí i jen dotknout.
Bohužel u nás převažuje nejen politický oportunismus, který velí nezkoušet žádné radikálnější změny dokonce ani tehdy, kdy by nové volby mohly přinejmenším upustit tlak z nebezpečně přetopeného kotle. V části médií též vládnou v podstatě primitivní předsudky vůči levici jakéhokoliv zabarvení.
Příznačná je v tomto směru obálka v posledním čísle jednoho týdeníku, na níž vidíme na oranžově-křiklavém pozadí Miloše Zemana, Jiřího Paroubka, Vladimíra Špidlu a Bohuslava Sobotku spolu s nápisy „Obstarožní socialisté opět míří k moci“ a „Hostina buranů“.
Jak je typické pro tu část médií, která sní svůj nevyléčitelný neoliberální sen i za cenu naprostého zdiskreditování demokracie skandály i stylem současné vlády, míchá výše zmíněná koláž manipulativně jablka s hruškami. Navíc není vůbec jasné, v čem by levicová vláda „buranů“ mohla být v současné situaci ještě „buranštější“, a hlavně pro demokracii nebezpečnější, než vláda současná, o níž dokonce i přední byznysmeni, kteří by měli být jejími největšími zastánci, mluví nepublikovatelným výrazivem.
Právo,10.4.2012