Jak zpřesnit ústavu

Bývalý předseda
Senátu Petr Pithart varuje před zpřesňováním ústavy. Tvrdí, že je ošidné
zpřesňovat zejména prezidentské pravomoci, protože prezidenta v podstatě nelze
postihnout sankcemi. 

Ptá se, co by se
asi stalo, pokud by zákonodárci kupříkladu nově stanovili, že prezident musí
jmenovat premiéra do určité doby, například do patnácti dnů, a prezident by
tuto lhůtu jednoduše ignoroval.

Argument je to
zdánlivě logický. Vždyť jediná podstatná změna ústavy související se zavedením
přímé volby ztížila obžalobu prezidenta z velezrady.

A i když byla
zároveň nově zavedena možnost tzv. ústavní žaloby na prezidenta pro porušení
ústavních povinností, jak obžaloba z velezrady, tak ústavní žaloba nyní
vyžadují pro podání k Ústavnímu soudu, který by o nich rozhodl, souhlas
třípětinových většin obou komor parlamentu. Dříve stačila nadpoloviční většina
Senátu.

Máme tedy nyní ve
spojení s přímou volbou de facto nepostižitelného panovníka, soudí
Pithart. Prezident prý dobře ví, že se mu nic nestane, pokud bude předepsané
lhůty ignorovat.

Jenže za nedodržení
lhůt nebo nesplnění dalších ústavních povinností není vůbec třeba prezidenta
trestat sankcemi. Úplně by stačilo stanovit, že pokud prezident nevyužije ve
stanovené lhůtě svého práva konat, popřípadě nesplní svou povinnost konat,
přejde jeho pravomoc automaticky na jinou ústavní instituci.

Pokud by prezident
kupříkladu v patnáctidenní lhůtě nejmenoval nového premiéra, pak tato
pravomoc může automaticky přejít na předsedu Poslanecké sněmovny.

Pokud prezident
odmítne splnit jednu z tzv. kontrasignovaných pravomocí podle čl. 63
ústavy, který vyjmenovává ty pravomoci, při jejichž výkonu je ústavně
neodpovědný prezident de facto podřízen vládě, mohly by ty pravomoci, u nichž
se předpokládá, že prezident koná bez zbytečného prodlení, přejít po uplynutí
určité lhůty též na jiného ústavního činitele, například premiéra.  

Podobně by mohly
být upraveny i některé z výlučných pravomocí prezidenta, u nichž se
předpokládá jednání v rozumné časové lhůtě. Kupříkladu rozpustit Sněmovnu by
mohl po uplynutí určité lhůty, poté co návrh na takový krok Sněmovna odhalovala
ústavní většinou, formálním podpisem jiný ústavní činitel, pokud prezident ve
lhůtě nekonal.

Stejně by se mohlo
postupovat, pokud by prezident v ústavou stanovené lhůtě Senátu nenavrhl
po skončení mandátu svého kandidáta na ústavního soudce nebo nejmenoval člena
Bankovní rady České národní banky.

Jinými slovy, pokud
prezident jedná ve stanovené lhůtě, může plně uplatňovat svoje pravomoci i
politickou autoritu u, a neztrácí přitom na významu či prestiži. Pokud lhůty
nevyužije, není ho třeba trestat.

 Jeho pravomoc v dané
věci prostě automaticky přejde na jiného ústavního činitele stanoveného
ústavou. Pak by také nebylo třeba hned zoufat nad tím, o kolik se ztížila
možnost prezidenta soudit pro velezradu či porušení ústavních povinností.

Právo, 3.9.2013 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..