Prezident Miloš Zeman na velitelském shromáždění české
armády znovu prohlásil , že je podle něj naivní
se domnívat, že neexistuje souvislost mezi migrační vlnou a
terorismem. Stačilo by přitom říct, že zatímco mezi téměř
miliónem uprchlíků, kteří přišli jen letos do Evropy, pravděpodobně bude i
jisté množství teroristů nebo agentů Islámského státu, naprostá většina
uprchlíků žádní teroristé nejsou.
Když ale
sugestivně prohlásíme, jak to učinil prezident, že mezi migrační vlnou a
terorismem existuje „souvislost“, posunuje to diskusi jinam. Je zde podprahově
zabudována premisa, že by Evropa, potažmo Česká republika, žádné uprchlíky raději
neměly přijímat. A vezmeme-li v úvahu nedávná vystoupení prezidenta, také
premisa, že uprchlíci z islámských zemí jsou k terorismu náchylní už
kvůli svému náboženství.
Důležitější
než triviální konstatování, že mezi masami uprchlíků mohou být nějací
teroristé, je přitom odpověď na otázku, co Evropská unie dělá, aby je včas
odhalila, a pokud se to nedaří, zda k tomu nepřispívá nepříliš funkční
imigrační systém. A v čem může v tomto směru pomoci Česká republika. Za
takový přístup by prezidenta asi nikdo nemohl kritizovat.
Bohužel
je zároveň jisté, že ať už tajné služby budou dělat cokoliv, všechny
potenciální teroristy schované ve vlně uprchlíků neodhalí.
Zmírnit
naše obavy snad může skutečnost, že posílat teroristy do Evropy spolu
s uprchlíky není příliš racionální, protože ani fanatická organizace,
jakou je Islámský stát, docela jistě nechce riskovat, že se nákladně vycvičení
agenti utopí ve Středozemním moři. Nemá to ostatně zapotřebí, protože většina
dosud dopadených nebo hledaných teroristů v Evropě má evropské pasy.
Zejména
v bývalých komunistických zemích, kde diskuse o možné souvislosti mezi
uprchlíky a teroristy sklouzává často do laciných zkratek, jaké předvádí i
český prezident, bychom si měli připomínat vlastní minulost. I mezi milióny
lidí, kteří prchali před komunismem na Západ, byli agenti, nebo dokonce budoucí
teroristé. Kdo chce, může si o tom přečíst celé knihy, naposledy třeba
bestseller z pera Vladimíra Ševely „Český krtek v CIA“, jehož hlavní
postavou je český špión Karel Koecher.
Ti
z nás, kdo pracovali ve Svobodné Evropě si pro změnu pamatují postavy,
jako byl kapitán Pavel Minařík. Agentů komunistických tajných služeb přišly
s krytím emigrantů na Západ možná až tisíce.
Západní
země věděly, že toto riziko existuje. Věděly také, že většina uprchlíků
z komunistických zemí nemá žádné zkušenosti s demokracií, a že ti,
kteří na Západě neuspějí, mohou být kvůli svému zklamání i ekonomické situaci
potenciálně rekrutováni tajnými službami komunistických zemí. Přesto
nereagovaly tak, jak to činí někteří naši politici—tedy přímými a nepřímými výzvami, že by bylo lepší se raději
opevnit vůči imigrantům za vlastními hranicemi a na Západ je nevpouštět.
Zůstaly
prostě věrné svým hodnotám, ač to nebylo snadné, protože už tehdy nemálo lidí
na Západě doplatilo–často i svými
životy–na akce komunistických agentů a
komunistickými zeměmi vyškolených teroristů z různých částí světa. Na druhou stranu to, že tehdy na Západě
nepřevážil strach nad jeho hodnotami, je jedním z důvodů, proč studenou
válku nakonec vyhrál Západ.
ČRo Plus, 25.11.2015