Z české
politiky jsme zvyklí na leccos, ale to, co předvádí Strana práv
občanů-zemanovci, je opravdu jen pro otrlé. Pro ty, co dění v této straně
vůbec nesledují, lze poslední vývoj shrnout tak, že vedení strany, které mají
pevně v rukou nynější blízcí spolupracovníci a spojenci prezidenta Miloše
Zemana, sesadilo volební lídry na kandidátkách v Praze a Plzeňském kraji
poté, co byli do těchto pozic řádně zvoleni, a nahradilo je svými lidmi.
V pozadí
těchto kroků je souboj nynějšího vedení s lobbistou Miloslavem Šloufem,
který stranu kdysi pomohl založit a byl dlouho blízkým spolupracovníkem Miloše
Zemana. Nedávno ovšem upadl u Zemana a jeho okolí v nemilost. Kromě Šloufa,
kterého odstranilo vedení strany z čela kandidátky v Praze, nahradilo
také Ditu Portovou v Plzeňském kraji, která se za Šloufa postavila, a
dvojku na kandidátce v Praze Vladimíra Höniga, který je považován za
Šloufova člověka.
Ačkoliv se u
nás nejspíš nenajde mnoho lidí, kteří by s kontroverzním lobbistou Šloufem
příliš soucítili, přece jen mu nelze upřít, že byl do čela pražské kandidátky
zvolen demokraticky. Podle různých zpráv přispěl k jeho odstranění z kandidátky
sám prezident Zeman, který údajně varoval, že zůstane-li Šlouf v čele,
nedovolí straně používat přízvisko „zemanovci“. Pikantní na celé věci je, že
Zeman opakovaně tvrdí, že se ve straně nijak neangažuje.
Šlouf straně
nabídl, že pokud vrátí kandidátky do původního stavu, sám z čela té
pražské odstoupí. Zemanovci podle něj sice neporušili stanovy, když vedení
změnilo lídry kandidátek, ale nejednalo v souladu se stanovami, když zároveň
změnilo pořadí na kandidátních listinách. Navíc o všech personálních otázkách
má být u zemanovců hlasováno tajně a lidé, kterých se hlasování týká, mají být
na jednání pozváni. To se nestalo.
Vedení
strany Šloufovu výzvu nevyslyšelo. Ten reagoval poněkud záhadnými slovy. On i
jeho spojenci prý odmítají možnost soudní obrany, protože nechtějí znepokojovat
voliče před volbami. Mají ale prý v plánu “politicko-společenská opatření”, která zatím nebudou nikomu
sdělovat.
Máme se tedy na co těšit. Šlouf není leckdo. Je to
člověk, který má spoustu informací o finančním zázemí SPOZ, financování
prezidentské kampaně, nebo o ne vždy transparentních podnikatelských aktivitách
lidí v nynějším okolí prezidenta. Řečeno jinak, pokud by Šlouf otevřeně
promluvil, mohou začít padat hlavy i v hodně vysokých patrech české
politiky.
Je možné, že jsou si lidé z SPOZ v okolí
prezidenta jistí, že Šlouf nakonec mluvit nebude, protože svoje o něm vědí i
oni. Drží se navzájem v šachu. Ale Šloufova slova o
společensko-politických opatřeních, která chystá, znějí i tak dost varovně.
Jisté je, že zemanovci se stále více jeví jako strana,
které svůj hlas mohou dát jen skuteční političtí dobrodruzi. Lidé v jejím
vedení jsou spojováni s neprůhlednými podnikatelskými aktivitami a
lobbistickými zájmy sahajícími až do Ruska. Hradní kancléř Mynář hodlá
kandidovat do Sněmovny, aniž by se řádně odstřihl od své pozice na Hradě.
Prezident prý se stranou nemá nic moc společného, ale přitom jeho výjezdy do
krajů před volbami ze všeho nejvíc vypadají jako kampaň pro stranu nesoucí jeho
jméno. A teď přišel skandál se Šloufem.
Pokud by se zemanovci dostali do Sněmovny, nebo dokonce
do vlády, není důvod věřit, že by se chovali jinak než nyní. A
s přibývajícími skandály ve straně, která pomohla na Hrad Zemanovi, se
také neodbytně vtírá nepříjemná otázka, jaké je vlastně politické a ekonomické
zázemí českého prezidenta.
ČRo Plus, 18.9.2013