Jakási historická
ironie tomu chtěla, že se pozornost Jižní Afriky i České republiky přesunula
během několika hodin od procesu s českým „podnikatelem“ Radovanem
Krejčířem k úmrtí Nelsona Mandely. Zatímco Krejčíř symbolicky reprezentuje
to nejhorší, co po pádu totality u nás přinesla svoboda pochopená jako
příležitost urvat si co nejvíc pro sebe, často s pomocí kriminálních
metod, Mandela reprezentuje samotnou
podstatu svobody coby boje o rovnost a odpovědnost k sobě i ostatním.
Kdo měl možnost
poslouchat během piety za Mandelu projev amerického prezidenta Baracka Obamy,
dotkl se lidské velikosti. Nejen té Mandelovy, ale i Obamovy, jehož fantastický
projev uznale sledovalo několik dalších bývalých amerických prezidentů z obou stran politického
spektra, jakož i celá plejáda světových státníků a osobností.
Těžko najít ve
vztahu k současné české realitě něco symbolicky více výmluvného, než že poté,
co smrt velikána Mandely mediálně překryla proces s uprchlým symbolem
českého mafiánského kapitalismu, dostavil se na pietu za Mandelu coby
reprezentant českého státu ministr zahraničí Jan Kohout z politicky
nelegitimní „odbornické“ vlády.
A nejen to. Dostavil
se poté, co předseda téže vlády Jiří Rusnok v neoficiálně nahrané
konverzaci s vládními kolegy prohlásil, že se úplně „třese“, aby na
Mandelův pohřeb nemusel, protože do Jižní Afriky je to „dálka jako prase.“
Diskutující vládní
představitelé svorně usoudili, že prezident Miloš Zeman zřejmě nepojede,
protože by prý nevylezl po schodech do letadla, což ministr financí a bývalý
prezidentský kandidát Jan Fischer kvitoval s jistým povděkem, protože by
prezident prý v Jižní Africe ještě mohl způsobit „nějaký průser“.
Účelem výše
uvedených citací není se svatouškovsky pohoršovat nad tím, že čeští politici,
včetně těch, které prezident považuje za „odborníky“, většinově „nemají úroveň“. To víme. I proto nás nemůže
překvapit, že prezident Zeman, který neustále někoho poučuje a mistruje,
nakonec–prý na radu doktorů majících starost o jeho bolavé koleno–po oněch
schodech do letadla skutečně „nevylezl“.
Přesto má srovnání
toho, co se odehrávalo v JAR v den, který je mimochodem celosvětově
svátkem lidských práv, a současnou českou realitou smutnou vypovídací hodnotu.
Nabízí nám škálu
lidské důstojnosti a velikosti, na jejíž jedné straně stojí Nelson Mandela, Václav
Havel nebo Jan Pavel II., a z těch žijících i zmíněný Barack Obama, a na straně druhé, v sestupném pořadí,
kupříkladu Vladimír Putin, Viktor Janukovič, Alexandr Lukašenko nebo třeba
Radovan Krejčíř a Viktor Kožený.
Je na úsudku
každého z nás, kam na této škále zařadíme Zemana, Rusnoka nebo
představitele bývalé vlády Petra Nečase. Světlem naděje je, že možný příští
premiér Bohuslav Sobotka se svým dosavadním slušným vystupováním před volbami i
po volbách řadí spíše k té lepší části škály.
Bohužel jisté je,
že se nikdo ze světových osobností, které patří k mandelovsko-havlovské
části škály lidské důstojnosti a odvahy jistě „netřásl“ z toho, že na
pietě za Mandelu nikdo z „velikánů“
české politiky z okolí současného Hradu nebyl. Vlastě to nejlepší, co Češi
mohli udělat, bylo vyslat nenápadného Jana Kohouta. „Nejslavnějším“ žijícím Čechem
v JAR je tak jako tak Krejčíř.
Právo, 11.12.2013