Maďarský
premiér Viktor Orbán prohlásil, že základem nového státního zřízení v Maďarsku by neměla být
liberální demokracie, ale národní stát. Po období liberalismu by mělo být Maďarsko státem založeným na práci.
Maďarsko
se prý pokouší najít způsob zorganizování
společnosti, který je odtržený od dogmat a ideologií západní Evropy. Pokouší se
pochopit systémy, které nejsou západní, nejsou liberální, možná nejsou ani
demokraciemi, a navzdory tomu jsou úspěšné. Jmenoval Singapur, Čínu,Indii, Rusko a Turecko.
Orbánova vize je znepokojující hned z několika
důvodů. Tak především liberální demokracie je složité spojení dvou idejí:
demokracie coby vlády lidu, reprezentovaného nějakou politicky ustavenou
většinou, a liberalismu coby ztělesnění práv jedince. Ta jsou garantována
liberálním konstitucionalismem a vládou zákona, které přikazují státu, jak se
chovat, a chrání nezávislost celé řady institucí před rozmary politické
většiny.
Orbán tvrdí, že liberální demokracie
v Maďarsku selhala a řadí ji k dogmatům a ideologiím západní Evropy, Měl
by ale vysvětlit, proč v řadě západních zemí docela dobře funguje, a proč
nefunguje zrovna v Maďarsku. A proč si myslí, že Maďarsko spasí nějaký
jiný systém.
Z historie víme, že se některé liberální
demokracie vydaly na cestu do politických pekel, když se pod tlakem
autoritářských vůdců či stran rozhodly změnit v údajně lepší a výkonnější
zřízení, jako byl národní socialismus, fašismus, lidová demokracie, popřípadě
socialistická demokracie.
„Národní stát založený na práci“, o němž mluví
Orbán, se jeví jako takový duch minulosti. Pokud maďarský stát nebude
liberální, bude především maďarský. Co je „maďarské“ bude při absenci pravidel
liberální demokracie určovat vládnoucí elita.
Toho se dá dosáhnout nejsnadněji nějakou formou
fašismu, tedy vypjaté formy korporativismu, v němž jsou nejrůznější—za normálních
okolností soupeřící–společenské zájmy násilně vtěsnány do jedné klece,
kontrolované státem.
Když už se Orbán údajně snaží pochopit systémy,
které „nejsou západní, nejsou liberální, možná nejsou ani demokraciemi, a
navzdory tomu jsou úspěšné“, možná by si měl odpovědět na otázku, proč jsou ekonomicky
úspěšné.
Autoritářský Singapur je úspěšný, protože zatím těžil ze specifického
postavení malého státu, který dokázal hrát roli finančního centra
v ekonomicky se probouzející Asii. Má Maďarsko takové postavení
v Evropě?
Čína je zatím úspěšná proto, že je to autoritářský režim, který přijal
dravý kapitalismus v jeho podobě z 19. století, přičemž se neobtěžuje
dodržovat sociální, pracovněprávní a další standardy obvyklé v liberálních
demokraciích. Těží také ze své velikosti. Myslí si Orbán, že je relativně malý
maďarský národ, zvyklý už od dob gulášového komunismu na sociální standardy,
připraven na podobnou cestu zpět v čase.?
Turecko těží z podobného modelu jako Čína. Rusko je na opak jakási
obdoba ropného emirátu, kterým Maďarsko rozhodně není. Těžko říct, jak se na
Orbánově seznamu octila Indie, která je navzdory všem svým sociálním problémům
liberální demokracii a ekonomicky těží,
stejně jako Čína, především z levné pracovní síly a nízkých sociálních
standardů i globálně propojené ekonomiky.
Zdá se, že chtěl Orbán svoji úvahou především vyjádřit svoji rostoucí fascinaci
autoritářstvím. Ten je, s výjimkou Indie, vskutku společným jmenovatelem
všech jím zmíněných příkladů.
Maďaři si samozřejmě mají právo vybrat
státní zřízení dle svého gusta. Liberální demokracie je systém, který
klade na všechny velké nároky. Země sdružené v Evropské unii tyto nároky
přijaly. Pokud jsou pro Maďary příliš velké, je otázkou, zda by měl stát,
jehož poltická elita liberální demokracií pohrdá, v Unii zůstat.
ČRo Plus, 30.7.2014